Na Doss Alto, kótě 703 nad Gardským jezerem, se dá dnes dojít po horských stezkách vedoucích lesem. Zákopy nejsou soustředěné jen na jednom místě – jejich zbytky se táhnou po svahu a místy jsou stále dobře rozeznatelné v terénu. V některých úsecích jsou patrné kamenné stěny, jinde střílny a opevnění vytesané přímo do skály. Člověk tu prochází mezi stromy, zatímco pod ním se otevírají výhledy na jezero.
Na samotném vrcholu pak stojí pietní místo připomínající československé legionáře. U něj je česká informační tabule, která návštěvníkům vysvětluje, co se zde před více než stoletím odehrálo.
Související
Dnes je přitom těžké si při pohledu na klidnou krajinu představit, co se tu tehdy dělo. Po stezkách se pohybují turisté a cyklisté, v lese je ticho a mezi vzrostlými stromy prosvítá hladina jezera. Právě tady se ale 21. září 1918 odehrála jedna z nejtvrdších bitev československých legionářů v Itálii. Čtyři z nich padli do zajetí. Mezi nimi byl i Karel Nováček, otec čtyř dětí a zdravotník, který neměl zbraň a na ruce nosil pásku Červeného kříže.
Rakušané ho přesto odsoudili k smrti a popravili. Právě tady měli českoslovenští legionáři v létě 1918 dokázat, že se na ně italští spojenci mohou spolehnout.
Legionáři dostali vlastní úsek fronty
Československé vojsko se v Itálii začalo formovat až na jaře 1918. „Základem italské legie byli bývalí čeští a slovenští vojáci rakousko-uherské armády, kteří padli do italského zajetí, kde se dověděli o existenci čs. odboje v čele s prezidentem Masarykem,“ vysvětluje Michal Rak z Československé obce legionářské.
Do československého vojska v Itálii nakonec vstoupilo 26 735 mužů. Šlo o druhý největší československý legionářský kontingent po Rusku. Italové ale Čechoslovákům dlouho nedůvěřovali. Obávali se, že bývalí vojáci rakousko-uherské armády nebudou v boji spolehliví. Situace se změnila až v roce 1918, kdy se stále více ukazovalo, že se Rakousko-Uhersko blíží ke svému konci.
Po prvních bojích na Piavě proto českoslovenští vojáci dostali vlastní úsek fronty. V srpnu 1918 převzali část horského úseku Altissimo na Monte Baldu.
„Úsek Altissimo se rozkládal od severního cípu Gardského jezera až k městečku Brentonicu a byl jedním z nejdůležitějších bodů fronty 1. armády. Chránil masiv Monte Balda proti nepřátelskému útoku a zároveň s linií od Zugny Torty k Pasubiu uzavíral nepříteli vstup do lombardské nížiny údolím Adiže,“ popisuje Rak.
Jedním z nejnebezpečnějších míst byl skalnatý výběžek Doss Alto. Italové ho obsadili krátce před příchodem Čechoslováků a bylo jen otázkou času, kdy se ho rakousko-uherská armáda pokusí získat zpět. Českoslovenští vojáci začali pozice opravovat a připravovat se na obranu.
„Přítomnost československých vojáků samozřejmě záhy zaznamenalo i rakousko-uherské velení, pro které se tito ‚vlastizrádci‘ rázem stali nepřítelem číslo jedna,“ říká Rak.
Přepad, který předcházel velké bitvě
Ještě před hlavním útokem podnikli českoslovenští legionáři vlastní výpad proti rakouským pozicím. V noci z 10. na 11. září 1918 zaútočili na samotu La Palú, kde se podle jejich informací nacházeli rakouští vojáci a důstojníci. Výprava skončila úspěchem a legionáři se vrátili s dvanácti zajatci. Z jejich výslechu pak získali další informace o situaci na druhé straně fronty. Legionáři začali tušit, že se blíží velký útok a že jeho cílem bude právě Doss Alto.
Na bojiště se dostanete snadno
Z vesnice Nago vede přímo na Doss Alto dobře značená turistická stezka, ale jak je v těchto místech zvykem, docela dobře se sem dá dostat i autem – paradoxně po staré rakousko uherské vojenské silnici. Chce to jen trochu trpělivosti a nebát se serpentin. Poznávacím znamením toho, že jste dorazili k frontovým pozicím je Malga Zures. Starý dům stojící v polích. Kdysi to byl jeden z opěrných míst rakouských pozic. Odtud je to k československým zákopům na Doss Alto co by granátem dohodil.
Ráno, které rozhodlo
Velký útok přišel 21. září brzy ráno. Rakousko-uherské jednotky zahájily dělostřeleckou palbu a následně zaútočily na československé pozice. Legionáři se bránili, ale část jejich postavení padla. Někteří vojáci zahynuli, jiní se stáhli do opevnění vytesaného ve skále. Právě tam se odehrávaly nejtvrdší boje.
Mezi obránci byl také Karel Nováček. Zdravotník, který během bojů ošetřoval raněné. Když se jeho pozice dostala do obklíčení, padl do zajetí.
Zbytek československých vojáků se nakonec dokázal ubránit. Když se podařilo přivolat pomoc italského dělostřelectva, rakouské jednotky ustoupily. „Bitva o Doss Alto nebyla z vojenského hlediska příliš významná, z politického však velmi,“ říká Rak. Úspěch Čechoslováků se objevil v denní zprávě vrchního velitelství italské armády a informace o vítězství se rychle rozšířila.
„Po úspěších čs. vojáků v Rusku a Francii se tak osvědčili naši vojáci i na italské frontě, dokázali, že za svobodu své vlasti jsou ochotni obětovat i svůj život a Italové jim skutečně začali důvěřovat,“ dodává Rak.
Právě důvěra byla pro československé vojáky zásadní. Do té doby byli pro Italy bývalými zajatci a vojáky nepřátelské armády. Po bojích na Monte Baldu už je spojenci začali vnímat jako samostatnou vojenskou sílu, která může bojovat po jejich boku.
Zajatý zdravotník skončil na popravišti
Pro Karla Nováčka ale bitva vítězstvím neskončila. Spolu s dalšími legionáři padl do rakouského zajetí. „Nováček, povoláním rolník a otec čtyř dětí, byl raněn na hlavě. Byl vojínem zdravotního oddělení a byl zajat beze zbraně, bez pokusu obrany a s páskou červeného kříže na ruce,“ popisuje jeho osud Rak. Nováček byl přesto odsouzen k trestu smrti. Spolu s dalšími zajatými legionáři byl popraven nedaleko Arca.
Poprava se odehrála v olivovém háji nedaleko města. Dnes tudy vede běžný život města, které je oblíbeným cílem turistů a horolezců. Nad střechami domů se zvedají skalnaté stěny a okolní kopce, mezi nimiž rostou olivovníky a cypřiše. Jen máloco na první pohled připomíná, že právě tady byli před více než sto lety popraveni českoslovenští legionáři.
Jejich příběh ale v Arcu nezmizel. V ulicích města dodnes najdeme Via Legionari Cecoslovacchi, tedy ulici Československých legionářů. Její začátek označuje socha svatého Václava. „Podobná místa jsou velice důležitá, protože připomínají čs. boj za svobodu a naši historii. A jsou důležitá pro obě strany, aby nezapomněly, že spolu bojovaly a umíraly za společnou věc jako spojenci a přátelé,“ říká Rak.
Dnes tak mohou turisté projet na kole podél Gardského jezera, vystoupat na Monte Baldo nebo procházet ulicemi Arca, aniž by tušili, že právě tady před více než sto lety bojovali českoslovenští vojáci o život. Stopy jejich příběhu ale z krajiny nezmizely. Jsou ukryté mezi stromy na horských svazích i přímo v ulicích města.
Zdroj: autorský článek
