Více než čtyři a půl tisíce let se pravěké civilizace vracely na pohřebiště v polských Muszkowicích. Na dlouholetý význam tohoto posvátného místa přišli společně čeští a polští archeologové. Zatímco většinu podobných mohyl v tuzemsku zničilo intenzivní zemědělství, v Muszkowicích se pohřebiště dochovala včetně nadzemních částí.
Nedaleko polské vesnice Muszkowice leží v krajině několik nenápadných objektů. Dnes působí jen jako díry v zemi obehnané kamennými valy, v pravěku to ale musela být nejdůležitější funerální centra v celém regionu. Mezinárodní archeologický tým (včetně českého zastoupení) tam totiž objevil tři velmi neobvyklé mohyly.
Ta nejstarší je největší, pochází z pozdní doby kamenné, tedy z doby před asi šesti tisíci lety. Dvě menší kruhové jsou výrazně novější, ta nejmladší pochází pravděpodobně až z osmého století po Kristu. A celou tu dobu se do nich pohřbívalo.
Toto na první pohled obyčejné místo si tedy svůj mimořádný posvátný charakter udrželo tisíce let. „Je to podobné, jako kdybychom si dnes pro pohřbívání svých blízkých vybrali místo, které lidé začali využívat ještě před stavbou egyptských pyramid. Právě tak mimořádně dlouhá je časová vzdálenost mezi oběma mohylami v Muszkowicích. Představuje více než 150 lidských generací. Tak dlouho si některá místa v krajině mohou uchovávat svůj význam. A právě to je na našem objevu nejpozoruhodnější,“ vysvětluje archeolog Petr Krištuf ze Západočeské univerzity v Plzni.
Od Řípu do Slezska
Tento výzkum navazuje na dlouholeté aktivity českého týmu v okolí hory Říp, kde archeologové v minulých letech zkoumali několik dlouhých mohyl i jejich vztah k okolní krajině. Právě proto jsou Muszkowice pro badatele z tuzemska mimořádně cenné.
„Díky Muszkowicím můžeme lépe porozumět i dlouhým mohylám v okolí Řípu a ověřovat, které znaky byly společné napříč střední Evropou a které byly naopak regionálně specifické,“ doplňuje Krištuf. „Zatímco většina dlouhých mohyl v Česku byla během staletí téměř zničena intenzivním zemědělstvím, v Polsku se dochovaly v lesním prostředí včetně nadzemních částí svých konstrukcí,“ dodal.
Aby archeologové porozuměli nejen samotným mohylám, ale celé krajině kolem nich a tomu, proč si ji lidé vybrali pro pohřební rituály, odebrali během dvou sezon více než 1200 půdních vzorků. Zjistili zatím mimo jiné, že plášť dlouhé mohyly je z místní černozemě, jedné z nejúrodnějších půd ve střední Evropě. Stejně tak tomu bylo i u dlouhých mohyl na Podřipsku, například v Dušníkách.
To by mohlo vysvětlovat, proč lidé toto místo využívali – pro první zemědělce totiž představovala černozem nejcennější půdu v krajině a její využití při budování monumentů zřejmě souviselo nejen se stavebními možnostmi, ale také se symbolickým významem zemědělské krajiny jako takové.


