Nad nočním nebem se rýsuje šest hořících koulí. Z každé z nich se následně oddělují další menší projektily a dopadají do zástavby. Rusko v noci znovu ostřelovalo Kyjev a jeho okolí. Tentokrát ale Kreml vytáhl zbraň, která vysílá mnohem silnější signál než běžné raketové a dronové útoky.
Jednalo se o balistickou střelu Orešnik. Raketa s doletem tisíců kilometrů výrazně vybočuje z arzenálu, který Moskva na Ukrajině standardně používá. Každé její nasazení přitom západní politici i bezpečnostní analytici interpretují jako nepřímou jadernou výhrůžku.
Související
Před použitím rakety varoval už několik hodin před útokem ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Krátce po zásahu nasazení střely potvrdil i Kreml. Následovala vlna reakcí ze Západu.
„Rusko narazilo na slepou uličku na bojišti, a proto terorizuje Ukrajinu úmyslnými útoky na centra měst. Použití balistických střel středního doletu Orešnik, které jsou navržené k nesení jaderných hlavic, je politickou zastrašovací taktikou a nebezpečným jaderným hazardem,“ uvedla po útoku na sociální síti X šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová.
Podle ukrajinských úřadů si útok vyžádal nejméně čtyři mrtvé a zhruba stovku zraněných. Na Kyjev a okolí Rusko podle ukrajinské protivzdušné obrany vyslalo více než 90 raket a okolo 600 dronů. Jen v hlavním městě bylo poškozeno několik desítek obytných budov, zásahy utrpěly i významné instituce včetně budovy kabinetu ministrů nebo Kyjevské opery.
Jaderná líska
Americké ministerstvo obrany, jak uvádí portál Euronews, označuje Orešnik za experimentální zbraň. Jde o balistickou střelu středního doletu schopnou zasáhnout cíle vzdálené tři až pět a půl tisíce kilometrů. Během letu navíc několikanásobně překračuje rychlost zvuku, což z ní činí mimořádně obtížně zachytitelný cíl.
Raketa během letu vystoupá do horních vrstev atmosféry, tedy mimo dosah většiny ukrajinských systémů protivzdušné obrany. Klíčovou vlastností Orešniku ale není jen rychlost nebo dolet. Zbraň je schopná nést jaderné hlavice.
Před dopadem se z těla střely odděluje šest samostatných hlavic. Každá z nich navíc obsahuje další dílčí munici, která následně zasahuje několik desítek cílů v místě dopadu. Právě podle rozvětveného způsobu zásahu získala raketa své jméno „orešnik“, tedy líska.
Podle expertů navíc prakticky neexistuje způsob, jak během letu rozpoznat, zda střela nese konvenční, nebo jadernou nálož. Právě tato nejistota z ní podle analytiků dělá především psychologickou zbraň.
Nukleární pózování
Nedělní útok představoval teprve třetí bojové nasazení Orešniku. Poprvé Rusko střelu použilo v roce 2024. Tehdy navíc musel Kreml, jak v té době informovalo BBC, ještě před odpálením informovat Spojené státy, že se k útoku chystá. Důvod byl jednoduchý, zabránit tomu, aby Washington vyhodnotil start rakety schopné nést jadernou hlavici jako potenciální začátek jaderné eskalace.
Bezpečnostní experti používání těchto střel často popisují jako demonstrativní ukazování jaderné síly.
Orešnik dosud nesl pouze konvenční nebo cvičné hlavice. Podle analytiků je takové použití těchto střel mimořádně nákladné a jejich přímý vojenský přínos relativně omezený. „Je to neuvěřitelně nákladný způsob, jak způsobit ne tak velkou destrukci,“ charakterizoval pro Reuters předchozí využití Orešniku Jeffrey Lewis z institutu mezinárodních studií v Middlebury.
Jak uvedl už dříve pro AP Mathieu Boulegue z think-tanku Chatham House, využití Orešniku nemění dynamiku bojiště, Kremlu ale slouží jako zastrašovací nástroj s cílem vyvinout tlak na západní státy, aby oslabily vojenskou podporu Ukrajiny. „Z hlediska psychologické války funguje skvěle,“ uvedl bezpečnostní analytik.
Demonstrace ruské nukleární síly navíc přichází v době, kdy Moskva zároveň přesouvá další jaderné zbraně do Běloruska.
Situace na frontě přitom zůstává pro Rusko mimořádně nákladná. Ruský postup stagnuje a na některých úsecích fronty dokonce Ukrajina přebírá iniciativu. Děje se tak navíc za ohromných ruských ztrát. Rok 2025 byl totiž pro ruskou armádu dosud nejkrvavějším obdobím války. Zároveň se Ukrajině v posledních měsících daří stále častěji zasahovat strategické vojenské a energetické cíle hluboko v ruském vnitrozemí.
Použití Orešniku tak ve čtvrtém roce války vysílá signál. Moskva přes stagnující bojiště a vysoké ztráty připomíná, že zůstává jadernou velmocí a je připravená tuto skutečnost demonstrativně ukazovat jen několik desítek kilometrů od centra Kyjeva.
