Švédsko čekají 13. září parlamentní volby, které ještě před několika týdny vypadaly jako téměř rozhodnutý souboj. Středolevá opozice vedená sociální demokratkou Magdalenou Anderssonovou měla v průzkumech náskok kolem deseti procentních bodů. V posledních dnech se ale situace výrazně proměnila. Nejnovější průzkumy ukazují mnohem těsnější rozdíl a připouštějí, že vláda současného premiéra Ulfa Kristerssona může mandát obhájit. Poprvé ve švédské historii se součástí vládní koalice může stát krajně pravicová strana.
Podle průzkumu Demoskopu z přelomu srpna a září by čtyři středolevé strany získaly dohromady 50,6 procenta hlasů, zatímco pravicový blok tvořený vládními stranami a jejich podporovatelem, Švédskými demokraty, 47,3 procenta.
Ještě 18. srpna přitom průzkum Verianu dával opozici náskok deseti procentních bodů. Švédská veřejnoprávní televize SVT tehdy mluvila o volebním „zázraku“, který by jako jediný mohl zvrátit porážku stávajícího kabinetu v čele s Kristerssonem.
Souboj tedy zůstává otevřený a nejde v něm jen o to, zda se premiérem znovu stane Kristersson, nebo se po čtyřech letech na tuto pozici vrátí Anderssonová. Jednou z nejdůležitějších otázek je postavení krajně pravicových Švédských demokratů, populistické a protiimigrační strany, jež se z okrajového uskupení stala klíčovým hráčem pravicové scény.
Stabilní kabinet za cenu prolomení tabu
Kořeny Švédských demokratů sahají do osmdesátých let minulého století, kdy se část zakládajících členů hlásila k neonacismu či představě nadřazenosti bílé rasy. Od té doby se však strana snaží očistit svoji minulost a usiluje o přijetí politickým mainstreamem. Například minulý rok se partaj veřejně omluvila za svou antisemitskou a rasistickou minulost.
Švédští demokraté se do parlamentu poprvé dostali v roce 2010, kdy s 5,7 procenta překonali čtyřprocentní hranici nutnou ke vstupu do tamní zákonodárné komory. V posledních volbách v roce 2022 získali už 20,5 procenta hlasů a stali se druhou nejsilnější stranou v zemi.
Přesto nevstoupili přímo do vlády. Kristersson vytvořil menšinovou koalici Umírněných, Křesťanských demokratů a Liberálů a vládu opřel právě o podporu Švédských demokratů.
Zlom nastal díky takzvané dohodě z Tidö. Ta umožnila straně, která byla dříve ostatními hlavními politickými silami prakticky izolována, zásadně ovlivňovat vládní politiku. Švédští demokraté v parlamentu dodávali vládě zprvu 73, později sedmdesát hlasů, aniž by v ní jejich členové přímo seděli. Jejich vliv se nicméně i tak výrazně projevil především v oblasti migrace a kriminality.
Letos ale chtějí víc. Předseda strany Jimmie Åkesson, který v jejím čele stojí od roku 2005, řekl, že dosavadní model skončil, a pokud pravice vyhraje, „musí se Švédští demokraté stát plnohodnotnou součástí vlády“. Podle něj by měli získat několik klíčových ministerstev, jako jsou spravedlnost, obrana, zahraničí nebo finance.
Åkesson sdělil, že on sám neaspiruje na křeslo předsedy vlády, které prý chce ponechat současnému premiérovi. „Obejdu se bez cestování po světě a potřásání rukou,“ řekl. Kristersson přitom už v dubnu oznámil, že pokud jeho blok zvítězí, je připraven vytvořit čtyřstrannou většinovou vládu – i se Švédskými demokraty.
„Kristersson se ocitl mezi mlýnskými kameny. Bez Švédských demokratů nemůže sestavit vládu, ale ti by zase mohli odradit příliš mnoho voličů,“ upozornil emeritní profesor politologie z Göteborské univerzity Jonas Hinnfors.
Liberálové jazýčkem na vahách
Jde o zásadní posun. Ještě před několika lety totiž Kristersson spolupráci se Švédskými demokraty odmítal. Nyní tvrdí, že odstranil „červené linie“, které takové spolupráci bránily. „Po volbách chceme sestavit stabilní většinovou vládu. (…) To je pro Švédsko síla,“ vyjádřil se.
K prolomení dosavadního tabu se přidali i Liberálové, kteří v březnu souhlasili s možností, že by Švédští demokraté po volbách do vlády vstoupili. Právě Liberálové se ale zároveň stali jedním z největších problémů vládního tábora. Podle posledních průzkumů se totiž pohybují pod čtyřprocentní hranicí nutnou pro vstup do švédského parlamentu.
Demoskop jim v předvolebním průzkumu přisoudil 2,8 procenta hlasů. Pokud by Liberálové ze sněmovny skutečně vypadli, pravice by mohla mít problém sestavit většinu i v případě relativně těsného volebního souboje.
Podle Hinnforse je pravděpodobné, že Liberálové ve volbách čtyřprocentní hranice nedosáhnou. „Pokud k tomu dojde, domnívám se, že je stále pravděpodobné, že současná vláda a strana, která ji podporuje, Švédští demokraté, volby prohrají,“ odhadl.
Švédsko změnilo přístup k migraci
Vzestup Švédských demokratů změnil nejen rozložení sil, ale také politiku celé země, jejíž zhruba každý pátý obyvatel se narodil v zahraničí. Švédsko bylo ještě před deseti lety bráno jako symbol mimořádně otevřené migrační politiky.
V roce 2015, tedy během vrcholu migrační krize, přijala severská země v přepočtu na počet obyvatel více žadatelů o azyl než kterákoli jiná země Evropské unie. „Moje Evropa nestaví zdi,“ prohlásil tehdejší sociálnědemokratický premiér Švédska Stefan Löfven.
V současnosti je však situace opačná. Počet žadatelů o azyl výrazně klesl a země patří mezi ty, které svou migrační politiku výrazně zpřísnily. Nově příchozí čelí přísnějším pravidlům pro zaměstnání, požadavkům na znalost jazyka a společnosti, omezenějším sociálním dávkám a delší cestě k občanství. Vláda také finančně motivuje dobrovolné návraty migrantů. Počet žadatelů o azyl byl loni dle Reuters o 97 procent nižší než na vrcholu před dekádou.
Švédští demokraté tvrdí, že právě jejich tlak přispěl k tomuto obratu. Jejich politický vliv je přitom patrný i na sociálních demokratech. Také oni v posledních letech zpřísnili postoje k migraci, integraci a kriminalitě.
Švédští demokraté dále požadují mimo jiné zákaz tradičního islámského oděvu pro ženy, demolici mešit, v nichž se podle nich káže islámský radikalismus, zvýšení počtu vyhoštění či navýšení finančních pobídek pro ty, kteří odejdou dobrovolně. „Chceme úplné zrušení multikulturalismu,“ poznamenal Mattias Karlsson, který je považovaný za hlavního ideologa strany.
Kriminalita zůstává silným tématem
Jedním z hlavních důvodů posunu švédské politiky v této oblasti je problematika násilí gangů a střelby. Kriminalita se stala jedním z ústředních témat předvolební kampaně, přičemž Švédští demokraté na něm dlouhodobě staví.
Oficiální statistiky zároveň ukazují, že počet případů smrtícího násilí klesl v roce 2025 na 84, což představuje nejnižší úroveň od roku 2012. Průměr v předchozích deseti letech přitom činil 109 případů ročně. Nadále ale zůstává významným problémem násilí spojené s gangy a střelnými zbraněmi.
Právě kriminalita tak ukazuje širší paradox švédských voleb. Ačkoliv se některé problémy mohou statisticky zlepšovat, zůstávají společensky a politicky velmi silné.
Jedním z mála témat, na němž se politická reprezentace naopak shoduje, je důraz na bezpečnost, uvádí v analýze pro ECFR Mats Engström. Aktuálnosti se jí dostalo především po začátku velké ruské invaze na Ukrajinu, což nakonec vyústilo ve vstup historicky neutrálního Švédska do NATO.
„Otázka obrany se v této volební kampani téměř neobjevila. Všechny strany berou ruskou hrozbu vážně a všechny ji chtějí řešit jednotně. Volební boj se místo toho odehrává kolem témat jako sociální péče, migrace, kriminalita, klima a ekonomika – a v mnoha z nich vládní strany prohrávají,“ míní Engström.
Genderově podmíněná podpora
Zajímavý vhled nabízí i struktura švédského elektorátu. Statistiky ukazují výrazný rozdíl mezi muži a ženami. V květnovém průzkumu Statistics Sweden uvedlo 25 procent mužů, že by preferovalo Švédské demokraty, oproti pouhým dvanácti procentům žen. Sociální demokraté naopak získali preferenční podporu 39 procent žen a 29 procent mužů.
Rozdíl se podle politoložky Leny Wängnerudové prohlubuje už od 70. let, v poslední době se ale projevuje výrazněji. Muži v soukromém sektoru podle ní častěji tíhnou k pravici kvůli ekonomice, menšímu státu nebo migrační politice. Ženy více závisejí na fungujícím sociálním státu, protože stále nesou větší část pečovatelských povinností.
Konec izolace krajní pravice?
Ani případné vítězství středolevé opozice přitom nemusí znamenat jednoduchou změnu vlády. Sociální demokraté budou muset hledat spojence mezi Zelenými, Levicí a Stranou středu. Právě dvě posledně jmenované strany navíc vzájemně vylučují účast ve stejné vládě.
Nejpravděpodobnějším scénářem je proto vláda, která bude závislá na složitých povolebních dohodách a může zůstat menšinová. Pokud naopak zvítězí Kristersson, může Švédsko zažít historický okamžik: Švédští demokraté by poprvé usedli přímo ve vládě a získali skutečný přístup ke klíčovým rozhodnutím.
To by bylo významné i pro Evropu. Švédsko bylo po desetiletí jedním ze symbolů sociálnědemokratického modelu a dlouho také zemí, kde byla spolupráce s krajní pravicí považována za nepřijatelnou. Nyní se dostalo do situace, kdy se právě tato spolupráce může stát standardní součástí vládnutí.
Švédské volby tak rozhodnou nejen o tom, kdo povede zemi příští čtyři roky. Ukážou také, jak daleko se může posunout hranice mezi tradiční pravicí a politickou stranou, která byla ještě nedávno považována za nepřijatelnou.