Londýn (od našeho zpravodaje) – V areálu All England Clubu jde o možná nejfrekventovanější divácký uzel, který leží na rohu u centrálního dvorce.
Kolem proudí davy lidí na ty největší kurty, diváci bez uzardění konverzují a do toho se překřikují rozhodčí z ostatních kurtů.
A právě do těchto podmínek nakráčely dvě Češky, aby si to rozdaly o vstupenku do druhého kola.
A i když nakonec Plíšková zvládla zápas ve dvou setech, nějakou dobu i jí trvalo, než si na všechno kolem zvykla.
„Nejtěžší je udržet koncentraci. Pořád někdo procházel kolem, čímž se člověk nesmí nechat rozptylovat. Já s tím mám obecně trochu problém. Upřímně mi ale vadilo hlavně to, že jsou kolem samé kurty. Občas slyšíte, jak někde rozhodčí zahlásí aut, ale nevíte, jestli je to z vašeho kurtu,“ líčila Plíšková.
Devatenáctiletá Valentová i v několika momentech zaváhala, protože si myslela, že sporný míč je mimo, ale šlo o hlášku ze sousedního dvorce.
„Klíč je hrát do poslední chvíle, abyste zbytečně nepřišli o bod. Prostě předpokládat, že každý míč je dobrý,“ dodala starší z Češek.
Sama si trochu odvykla hrát na těchto menších kurtech. Jako někdejší finalistka a hráčka první desítky si vedlejších dvorců příliš neužila. „Čtyřka“ wimbledonského areálu je přitom jeden z nejméně oblíbených kurtů a stěžovali si na něj v minulosti i jiní hráči.
„Nikdy jsem na něm nehrála, nikdy jsem to tu nezažila, tak nevím, jestli všichni ti lidi mířili někam do restaurace. Pamatuju si, že jako juniorka jsem hrála na menších kurtech na druhé straně, kde je to mnohem klidnější. Ale velké kurty si musíte zasloužit, hlavně, že jsem tu vyhrála,“ pochvalovala si aktuálně 73. hráčka světa.
Návrat na Wimbledon po dlouhém zranění bere s nadhledem. Tenis si znovu užívá.
„Jsem si vědoma toho, že to může být můj poslední Wimbledon, takže se to snažím brát trochu víc v klidu. Je tu se mnou jako trenérka ségra Kristýna a zatím ještě neprohrála. Byla se mnou v Madridu a u toho posledního zápasu, který jsem tam prohrála, zrovna nebyla. Takže její bilance je už pět nula. Takže dobré,“ culí se bývalá světová jednička.
Pozitivní je, že po první polovině sezony stále stoupá žebříčkem a její tělo s operovanou nohou drží.
„Samozřejmě to není stoprocentní a asi už nikdy nebude. Dřív jsem deset let prakticky neměla žádné zdravotní problémy. Dnes už je to jiné. Ale s tejpy a správnou péčí se daří tělo udržovat v dobrém stavu. Oproti začátku roku se to hodně zlepšilo. Navíc je tu růžová pilulka, která řeší všechno,“ vtipkuje rodačka z Loun.
Její další soupeřkou bude těžký kalibr v podobě loňské vítězky Polky Igy Šwiatekové.
„Úplně nadšená z toho nejsem. Na druhou stranu jsme spolu na trávě ještě nikdy nehrály, začínáme od nuly. Snažím se to brát pozitivněji. Na antuce by to pro mě bylo asi mnohem těžší. Tady sice už Wimbledon vyhrála, takže si na trávě určitě získala sebevědomí, ale dříve se jí na tomto povrchu tolik nedařilo. Možné je všechno,“ doufá Plíšková.
