Od našeho zpravodaje v Moldavsku – „Žádám občany, kteří jsou nespokojení a zůstávají doma: Pojďme všichni společně vyjít ven. Pokud vyjde několik tisíc, několik desítek tisíc lidí, pokud lidé vyjdou ven, pak se problém vyřeší,“ křičí před budovou Národní agentury pro regulaci energetiky Igor Dodon, předseda Strany socialistů Moldavské republiky.
Zároveň vyzývá opozici ke spolupráci na uspořádání předčasných voleb a požaduje odstoupení prezidentky Maii Sanduové. Jeho spoluprotestující přitom drží transparenty s různými nápisy, například „Chceme plyn za férovou cenu!“ či „Pryč s Maiou Sanduovou!“.
To vše v atmosféře s vyhlášenou energetickou a vodohospodářskou pohotovostí, když se v posledních letech dramaticky zhoršila ekonomická situace.
„Zatímco na začátku roku 2019 žil každý čtvrtý Moldavan pod hranicí chudoby, dnes je to každý třetí. A to navzdory zmírňujícím opatřením a investicím, pokračujícím reformám a pokusům v podstatě urychlit a oživit hospodářský růst,“ popisovala na podzim ekonomka Daniela Gaspariková a i teď její slova potvrzují data.
Dodon ostře vystoupil jenom deset měsíců po zářijových volbách do parlamentu, ve kterých jednoznačně prohrál a které ovládla strana PAS zmiňované prezidentky. Ta díky tomu drží většinu v jednokomorovém parlamentu, v listopadu utvořenou jednobarevnou vládu a ovládá post hlavy státu.
Jenže na začátku července vláda překvapivě padla. Moldavský premiér Alexandru Munteanu nečekaně oznámil rezignaci, přičemž nevysvětlil důvody, pouze naznačil, že si uvědomil, že už dále „nemůže vykonávat mandát v souladu se svými zásadami a přesvědčením“.
Moldavský muž s motorovou pilou
Problémy nejchudší evropské země by teď mohl vyřešit jeho nástupce Vasile Tofan. Investor a manažer mnoho let žil v zahraničí, v západní Evropě a na Ukrajině. Studoval univerzitu v Nizozemsku a diplom získal na Harvard Business School.
Ten při svém nástupu na Facebooku zveřejnil programové prohlášení nové vlády – a fotografii argentinského lídra Javiera Mileiho, se kterým by se podle komentátorů rád srovnával svým libertariánským přístupem.
„Zasadil se o výraznou liberalizaci ekonomiky. Jeho srovnání s Mileim ale vyvolalo vlnu nevole na sociálních sítích, protože lidé se obávali, že rozprodá zdroje už tak chudé země,“ vysvětluje pro Aktuálně.cz moldavská analytička a expertka na východní Evropu z German Council on Foreign Relations (DGAP) Anastasia Pociumbanová.
Upozorňuje, že Tofan do nové vládní strategie – která má asi 150 stran (a zlí jazykové tvrdí, že ji napsala umělá inteligence – pozn. red.) – vložil hodně liberálních myšlenek a prosazuje, aby se Moldavsko stalo co nejpřátelštější zemí pro podnikání. „O politice toho ale moc neví, pracoval výhradně v byznysu,“ popisuje odbornice.
Deziluze
Ohledně toho, jestli výměna šéfa vlády dokáže vnést balkánské zemi nový vítr do plachet, si není moc jistý sociolog Vitalie Sprinceana. Ten je v rozhovoru pro Aktuálně.cz k nové vládě velmi kritický a o současném stavu mluví jako o deziluzi.
Související
„S novým premiérem Tofanem se sice snaží tvářit jako reformátoři liberálního střihu, ale Tofan je ve straně outsiderem bez vlastní mocenské základny. Jakmile by se v parlamentu pokusil prosadit radikální nepopulární reformy, vlastní poslanci ho přehlasují, protože myslí na své vlastní znovuzvolení, ne na jeho ambice,“ míní.
Kritický a skeptický je i ohledně možného sjednocení s Rumunskem, reintegrace se separatisty na levém břehu řeky Dněstr v nikým neuznané republice Podněstří či evropské budoucnosti Moldavska.
„Mám z toho podivný pocit: vládní strana se stále více podobá té, kterou nahradila – přejímá ekonomické sektory, vytváří korupční schémata a své odpůrce označuje za nástroje Moskvy. A vedle toho běží evropská integrace, která s tím zdánlivě nesouvisí. Evropští lídři se rádi fotografují, jezdí na návštěvy a o problémech mlčí,“ popisuje sociolog.
Když se jej redaktor Aktuálně.cz zeptal na to, co se podle něj za necelý rok od voleb odehrálo pozitivního, dlouho hledal slova.
Nakonec ale přece jenom přijde na jednu věc: „Máme vlastně štěstí, že v Moldavsku zatím nemáme dobře organizovanou, chytrou nacionálně-pravicovou nebo populistickou scénu. PAS je do jisté míry stejně falešně proevropská, jako byl Dodon falešně socialistický – ani jedni neberou své ideologie a demokracii zcela vážně,“ opírá se Sprinceana do obou svých velkých soupeřů z podzimních voleb.
Dodává, že ceny a náklady na energie vzrostly, ekonomický zázrak se nekonal a za poslední rok nepřišel žádný impuls, který by vyvolal skutečný optimismus. „Skandály naopak dále rozkládají důvěru veřejnosti v instituce,“ podotýká.
Pozitiva existují
Anastasia Pociumbanová má ovšem na věc lehce jiný názor: pozitivum je podle ní určitě změna premiéra, neboť Tofan má na rozdíl od Munteana energii. „Munteanu za celou dobu nepředvedl téměř nic, co by lidé dokázali pojmenovat, kromě zkažené daňové reformy. Teď probíhají audity v agenturách,“ říká expertka.
Skvělou práci podle ní odvádí také Úřad pro integraci do EU. Otázkou ovšem je, jak moc se běžný člověk dokáže ztotožnit s abstraktním konceptem vstupu do unie. Moldavané totiž chtějí vidět hlavně hmatatelné ekonomické změny.
S „abstrakcí“ vstupu do EU ostatně souhlasí i Sprinceana, podle něhož politici prodávají evropskou integraci jako „náboženský akt“ a tvrdí, že jakmile se Moldavsko stane součástí evropské rodiny, všechny problémy se samy vyřeší.
„Lidé tomu chtějí věřit, protože chtějí mít naději, že se jejich chudá situace změní. Jenže den po případném vstupu do EU budeme čelit přesně těm samým strukturálním neduhům jako dnes. Předpisy EU samy o sobě společnost nespasí a existují tisíce způsobů, jak je obcházet,“ podotýká Sprinceana.
Extrémně vysoká očekávání
K deziluzi, kterou popsal Sprinceana, přidává Pociumbanová vysvětlení: „Když byla strana PAS zvolena poprvé, očekávání byla extrémně vysoká,“ popisuje s tím, že v tomto směru nedokázala přinést něco, co by se podepsalo na zlepšení života běžného Moldavana.
A ve světle výše zmíněné krize ve vládě připomíná také nedávné skandály. „Šéf letecké agentury neměl správnou kvalifikaci – v podstatě si zfalšoval životopis – a po nástupu dostával plat kolem pěti tisíc eur měsíčně. Průměrný plat v Moldavsku je asi jenom desetina toho, načež na důležitou pozici jmenoval svou milenku,“ popisuje.
Následně se objevila sestřenice Maii Sanduové, která tam pracovala a dostávala pět nebo šest tisíc eur měsíčně, ačkoliv v Moldavsku ani nežije. Navíc dostávala peníze z projektů EU, takže v některých měsících její plat dosáhl až deset tisíc eur. „Pro běžné lidi je to pobuřující,“ uzavírá Pociumbanová.
