Snihurivka (Ukrajina) – Voda po záplavách způsobených nedávným zničením Kachovské přehrady sice kolem města Snihurivka v Mykolajivské oblasti na jihu Ukrajiny do velké míry opadla, nešťastní obyvatelé některých vesnic ale obtížně bojují s následky katastrofy. “Budeme se snažit dům zachránit, ale těžko říct, jestli se to podaří,” řekla ČTK čtyřiatřicetiletá Aljona z obce Vasylivka, zatímco ze zdí odstraňovala v částečně zříceném domku navlhlou omítku.
Občas přitom narazila i na malé šneky uchycené na vnitřních zdech jednopatrového domu, který voda v přízemí zaplavila prakticky až po strop. “Nejdříve postupovala pomalu. Doufali jsme, že se nedostane až k nám. Odjeli jsme ale raději večer k rodičům, vzali s sebou některé věci. Přes noc voda začala stoupat rychle a když jsme se ráno přijeli podívat, bylo v domě už metr vody a všechno plavalo,” popsala matka malé dcery uvnitř zdevastovaného stavení. “Byli jsme v takovém šoku, že jsme ani nevěděli, co dřív vzít,” dodala.
Rodině se povedlo zachránit lednici, mrazák, pračku, stůl a zvířata (psy, kočky a kachny), která také našla azyl u Aljoniných rodičů žijících ve stejné vsi, jen na výše položeném místě. “Doufám, že se podaří zachránit gauč, sušíme ho, ale těžko říct. Podobně je na tom sporák, taky nevím, zda půjde zachránit,” podotkla. Nejistota ovšem panuje kolem celého stavení, jelikož strop v jedné části domu se zřítil. Na dotaz, zda se kvůli tomu v domě nebojí pohybovat, mávne rukou.
“Jsem pořád v šoku. Rusové by to měli zažít taky, aby pochopili naši situaci,” uleví si obyvatelka Vasylivky, která se loni ocitla na řadu měsíců pod okupací ruských invazních vojsk. “Po dvou týdnech jsme tehdy odjeli, netekla voda, nešla elektřina, (kvůli bojům) jsme žili v podzemí,” popsala Aljona a podotkla, že rodina zamířila do Oděsy, odkud se vrátila loni v listopadu, po osvobození regionu ukrajinskou armádou. “Nezbylo nám nic,” prohlásila při odstraňování omítky, zatímco jí na druhé straně místnosti pomáhala dcera.
Promočený nábytek na dvorku sušili pod ostrým jihoukrajinským sluncem také její sousedé – manželé Tanja a Kolja, kteří bydlí o něco výše. V jejich domě voda sice nedosáhla až ke stropu, přesto způsobila spoušť. “Bylo jí asi půl metru, možná více,” ukazuje majitelka domu na pokoje s vytrhanými podlahami. Ani ona neví, jestli se jim vodou nasáklá křesla nebo pohovku podaří zachránit. “Ráno přicházíme, přes den uklízíme, večer jdeme spát do domu, který nám poskytli jiní lidé,” popsal manželský pár. “Jsou to dobří lidé, zeptali jsme se jich, jestli tam můžeme přespat,” poznamenala Tanja k provizornímu ubytování.
“Vzali jsme si nějaké věci, televizi, psa, kočku a odjeli,” rozplakala se sedmapadesátiletá žena při vzpomínce na den, kdy se k jejich domu začala blížit voda. Kdy v něm budou moci zase bydlet, netuší. I je přitom válka vyhnala už podruhé – loni domov opustili na řadu měsíců kvůli ruské okupaci
Před zimou chtějí opravit alespoň část domu, nemůžou však začít dříve, než vyschnou podlahy. “Nejdou ani pořádně dovřít dveře,” posteskli si manželé a vydali se na zpustošenou zahradu, kde na jaře zasadili brambory, česnek, cibuli, mrkev či zelí. “Všechno shnilo. O vše jsme během jednoho dne přišli,” rozplakala se znovu Tanja při pohledu na spoušť s vyplavenými zbytky brambor a cibule a naplaveninami z řeky. Za jejími zády leží v naplaveném smetí mrtvá ryba.
Vasylivka leží u řeky Inhulec, tedy přítoku Dněpru, kterým se po protržení hráze Kachovské přehrady počátkem června začalo valit obrovské množství vody. Tím se zvedla hladina Inhulce a voda se vylila i z jeho koryta. “Pod vodou se ocitlo 13 obcí včetně části města Snihurivka. Zatopeno bylo 375 budov, kolem 700 lidí muselo být evakuováno,” řekl ČTK Ivan Kuchta, šéf Snihurivské hromady (hromada je správní jednotka označující například město a přilehlé vesnice). Celkem voda podle úřadů částečně zaplavila v Mykolajivské oblasti tři desítky obcí.
Záplavy, které postihly těžce zejména sousední Chersonskou oblast včetně části města Cherson, si u Dněpru, jehož východní břeh okupuje Rusko, vyžádaly pět desítek životů. Ze zničení přehrady se vzájemně obvinily Ukrajina i Rusko, vodní dílo ale měsíce okupují ruské síly. Například podle listu The New York Times je nejpravděpodobnějším vysvětlením, že stavba byla zničena zevnitř.
Povodeň způsobila rovněž obtíže se zásobováním pitnou vodou. Ve Snihurivské hromadě je hlavní problém podle Kuchty to, že mnoho lidí přišlo o domovy. “Kromě těch vyplavených domů bylo zničeno 260 domů při ostřelování. Celkem máme přes 600 domů zničených kvůli válce,” upozornil činitel ze Snihurivské hromady, kde podle něj před ruskou invazí žilo kolem 23.000 obyvatel. V současné době jejich počet odhaduje na zhruba 17.000. Region má podobně jako další místa, kudy prošly boje, problém také se zaminovaným územím. “Kolem 20 procent zemědělské země je zaminováno, takže farmáři nemohou pracovat,” upozornil Kuchta. Dodal, že Státní služba pro mimořádné události (DSNS) za pomoci organizace Halo Trust odminuje přibližně 4,5 hektaru půdy týdně.
Pláči se při vzpomínce na příchod velké vody neubránil ani šestapadesátiletý Jurij z nedaleké vesnice Afanasijivka, ze které se při povodních stal de facto ostrov. Nyní se do ní nedá kvůli poškození asfaltové silnice dostat jinak, než oklikou polní cestou. “Nemám moc peněz na nové věci, tak se snažím zachránit, co jde,” vyprávěl muž na dvoře plném oblečení, nábytku i osobních věcí, kde byl vidět i vánoční stromek. Voda v jeho domě dosáhla až téměř po strop, postarat se musel i o dobytek – čtyři krávy a dva býky. “Dostali jsme je do bezpečí po pontonovém mostě. Pomohli vojáci a dobrovolníci,” popsal obyvatel obce, která je nyní pod kontrolou ukrajinských sil.
Loni se navzdory příchodu okupačních vojsk rozhodl zůstat. “Stalo se to vše hodně rychle. A kdo nás potřebuje?” přemítal. Opustit nechtěl ani dům, ani zvířata. “Představte si, že jste v kleci a mimo ni je voda i jídlo. Vy na ně nemůžete dosáhnout. Takové to je,” popsal život v okupaci. Nejhorší podle něj byli bojovníci z takzvané Doněcké lidové republiky (DNR) a Luhanské lidové republiky (LNR), tedy mezinárodně neuznaných proruských separatistických útvarů na východě Ukrajiny. “Hlavně, když se opili, tak stříleli jen tak. Někdy přišli, brečeli a tvrdili, že chtějí domů,” kroutil hlavou Jurij.
Když Ukrajinci jeho vesnici osvobodili, těšil se, že bude brzy mír. Teď řeší hlavně to, kde vzít peníze na obnovu domu, a jak se postarat o dobytek. “Ukrajinští vojáci potřebují pomoc světa, aby Rusy z našeho území vyhnali,” prohlásil ve zdevastovaném domku.
