Podle Lupoměského zažívají polsko-ukrajinské vztahy po čtyřech letech od ruské agrese drsný přechod od bezmezné solidarity k chladnému pragmatismu. Zatímco na začátku války pohánělo polskou pomoc hlavně srdce a emoce, dnes už Poláci podporují Kyjev spíše hlavou a rozumem.
Vojenská pomoc sice trvá, protože si Polsko uvědomuje, že ukrajinská armáda drží ruskou hrozbu dál od jeho vlastních hranic, ale dřívější nadšení vyprchalo. Varšavu hluboce zklamal přístup Kyjeva, který začal brát obrovskou polskou pomoc jako samozřejmost a přestal nabízet prostor pro další oboustrannou spolupráci.
Poláci mají silný pocit, že Ukrajinci na jejich klíčovou roli v prvních měsících konfliktu zapomínají a projevují málo vděku. Byli to přitom právě Poláci, kdo burcoval svědomí Západu v době, kdy západní Evropa už Ukrajinu víceméně odepsala. Varšava nese nelibě, že se nestala strategickým partnerem při diplomatických vyjednáváních o dalším směřování konfliktu.
Tento pocit nedocenění nyní naplno obnažil staré rány spojené s krvavou historií druhé světové války. Konkrétně s volyňskou řeží, při které ukrajinští nacionalisté zmasakrovali desítky tisíc polských civilistů.
Pro Poláky je Volyň stále mimořádně živou rodinnou historií, zatímco mezi Ukrajinci jde o historicky potlačenou událost, o které většina z nich nikdy neslyšela. Banderovce tak vnímají jako bojovníky proti sovětské okupaci. V době existenční války proti Rusku v nich nacházejí historické vzory odporu.
Poláci to vidí úplně jinak. Území dnešní západní Ukrajiny patřilo před válkou k Polsku a obrovské množství rodin odtud bylo po roce 1945 násilně přesídleno do současných hranic Polska, především do území, ze kterého byli naopak vyhnáni Němci. Téměř každý v Polsku má v rodině nebo mezi blízkými někoho, koho se tato tragédie osobně dotkla.
Zatímco v prvních měsících ruské invaze Poláci téma historické sebereflexe odsunuli stranou s vědomím, že Kyjev bojuje o přežití, po čtyřech letech už nekompromisně očekávají vstřícné gesto. Místo omluvy a reflexe však z Kyjeva přišel pravý opak. Krok prezidenta Volodymyra Zelenského, který povýšil odkaz UPA na úroveň oficiálních vojenských poct, zafungoval ve Varšavě napříč politickým spektrem jako pověstný červený hadr na býka.
Jak moc tato aféra rezonuje v polské společnosti, zda jsou politické nitky definitivně přetrhány a zda má ukrajinsko-polské spojenectví ještě šanci na záchranu, se dozvíte v celém rozhovoru s Janem Lupoměským.
Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?
Začátek–04:20 Proč pojmenování ukrajinské vojenské jednotky po banderovcích vyvolalo v Polsku pobouření a jak se proměnil polský vztah k Ukrajině.
04:20–12:36 Volyňský masakr, jeho místo v polské historické paměti a rozdílný pohled Poláků a Ukrajinců na Stepana Banderu a jeho hnutí.
12:36–19:40 Reakce polských politiků, spor o možné odebrání státního vyznamenání Volodymyru Zelenskému a debata o tom, jak má Polsko na krok Kyjeva odpovědět.
19:40–Konec Další zdroje napětí mezi Polskem a Ukrajinou: uprchlíci, zemědělství, pocit ukrajinského nevděku a obavy z budoucího vstupu Ukrajiny do EU.
