Kanada by se mohla stát přidruženým státem Evropské unie, prohlásila ve středu šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová před premiérem severoamerického státu Markem Carneym. Ten v Evropě hledá kvůli obchodní válce se Spojenými státy nového partnera. Mezi Ottawou a Bruselem se mluví o spolupráci v oblasti energetiky či obraně. Ve hře je také rozšíření přístavu v kanadském městě Churchill, odkud plují do Evropy lodě se zemním plynem.
„Nebylo by krásné, kdyby se Kanada stala 28. členským státem Evropské unie místo 51. státem Spojených států?“ nadhodil letos v létě finský prezident Alexander Stubb – nejspíš s odkazem na opakující se výroky šéfa Bílého domu Donalda Trumpa.
Zdá se, že s myšlenkou přibližování se k Evropě si pohrává i sám kanadský premiér Carney. List The Wall Street Journal (WSJ) píše, že již několik měsíců vede soukromé rozhovory s téměř všemi významnými evropskými představiteli – a to právě o tom, jak Kanadu více začlenit do „evropského klubu“.
Carney se ve středu coby čestný host účastnil projevu předsedkyně Evropské komise (EK) Ursuly von der Leyenové o stavu Unie, v němž zaznělo, že by se Kanada mohla stát prvním přidruženým členem EU.
„Kanada je nejen zásadním obchodním partnerem, ale vnímá dnešní svět podobným pohledem – od potřeby chránit demokracii přes boj proti klimatickým změnám až po výzvy spojené s umělou inteligencí,“ prohlásila šéfka unijní exekutivy. Ve čtvrtek má přitom kanadský premiér vystoupit v Evropském parlamentu.
Portál Politico nicméně po prohlášení šéfky EK napsal, že středeční oznámení „bylo pro členské státy překvapením“. List navíc připomíná, že udělení členství v EU spadá do pravomoci Evropské rady a žádný model přidruženého členství neexistuje.
„Nikdo vlastně neví, co to znamená,“ sdělil Politicu jeden z vyslanců, který se v posledních dnech účastnil jednání s Komisí o vztazích s Kanadou. „Členské státy se snažily utlumit očekávání. K Ottawě chováme pouze vřelé city, ale potřebujeme znát konkrétní podrobnosti,“ dodal.
Další z diplomatů pak upozornil, že ačkoli by Kanadě mohla být nabídnuta smlouva odpovídající dohodě EU o hluboké a komplexní zóně volného obchodu, pro další ekonomickou či politickou integraci neexistuje téměř žádný mandát.
Americko-kanadská obchodní válka
Ke sbližování s Evropskou unií vedla Kanadu obchodní válka se Spojenými státy. Ty na konci srpna zavedly padesátiprocentní clo přibližně na pět procent kanadského dovozu se zdůvodněním, že Ottawa s americkými výrobci mléčných výrobků, alkoholu a automobilů „zachází nespravedlivě“.
Kanada v úterý odpověděla odvetnými cly na stovky amerických výrobků, mimo jiné na ocel, hliník, sýry, spotřebiče, oblečení, kosmetiku a zemědělské stroje. Sazby činí 15, 25 nebo 50 procent a opatření se týká zboží v hodnotě přibližně dvaceti miliard amerických dolarů (asi 416 miliard korun) – to je asi šest procent loňského vývozu z USA do Kanady.
„Obchodní válka s Kanadou nezačala letos v létě, ale ihned po nástupu Donalda Trumpa do úřadu prezidenta. Tehdy, v lednu 2025, bylo jedním z jeho prvních kroků oznámení vysokých cel na obchod s Kanadou a Mexikem,“ připomněl ekonom z New York University Pavel Borovička s tím, že od té doby dochází k opakované americké eskalaci, kanadským odvetám a následným částečným odkladům a postupnému vyjednávání.
Borovička doplnil, že Kanada po vzoru Číny usoudila, že soustavné ústupky „nejsou žádnou dlouhodobou cestou, protože není nikde vidět žádný konečný cíl a konečná pevná dohoda“, kvůli čemuž se odhodlala k odvetným opatřením. „Kanadskou ekonomiku to samozřejmě krátkodobě poškodí,“ poznamenal ekonom.
„Kanadská ekonomika je na vzájemném obchodu se Spojenými státy mnohem závislejší než ta americká, ale je nutné podotknout, že i Kanada disponuje některými strategickými položkami v obchodní výměně – to jsou třeba energie. Spojené státy dovážejí obrovské množství ropy z Kanady, dovážejí také hotovou elektřinu skrze mezinárodní elektrické sítě nebo třeba ocel, hliník. Kanada také produkuje autodíly pro americký automobilový průmysl,“ vyjmenoval Borovička.
Ke zhoršení vztahů přispěly také opakované Trumpovy výroky o možnosti, že by se Kanada mohla stát 51. státem USA. Obchodní spor se zároveň promítl do chování spotřebitelů, kdy Kanaďané výrazně omezili cesty do USA a začali bojkotovat americké výrobky.
S odstupem druzí
Co se týče obchodních vztahů mezi Kanadou a Evropskou unií, zdaleka nejsou zanedbatelné. Unie je již druhým největším obchodním partnerem Ottawy, uvádí BBC s tím, že však s velkým odstupem zaostává za USA, které odebírají přibližně sedmdesát procent kanadského vývozu.
WSJ v sobotu napsal, že evropští a kanadští představitelé nyní projednávají možnosti, jak by se Ottawa mohla neformálně zapojit do evropského jednotného trhu v oblastech energetiky, umělé inteligence, kritických minerálů potřebných pro výrobu baterií nebo polovodičů či v obraně. V praxi by se kanadské zboží, služby a pracovníci z těchto odvětví mohli bezproblémově pohybovat mezi Evropou a Kanadou, čímž by se stíraly hranice, kde končí ekonomické hranice EU, nastiňuje americký deník.
V rozhovorech s Francií měl dokonce padnout návrh umožnit Kanaďanům žít a pracovat v Evropě bez víz, sdělili WSJ dva úředníci obeznámení s diskusemi.
Kanada a EU usilují také o propojení výzkumných institucí s cílem vytvořit síť vědeckých výstupů, která by mohla konkurovat americkému univerzitnímu systému. Carney rovněž naléhá na zapojení do programu EU pro studium v zahraničí a doufá, že Evropané a Kanaďané budou studovat na univerzitách v zemích druhé strany.
Obě strany mají také jednat o pokládání podmořských kabelů, které propojí Evropu s Kanadou, o společné výstavbě datových center, cloudových úložištích a nových satelitních sítích mimo dosah amerických technologických gigantů.
Carney podle WSJ dále usiluje o vybudování plynovodů, které Kanada potřebuje k přesměrování plynu – který se obvykle čerpá přes hranici s USA – k evropským spojencům, jež se stále potýkají s otázkou nahrazení ruských energetických zdrojů.
WSJ však upozorňuje, že každá nová aliance čelí potenciálním překážkám. Ačkoli je Carney prozatím velice oblíbený, jeho domácí popularita by mohla klesnout, jakmile si Kanaďané plně uvědomí důsledky této změny – podle amerického listu konkrétně omezení suverenity. Země, jejichž firmy mají plný přístup k jednotnému trhu Unie, přispívají do rozpočtu EU, přijímají její pracovníky a dodržují její předpisy, vysvětlil WSJ.
Potenciální rozšíření přístavu v Churchillu
V souvislosti s energetikou se v poslední době mluví o rozšíření přístavu v Churchillu u Hudsonova zálivu, odkud plují nákladní lodě s kritickými minerály i zkapalněným zemním plynem (LNG) do Evropy. BBC píše, že ambice cílící na rozšiřování přístavu po celá desetiletí selhávaly, jelikož odborníci otevřeně zpochybňovali jeho ekonomický význam.
Kvůli světovému dění se však věci nyní daly do pohybu. Předseda vlády kanadské Manitoby Wab Kinew už mluví o tom, že rozšíření přístavu může vyjít na osmdesát miliard dolarů (přibližně 1,7 bilionu korun). Kanadská odnož CBS v úterý dokonce napsala, že podle společnosti vlastnící přístav, tedy Arctic Gateway Group, k modernizaci přístavu a železniční trati, která jej spojuje se zbytkem Kanady, je potřeba výrazně nižší suma – méně než tři miliardy dolarů (63 miliard korun).
CBS zmiňuje, že Kinew prosazuje, aby součástí přístavu bylo plovoucí zařízení na zkapalněný zemní plyn, což ovšem nekoresponduje s představou Arctic Gateway Group. Ropovody ani samotná přeprava ropy a zemního plynu přes Hudsonův záliv podle serveru nemají podporu ani u tamních obyvatel.
Ředitel Arctic Gateway Group Chris Avery ale zmínil, že jeho společnost často slýchá od zákazníků z Evropské unie, že EU má strategickou potřebu zajistit si dodávky klíčových nerostných surovin a energetických produktů od důvěryhodných a spolehlivých partnerů, jako je právě Kanada. „Nechtějí být závislí na Rusku, Číně a dalších zemích, (včetně) USA,“ potvrdil Avery.
Dosažení úplné nezávislosti na USA je však dle BBC nereálné – a to jak pro Kanadu, tak i pro EU. Je však zřejmé, že vztahy Ottawy s Bruselem se stále více utužují.
„Kanada se přestává vnímat jako severoamerický národ a stává se transatlantickým národem,“ prohlásil vysoký kanadský úředník. „My, Kanaďané, mluvíme jako Američané, oblékáme se jako Američané, ale jako společnost jsme mnohem více evropští,“ dodal.