„Je to již dlouhá řada let našeho života,“ říkají dva muži, kteří se rozhlížejí z terasy střechy jednoho z nových bytových domů na pražském Smíchově do okolí, a z jejich povídání je jasné, že k budování nové čtvrti mají až niterný vztah. Však také jeden z nich použije příměr s dítětem.
„Známe všechny detaily tohoto nově narozeného smíchovského ‚dítěte‘, pro nás je povzbudivé, když vidíme, jak tato čtvrť začíná žít, když vidíme zeleň, kterou jsme založili, jednou tady budou velké stromy, ale už teď je to velmi příjemné. A nejvíce povzbudivé a uspokojivé je, když sledujeme, jak tady pulzuje život,“ říká ředitel developmentu Sekyra Group Igor Klajmon.
Kdybychom zůstali u našeho příměru, čekání na „dítě“ trvá obvykle devět měsíců, čekání na novou smíchovskou čtvrť se protáhlo na více než dvacet let, první plány skutečně sahají až takto do minulosti. Deset let je u projektu Smíchov City zmiňovaný Igor Klajmon, od samého počátku, tedy 23 let, na něm pracuje druhý muž na naší procházce historií a současností těchto míst, výkonný ředitel Sekyra Group Leoš Anderle.
Zatímco stojíme na terase, rozhlížíme se kolem, výhledy jsou totiž velmi zajímavé a různorodé. Zatímco směr na sever nabízí pohled na už hotové bytové domy, kanceláře, obchody, restaurace a kavárny, po pootočení hlavy jižním směrem jsou vidět rozestavěné budovy především s budoucími kancelářemi, hotelem i přeměňovaným smíchovským vlakovým nádražím. A při dalším pohledu člověk uvidí ohromnou haldu hlíny. Do těchto míst se stavbaři teprve chystají.
Bulvár Madeleine Albrightové
„Tam dokončujeme dvě budovy, které si u nás objednal ČEZ, a za nimi jsou čtyři stavby, které si objednala Česká spořitelna. Zavázali jsme se jí, že celou tuto část budeme stavět současně, protože jinak by po dokončení objektů byly kolem několikametrové jámy. Tvořily by ostrůvek, na který by se lidé jen obtížně dostávali,“ vysvětluje Leoš Anderle.
Už v roce 2028 tak dojde k propojení bulváru pojmenovaného po Madeleine Albrightové – od smíchovského nádraží až po ulici Na Knížecí. Jen pro představu, jde o kilometrovou třídu se šířkou téměř 30 metrů, která je z jedné části už hotová.
Igor Klajmon následně ukazuje vizualizaci těchto míst, kde bude po dokončení stát mimo jiné nová základní škola, kterou bude stavět magistrát ve spolupráci s Prahou 5, a také tržiště s hotelem, které staví společnost Sekyra Group a bude za zmiňovanými budovami ČEZu – kde lidé najdou také zbrusu nový terminál smíchovského nádraží.
„Toto vše by mělo být hotovo do roku 2028. Poslední část je zatím v plánech, pokud bude přijat Metropolitní plán, tak tato etapa bude dokončená do sedmi let. Nejsme nejmladší, tak už to potřebujeme dodělat,“ říká s úsměvem a zjevnou ironií v hlase Klajmon.
„Nechci, aby to znělo nabubřele, ale takováto výstavba neprobíhá v Praze jednou za deset let, ale jednou za celou generaci,“ dodává.
Leoš Anderle zároveň mluví o tom, jak ho těší, že mají pro budování nové čtvrti velkou podporu veřejnosti i mnoha úřadů, a to hlavně díky tomu, že se snažili vyslyšet řadu připomínek už při přípravě celého ohromného projektu. „Neměli jsme přitom žádné odvolání, což je opravdu výjimečná, atypická věc,“ upozorňuje.
Zelené vnitrobloky i zahrádky na balkonech
Bylo by možné mluvit na zmiňované terase střechy o výstavbě nové čtvrti ještě dlouho, ale člověk si udělá o celém projektu podrobnější obrázek, když se vydá po zemi do míst, která jsou už hotová nebo se na nich dál pracuje. Zejména, když například bytové bloky vznikaly na stolech řady architektů, takže každý dům je originální.
„V první etapě jsme spolupracovali se sedmi architektonickými studii, ve druhé se čtyřmi, ve třetí s deseti a ještě nás čeká čtvrtá etapa. Celkem děláme napříč všemi projekty asi se 45 různými týmy, někteří architekti se nám opakují, takže pracujeme přibližně s 30 unikátními ateliéry,“ vysvětluje Leoš Anderle a přímo na fasádách domů, oknech, schodech a dalších částech domů ukazuje, v čem a jak byl každý architekt skutečně svůj, originální.
Mimochodem, v přízemí každého obytného domu visí na stěně obraz, který přibližuje práci toho kterého architekta, jenž se svou prací na domě podepsal.
Další zajímavá zákoutí čekají každého, kdo uvidí vnitrobloky bytových domů. Jsou totiž osázeny velkým množstvím zeleně. Oba manažeři navíc upozorňují, že majitelé bytů mají podmínky pro to, aby si mohli zasadit zeleň i na balkonech. Návštěvník tak má pocit, že se ocitl někde v přírodě, a ne v místech, která jsou přímo ve městě, kousek od bulváru, od kanceláří, provozoven, od stanic tramvají a metra.
„Z tohoto máme skutečně obrovskou radost. Moc nám na tomto záleželo. A podobně zelené jsou i střechy. Tato místa jsme dokončili a obydlili před dvěma roky a už tady máme vzrostlou zeleň,“ říká Klajmon a Anderle doplňuje, že skutečně dál na těchto místech pracují, byť už hotové dílo předali.
„V některých případech jsme i něco našeho vlastního předělali, protože jsme s tím nebyli spokojení. Hlavně Igor sem stále chodí, a přestože jsme už byty prodali, tak instalujeme například umění do vchodů domů i recepcí, doplňujeme nábytek, investujeme do zeleně a její údržby, věnujeme se pronájmu prostor pro různé provozovny. Snažíme se, abychom tady zanechali co nejlepší vizitku,“ zdůrazňuje Anderle.
„Zaplivané“ nádraží přejde do 21. století
A pak se vydáváme tam, kde se naopak naplno staví. Abychom ušetřili několik minut, které je potřeba ujít vzhledem k rozlehlosti čtvrti, sedáme do auta a zastavujeme na druhém konci stavby, která je nejblíže ke smíchovskému vlakovému nádraží. Na hlavu dáváme přilby, oblékáme reflexní vestu a vyrážíme na stavbu.
„Tady vznikne částečně zastřešené náměstí s názvem Smíchov Market, nad ním vidíte rozestavěnou budovu hotelu,“ ukazuje Klajmon, zatímco Anderle se po jeho slovech otáčí směrem ke smíchovskému nádraží.
„Teď jsme u budoucího hotelu, u něho bude most a tady je už dřevěné bednění ke schodišti, které vede k vlakovému nádraží. Díky tomu se budou moci lidé pohodlně pohybovat od nádraží do nové části Smíchova a překonají tak pohodlně kolejiště, které v současné době tvoří bariéru v území,“ vysvětluje Anderle a ukazuje i sloupy budoucího autobusového terminálu, kam se přemístí autobusy z nynějšího autobusového nádraží Na Knížecí.
Když se člověk dívá na vizualizace těchto prostor a rozsáhlé stanoviště, je zřejmé, že odhadem za 24 měsíců budou všechna tato místa takřka k nepoznání od současného stavu. Bude to svým způsobem vstup této smíchovské čtvrti do 21. století, což bude umocněno tím, že dosavadní podoba nádraží připomínala spíš sedmdesátá, osmdesátá léta 20. století. Nemluvě o propojení s novou čtvrtí. Kdo v těchto místech několik let nebyl, ten bude doslova v šoku ze supermoderní tváře popisovaných míst.
Náměstí i školy
„Lidé budou moci chodit vrchem po lávce, ale také přízemím, všude budou eskalátory a výtahy, které povedou na perón nádraží a na stanici metra,“ ukazuje Leoš Anderle. U zmiňovaných budov České spořitelny přitom bude velké centrální náměstí. „Z něho povede průchod přes dva parky a školu až k budově, z jejíž terasy jsme se dívali do okolí,“ dodává Klajmon a míří o dvě patra níž k budoucímu bulváru s pěší zónou.
Když dokončujeme celou prohlídku, nemůžeme nevzpomenout velké množství lidí, kteří se na takovém ohromném projektu podíleli a podílejí. Včetně mnoha dělníků.
„Lidé, kteří jsou do projektu zapojeni, tvoří velmi různorodé spektrum –od univerzitních profesorů až po dělníky. Reálně jsou to tisíce lidí, kteří tvoří dílo pro mnoho tisíc dalších lidí. Po dokončení zde bude bydlet a pracovat 12 tisíc lidí,“ upozorňuje Leoš Anderle, podle něhož tady bude prostavěno 35 miliard korun soukromých investic a 15 miliard korun veřejných investic.
Pokud jde o samotné dělníky, manažeři přiznávají, že jsou pro ně velmi důležití pracovníci z Ukrajiny. Byť si každý přeje konec ruské agrese na Ukrajině, pokud by se Ukrajinci najednou vrátili do rodné země, byl by to nejen pro smíchovský projekt velký problém.
Nové centrum Smíchova
Pro někoho je možná až nepředstavitelné, že pro příští generace nebude automaticky centrem pulzujícího života na Smíchově Anděl, ale dnešní staveniště, na kterém se s dvojicí manažerů Sekyra Group pohybujeme. „Projde či projede tudy kolem 100 tisíc lidí denně, bude to nový dopravní uzel, na který bude navázáno všechno to, o čem se nyní bavíme a co ukazujeme,“ potvrzuje Anderle.
Je čas na loučení, při němž převládá optimismus a dobrá nálada. „Pokud se nestane nic neočekávaného, banky budou dále ochotné financovat, lidé budou mít peníze, bude pokračovat ekonomický růst a obecná prosperita a stabilita, tak vše by se mělo podařit dokončit podle plánů,“ prohlašuje Klajmon a Anderle s úsměvem dodává: „Už když jsme tady před více než 20 lety začínali, tak jsme věřili ve světlé zítřky. Bez toho bychom to nemohli dělat,“ loučí se.
