K útoku na MiG-29 došlo 27. srpna na letišti Millerovo v Rostovské oblasti na jihu Ruska. O tři dny později, 30. srpna, ukrajinské jednotky zničily také vrtulník Ka-27 na letišti v Jejsku v Krasnodarském kraji.
Ztráta MiGu-29 představuje pro ruské letectvo citelný zásah. Konstrukční kancelář Mikojan začala stíhačku vyvíjet na konci 70. let, ještě za vlády Leonida Brežněva. Sovětský svaz s ní chtěl odpovědět především na nové americké stíhačky F-16 a F/A-18 Hornet.
Výrobci nakonec postavili více než 1600 MiGů-29 a letoun zaznamenal výrazný úspěch také v zahraničí. Sovětský svaz a později Rusko ho dodávaly státům bývalé Varšavské smlouvy i dalším zemím včetně Indie. MiGy-29 provozovalo také Československo a následně Česká republika. Praha se jich v roce 1995 vzdala a deset strojů předala Polsku výměnou za jedenáct vrtulníků W-3 Sokół.
MiG-29 dokáže vyvinout rychlost kolem 2445 kilometrů za hodinu. Jeho bojový dolet přesahuje 700 kilometrů a u modernějších verzí se pohybuje kolem 1000 kilometrů. Pilot má k dispozici 30milimetrový kanón GŠ-30-1 a letoun může nést několik typů raket vzduch–vzduch, například R-27, R-73 nebo starší R-60.
Úplně jinou roli plní druhý zničený stroj. Sovětská konstrukční kancelář Kamov začala na vrtulníku Ka-27 pracovat už v roce 1969 a sériovou výrobu rozjela přibližně o deset let později. Konstruktéři ho od začátku navrhovali především pro službu na válečných lodích a boj proti nepřátelským ponorkám.
Ka-27 proto využívá sonar, radar a další vybavení určené k vyhledávání ponorek. Podle konkrétní varianty může nést torpéda nebo hlubinné nálože a následně na nalezenou ponorku přímo zaútočit. Typickou siluetu mu dávají dva protiběžné rotory nad sebou, díky kterým nepotřebuje klasický ocasní rotor a zabírá méně místa na palubě válečných lodí.
Sovětský a ruský průmysl vyrobil více než 240 vrtulníků této rodiny. Rusko je kromě vlastního námořnictva vyváželo také do zahraničí. Stroje rodiny Ka-27 či jejich exportní varianty používají například Čína, Indie a Jižní Korea. Právě Jižní Korea získala část ruské vojenské techniky v 90. letech v rámci splácení sovětského dluhu.
Zdroj: ukrajinský generální štáb