Album Nebe je rudý představovalo v hudebním vývoji Moniky Načevy nečekaný obrat. Nahrávka byla výrazně ovlivněna trip hopem, tedy náměsíčně pomalou a zádumčivou elektronickou hudbou, kterou v té době definovaly anglické soubory Massive Attack a Portishead nebo rapper Tricky.
Načeva přitom v roce 1994 debutovala velmi úspěšným rockovým albem Možnosti tu sou…, které produkoval a většinu písní pro ně napsal kytarista Michal Pavlíček. Dalo se tedy předpokládat, že Načeva v podobném duchu natočí i svoji další desku. Černovlasá zpěvačka s vizáží femme fatale, která „udržovala svou ledničku plnou“, se ale místo toho na následujícím albu Nebe je rudý začala proplétat „v závojích pocitových mlh“, jak tehdy napsal publicista Vladimír Vlasák.
Album vyšlo původně na CD a na kazetě. S nápadem připomenout jeho 30. výročí remasterovanou verzí na vinylu přišel loni hudebník a skladatel Jan P. Muchow, který desku produkoval. V Supraphonu sice zamýšleli vydat remaster alba Možnosti tu sou…, Načeva však gramofirmu přesvědčila, aby své plány změnila.
Nahlas a opravdově
„S Honzou Muchowem jsme se rozhodli, že chceme nahrávku ponechat zvukově v původní podobě z roku 1996,“ vysvětluje zpěvačka v rozhovoru pro Aktuálně.cz. „Nechtěla jsem dělat žádné změny. Před 30 lety jsme ve studiu točili všechno naráz, včetně zpěvu, takže ve zvuku občas zůstala i nějaká špína, ale to všechno jsme chtěli zachovat. Pro mě bylo nejdůležitější, aby to na vinylu dobře znělo. Nahlas a opravdově.“
Načeva se v polovině 90. let obklopila novými muzikanty. Společně tehdy tvořili i trávili většinu času. „Zcela přirozeně jsem se tenkrát posunula někam dál,“ objasňuje Načeva. „Když jsem přemýšlela o další desce, nechtěla jsem pokračovat v takzvaném českém bigbítu, ačkoli to byl úspěšný projekt. Chtěla jsem prozkoumat něco nového. Hodně jsem tehdy poslouchala bristolskou triphopovou scénu a úplně se do ní zamilovala.“
Jako producenta desky si Načeva vybrala Jana P. Muchowa kvůli jeho zkušenostem s natáčením v Anglii a také proto, že ji zaujaly zvukové experimenty jeho skupiny The Ecstasy of Saint Theresa. „Monice i mně se tehdy začaly líbit ,nebigbítové‘ kapely,“ doplňuje Muchow. „Nebál jsem se sice používat sampler, ale zároveň jsme novou desku nechtěli postavit jen na elektronických mašinkách.“
Podle Muchowa byla obrovská výhoda, že zpěvačka měla v té době výborně sehranou a „natěšenou“ kapelu, která byla hudebně nastavena podobně jako oni dva. „Skvěle se to tehdy všechno sešlo a do sebe zapadlo,“ pochvaluje si zpětně Jan P. Muchow. „A Monika měla v rukou další trumf v podobě naprosto neuvěřitelných textů, které určovaly finální zvuk skladeb.“
V rozostřeném oblaku
Autorem oněch textů, jejichž tématem jsou převážně vyhořelé, doutnající nebo ještě planoucí intimní vztahy, byl prozaik a básník Jáchym Topol, starší bratr Filipa Topola ze skupiny Psí vojáci. Deska Nebe je rudý se tak stala platformou, na které se personálně propojily dva odlišné světy – „druhá generace“ českého undergroundu (Jáchym Topol) a polistopadová hudební „indie“ scéna (Jan P. Muchow).
Jáchym Topol, jenž napsal slova i pro album Možnosti tu sou…, se nepovažuje za klasického textaře. Své volné verše pro obě alba dotvářel v úzké spolupráci s jejich interpretkou: „S Monikou jsme byli součástí part, které bloudily noční Prahou a přelévaly se z baru do baru a z klubu do klubu – a v tomto rozostřeném oblaku ty texty vznikaly,“ vzpomíná spisovatel. „Já něco přinesl na papíře a Monika to začala seškrtávat a upravovat. Někdy i pohrabáčem a kosou,“ dodává s nadsázkou.
Album Nebe je rudý bylo sice žánrově zcela odlišné od svého předchůdce, texty pro obě desky však vznikly dříve než samotná hudba. „Já jsem při psaní textů o hudbě nepřemýšlel,“ připouští Jáchym Topol. „Psal jsem je pro Moniku s tím, ať si s nimi dělá, co chce. Bylo to stejné jako u mého bratra Filipa. Texty jsem psal přímo pro tyto konkrétní osoby a jestli pak budou hrát na cimbál, anebo na nějaké moderní technologie, byla jejich věc.“
Geneze alba zpětně ovlivňovala i Topolovu literární tvorbu. „Když jsme připravovali album Nebe je rudý, měl Jáchym rozepsanou jednu prózu,“ připomíná zpěvačka. „Její původní název byl Nebe je rudý. Já jsem ho však přemluvila, že se takhle musí jmenovat moje deska. A tak dal své knize název Anděl.“
Hledat něco neznámého
Přestože Nebe je rudý je album plné temných, znepokojivých, místy až přízračných zvuků, nepůsobí depresivně. „Pro mě temnota není deprese, ale hloubka,“ říká Načeva. „A také hledání něčeho neznámého. Ponor do hloubky je pro mě v hudbě nesmírně důležitý. A čím jsem starší, tím víc si to uvědomuju.“ Její slova dokládá i vrcholná skladba alba Měsíc, k níž pozoruhodný videoklip natočil Tomáš Mašín, v té době ještě režisér reklam.
Na přední straně obalu vinylové desky se objevuje původní, záměrně „uříznutá“ černobílá fotografie uhrančivé tváře Načevy. Na vnitřní straně rozkládacího obalu ji doplňují unikátní snímky ze studia, vytvořené při natáčení desky v polovině 90. let.
Během probíhajícího koncertního turné zaznívají z alba Nebe je rudý všechny skladby. Jejich pořadí je ale proměnlivé podle zpěvaččina momentálního pocitu: „Moc ráda dávám dohromady setlist, protože koncert je pro mě skoro něco jako divadelní představení, k němuž píšu scénář,“ svěřuje se Načeva. S divadlem má ostatně bohaté zkušenosti – v minulosti hrála v souborech A studio Rubín, HaDivadlo, Sklep nebo Vosto5, v současnosti vystupuje v dětském divadle Minor.
„Svojí poslední deskou Jdem temným dnem jsem pocitově navázala na album Nebe je rudý,“ shrnuje zpěvačka. „Mám znovu stejně silnou kapelu jako tehdy a nyní v ní je i tentýž baskytarista Michal Koval. To všechno nahrávalo tomu, abych Nebe je rudý nazkoušela se svou nynější skupinou. Na koncertech se nám hraje skvěle a mám velkou radost, že se nám podařilo duši alba uchopit a oživit.“
