Přes baráž je totiž velice těžké se mezi elitu dostat, statistika dokazuje, že je to skoro nemožné.
Ze dvanácti pokusů se to druholigovému zástupci nepodařilo ani jednou, byť k tomu měl Vyškov loni nesmírně blízko a Dukla sestup odvrátila až na penalty.
Letos byl však výkonnostní rozdíl propastný. Baník vyhrál zápasy nad Táborskem celkově 8:0, Slovácko nad Artisem Brno 7:1. Není co dodávat.
Baník odvrátil přímý sestup na poslední chvíli, v baráži si ovšem poradil. První čtvrthodinu úvodního zápasu ale bylo Táborsko lepší a mělo dvě velké šance, domácí však podržel brankář Martin Jedlička.
Podával skvělé výkony celé jaro, je dobře, že si ho Baník pojistil na další období a podepsal s ním smlouvu.
Naopak táborský brankář Martin Pastornický má podíl na dvou gólech – druhém a třetím, byl u střel pozdě, neudržel je. Sám to dobře ví, o utkání a vlastně celém dvojduelu bylo po výsledku 0:3 vlastně rozhodnuto.
Ukázalo se, že je mezi druhou a první ligou opravdu propastný rozdíl. Prvoligové týmy, byť ze spodku tabulky, jsou herně vyspělejší, víc drží balon, na což přední týmy ze druhé ligy nejsou zvyklé. Hráči pak víc běhají bez míče, nemohou se dostat do hry, je to vyčerpávající a frustrující.
Někdo by mohl namítnout, proč jsem proti baráži, když přímý sestup předposledního by poslal mezi elitu mužstvo, které je výkonnostně slabší a na nejvyšší úroveň nemá.
Postup by však mnohé změnil. S úspěchem by přišla nejen prestiž a sportovní uznání, ale i větší finanční možnosti, klub by se mohl na vyšší soutěž dobře připravit. Získal by posily, které chtějí hrát první ligu, podařilo by se mu sehnat další hráče ze silných klubů na hostování.
A ani by nevadilo, že nemá odpovídající zázemí. Artis by se sice dělil se Zbrojovkou o stadion Srbská, ve světě však využití stadionu dvěma kluby není nic neobvyklého. Táborsko nový stadion staví, ale jak by se fotbalově pozvedl jihočeský region, kdyby využil zázemí v Českých Budějovicích…
Mnoho přínosů na baráži tedy nevidím. Ale najdou se. Před diváky a nastoupeným špalírem se loučila s aktivní kariérou slovácká osobnost Vlastimil Daníček, jenže to by stihl i v posledním utkání nadstavby.
V dresu Baníku se dvěma góly blýskl v odvetě osmnáctiletý Vít Škrkoň. Dostal příležitost, pro něj určitě skvělá věc. Lze samozřejmě namítnout, že už o udržení Ostravských bylo rozhodnuto, ale pro trenéra Josefa Dvorníka bylo jeho nasazení vítané. Zná ho z béčka, ví, co dovede.
Baník navíc hledá střelce, přestože v kádru má zajímavá jména. Jenže například dvojnásobný král kanonýrů Václav Jurečka se netrefil už tři měsíce.
Víc než na odvety baráže byly fotbalové zraky upřeny logicky na závěrečnou nominaci reprezentace pro mistrovství světa. Po utkání s Kosovem z ní vypadli útočník Christophe Kabongo a záložníci Pavel Bucha a Tomáš Ladra, přestože proti Kosovu skóroval.
Jsem přesvědčen, že trenér Miroslav Koubek věděl, koho vyřadí. Má připravený několik systémů, do nichž mu zapadají hráči, které si vybral. Odpovědnost je na něm. Přiznal, že vzít třem hráčům sen o světovém šampionátu je pro trenéra hodně těžká chvíle, naprosto mu rozumím. Nebylo však vyhnutí.
V kádru zůstali dva slávističtí hříšníci Tomáš Chorý a David Douděra. Jestliže porušili zásadně nějaké vnitřní dohody v klubu, nevím. Podle mého jejich vyřazení den po nešťastném derby bylo poněkud unáhlené, nepromyšlené. Doporučil bych dva dny počat, nechat rozjitřené emoce vychladnout. Ale to je věc vedení klubu.
Reprezentační kolektiv je něco jiného, ostatně to konstatoval i kapitán Ladislav Krejčí, kdy jasně sdělil, že jsou jeho součástí a jsou v něm vítáni. Mají kvalitu, mohou pomoci jako žolíci i nastoupit do základu. Lepší hráče nemáme, tak je logické, že na šampionát letěli.
