Igore Vladimiroviči, naposledy jsme se potkali v květnu loňského roku. To už je 15 měsíců. Tehdy jste říkal, že ruská ekonomika začala klesat. Teď z dat vidíme, že lehce klesl hrubý domácí produkt (HDP) a roste inflace. V jakém stavu se teď ruská ekonomika nachází?
Je v nesourodém a roztříštěném stavu, není to jednolité. Někteří lidé stále dostávají peníze z rozpočtu, vyrábějí zbraně a vydělávají na tom docela dost peněz. Jiní jsou však v těžké krizi a nevědí, jak z ní ven. A takových odvětví už není málo.
Jde o celé uhelné odvětví v Rusku, prakticky veškerá černá metalurgie se nachází ve velkých potížích. Týká se to i zemědělství, které neví, co dělat se zdraženým palivem a s nemožností vyvážet pšenici a slunečnici z Ruska. A zóna trhlin a problémů se stále více rozšiřuje…
Zdražení ropy a uzavření Hormuzského průlivu
Kvůli konfliktu mezi USA a Íránem a uzavření Hormuzského průlivu stoupla cena ropy, což Rusku pomáhá. Jenže zároveň Ukrajinci už měsíce úspěšně útočí na rafinerie, na zpracovatelské závody, přístavy a tankery. Jak na tom je ropný průmysl v Rusku?
Nějaký efekt z růstu cen nepochybně byl, ale netrval dlouho a prakticky celý se už vyčerpal. A dokonce i peníze, které přišly do rozpočtu navíc, se ve značné míře vrátily zpět do ruského ropného průmyslu, aby kompenzovaly ztráty spojené s útoky na rafinerie.
Takže z toho moc nevzešlo a rozpočet na tom nezbohatnul.
Teď dochází k poklesu ceny ropy a na stovku dolarů za barel už se spíše nevyšplhá, to pro Rusko není moc dobré. Ve skutečnosti je teď cena, ze které se počítají daně do ruského rozpočtu, na úrovni, s níž se počítalo. Takže z toho nic navíc není.
Ruský rozpočet mohl v prvních letech války využívat i Fond národního blahobytu, kam se předtím posílaly peníze z daní z ropy. Jak to s ním vypadá teď?
Moc tam toho nezůstalo. Zbývá 3,6 bilionu rublů (necelých 890 miliard korun), ale deficit rozpočtu byl k začátku srpna 6,5 bilionu rublů (cca 1,6 bilionu korun). To znamená, že i kdyby se celý fond spotřeboval úplně do dna, pokryje to maximálně polovinu rozpočtového deficitu.
Proto Rusko nyní začalo rozprodávat zlato, aby získalo nějaké příjmy. Prodává legálními i nelegálními kanály. Například Ázerbájdžán se najednou zničehonic stal velkým vývozcem zlata…
Okolní země si postupně uvědomují, že Rusko je umírající mocnost. Na té mrtvole se dá ještě něco vydělat, ale je potřeba se od ní odplazit. Kdo se neodplazil včas a nic nepochopil, začíná trpět.
Podívejte se, jak teď trpí Kazachstán, který se se svou přepravou ropy přes Novorossijsk (přístav na břehu Černého moře – pozn. red.) dostal do obrovských problémů. A teď prostřednictvím USA prosí Ukrajince, aby nestříleli na tankery převážející kazašskou ropu. Přitom měli pět let na to, aby rozvinuli alternativní přepravu.
V Rusku se už začíná mluvit o tom, že nastal čas válku ukončit, jinak povede ke zničení ruské ekonomiky. V neděli za to vyhodili bývalého hlavního ekonoma Vněšekonombanky (VEB) Andreje Klepače.
Už i ekonomové žijící v Rusku a pracující pro státní aparát začínají říkat, že ekonomika se rozpadá před očima a je nutné urychleně uzavřít mír. Jinak se prostě bude opakovat příběh únorové revoluce a v Rusku začne velký průšvih.
Igor Lipsic
-
Narodil se v roce 1950 v Moskvě.
-
Vystudoval Ruskou ekonomickou univerzitu G. V. Plechanova.
-
Pracoval jako výzkumník pro Radu ministrů SSSR nebo ve Státní bance SSSR.
-
Spoluzakládal Vysokou školu ekonomickou v Moskvě (VŠE).
-
Od roku 2020 žije v Litvě.
-
Ruský stát jej zařadil na seznam zahraničních agentů.
-
V roce 2024 se vzdal ruského občanství.
Ruský ekonom Igor LipsicFoto: Archiv Igora Lipsice (se souhlasem)
Jak přitvrdit protiruské sankce
Když jsme spolu mluvili naposledy, v Bruselu a Štrasburku se mluvilo o 17. balíčku protiruských sankcí, ale teď už máme 21. balíček. Sankce nyní míří především na takzvanou ruskou stínovou flotilu, na ropu a plyn. Jaké to má vlastně dopady?
Velmi slabé. Jakmile dojde na omezení vývozu ropy, okamžitě se zvedne odpor Řecka, které chrání své majitele lodí převážející ruskou ropu. Říkají: Nesahejte na naše tankery, nesahejte na naše rejdaře, jsme chudé, nešťastné Řecko, chcete nás připravit o peníze…
Řečtí majitelé lodí převážejí ruskou ropu a pomáhají tím dále válčit na Ukrajině. Evropa na jednu stranu chce Rusko potrestat a oslabit, na druhou stranu se bojí oslabit ho až příliš a poškodit vlastní podnikání.
Na co by tedy Evropa měla v dalších sankčních balíčcích zaměřit?
Odpověď zní pořád stejně: je potřeba konfiskovat tankery, rozprodávat z nich ropu a rozprodávat samotné tankery za porušování předpisů. Děje se to, ale velmi málo.
Přitom je to pro Rusko velmi citlivá záležitost. Už prohlásilo, že bude lodě doprovázet buď válečnými plavidly, nebo bude útočit na evropské lodě na otevřeném oceánu, pokud Evropané zaútočí na ty ruské.
Zrovna nedávno to teď zmínil Vladimir Putin…
Je potřeba zablokovat možnost masivního vývozu ruské ropy přes Balt a Černé moře. Nezapomínejte, že kromě Bosporu a Dardanel existuje ještě Gibraltar, a ten plně kontroluje Evropská unie.
Všechny řeči o tom, jak chceme Rusko silně oslabit omezením vývozu ropy, jsou spíše slova než reálné činy. V dnešním světě roste těžba ropy, prakticky veškerá omezení těžby ropy byla zrušena, takže nabídka ropy roste.
Zkapalněného zemního plynu (LNG) je také hodně. I když určitě bylo levnější vozit ho z Kataru než přes Atlantik z USA…
A taky by se Evropa měla intenzivně věnovat energetické účinnosti, zvyšovat ji, a snižovat spotřebu. Čína už začala pomalu snižovat nákupy ropy, hromadně přechází na elektromobily, a to i nákladní. Evropa zaostává, proto ropu stále potřebuje.
V Evropě jde velmi špatně práce na zvyšování energetické účinnosti bytového fondu. Mělo se dělat toto: instalovat tepelná čerpadla, budovat obrovské množství fotovoltaických parků pro výrobu elektřiny.
Jenže tyto panely se většinou vyrábějí v Číně. Takže budeme zase více závislí na ní…
Je v tom rozdíl. Panely koupíte jednou a dál vyrábějí elektřinu. Ale když závisíte na Rusku, kupujete plyn a ropu každý rok a jste v neustálé závislosti. A svět je nastavený tak, že buď pomáháte Rusku, nebo Číně.
To není lehká volba…
Kdo říkal, že svět je jednoduchý? Ale na druhou stranu, když pomáháte Číně a pozvedáváte tím svou ekonomiku, můžete pak Číně prodávat evropské zboží, protože Čína vydělala evropské peníze a musí je za něco utratit.
Ale když prodáváte Rusku a kupujete od Ruska, těžko s tím něco udělat, protože je to sankcionovaná země nepřátelská vůči Evropě. Jednoduchá řešení neexistují.
Válka dohání všechny
Už jsme mluvili o makroekonomice. Jak to ale ovlivňuje život „normálního Rusa“? Pokud šel válčit a padl na Ukrajině, jeho rodina dostala spoustu peněz, takže jsou teď všichni bohatí. Jenže všechno je dražší a nakupovat přes Wildberries je čím dál složitější…
Válka dohání všechny. Lidé teď vnímají inflaci někde na úrovni 15 procent ročně. Málokomu rostou platy tak rychle, takže mnoha lidem reálné příjmy prostě klesají. Lidé mi píší dopisy o tom, že dříve nakupovali ve slušných supermarketech a teď přecházejí k diskontům, protože na nákupy v normálních obchodech nemají peníze.
Nakupují jen v nejlevnějších obchodech zboží té nejhorší kvality, na nic jiného nemají. Vzdávají se dovolených a podobně. V Moskvě i v dalších městech se přestala obměňovat auta.
Začal proces snižování platů ve státním sektoru, protože v rozpočtu je obrovská díra. Zaměstnanci ve školství či ve zdravotnictví už začínají dostávat nižší výplaty.
Rusové budou velmi trpět – a už trpí – tím, že stát přestává pomáhat opravovat bytový a komunální sektor. To znamená praskání potrubí, odstávky tepla, teplé vody i pitné vody. Po celém Rusku už jde o obrovský problém, dochází k množství havárií. Ještě nepřišla zima a lidé už si stěžují, že voda z kohoutku zapáchá a chutná po fekáliích. Představte si tu „nádheru“.
Je to důsledek toho, že stát vedoucí válku nemá peníze na udržení kvality života v zemi. Roste nezaměstnanost, protože na jednu stranu je obrovský nedostatek kvalifikovaných pracovníků, ale tam, kde vysoká kvalifikace není potřeba, začíná spousta firem ztrácet schopnost přežít.
Nemají zisky a začínají propouštět. Roste počet lidí, kteří sice ještě nejsou úplně propuštěni a formálně jsou vedeni ve stavu zaměstnanců, ale pracují čtyři dny místo pěti, berou o 20 procent nižší plat, mají zkrácený úvazek nebo jsou na neplacené dovolené. S logikou: nepropouštíme vás, ale neplatíme, když chceš, odejdi sám.
Vy jste minule také říkal, že ruský stát bude muset lidem brát peníze. A měl jste pravdu, protože po několika měsících se zvedly všechny daně. Co se dá očekávat teď?
Podle všeho další zvýšení daní, protože díra v rozpočtu je obrovská. Teď na začátku srpna je to 6,5 bilionu rublů, do konce roku to může být osm nebo i deset bilionů (bezmála 2,5 bilionu korun). Pokud jsou výdaje ruského rozpočtu 44 bilionů, představte si, že máte deficit 10 bilionů – to je skoro čtvrtina rozpočtu. Nemáte peníze na zaplacení čtvrtiny plánovaných výdajů.
Kde tedy vzít peníze? Chystají se podle všeho znova zvýšit daně. Už začaly diskuse o dalším zvýšení DPH. Znovu se projednává zvýšení daně ze zisku, což definitivně dorazí ruské podnikání.
Vláda také požaduje, aby velké podniky vzaly náklady státu na sebe. Začalo to tím, že jim přikázali, aby si samy kupovaly systémy protivzdušné obrany. Pak Putin požadoval, aby začaly masivně investovat, protože stát nemá peníze a ekonomika se bez investic rozpadá.
A teď podnikům nařídil, aby si vzaly na starost ruskou vědu, včetně té základní, a financovaly z firemních prostředků rozvoj vědecké činnosti v Ruské federaci.
A až tohle všechno selže, dalším krokem bude to, že si ty peníze vezmou od lidí…
Co by se muselo stát s rozpočtem, aby Kreml pocítil nedostatek peněz a někdo z těch ekonomů, o kterých jsme mluvili, přišel a řekl: Už nemáme peníze na válku?
Vždyť oni už to říkají. Ale Putin jim odpovídá: „Kde jsou peníze? Dejte mi je!“ Jenže ono to nejde. Už na konci loňského roku bylo jasné, že finanční situace v Rusku je těžká. Na to Putin řekl: „Žádný problém není, máme malý státní dluh, můžeme si půjčovat více.“
Jenže to už nefunguje. Ministerstvo financí se pokusilo půjčit si, ale dokonce i ruské banky a spousta státního kapitálu se začínají bát půjčovat ruskému státu. Je to nebezpečný dlužník.
Proto od něj požadují velmi vysoký výnos z dluhopisů. Ve finančním světě platí: čím vyšší riziko investice, tím vyšší požadovaný výnos. A protože se ruský stát stává rizikovým dlužníkem, požadují od něj výnos z dluhopisů 18 až 20 procent ročně. To jsou obrovské peníze, protože už dnes jde na výplatu úroků ze starých dluhů skoro devět až deset procent z celkových výdajů ruského rozpočtu.
Nastává tedy úkol buď vzít peníze velkým ruským vlastníkům kapitálu a okrást je, nebo začít odebírat peníze obyvatelstvu. Jiné možnosti prakticky neexistují, protože v zahraničí Rusku nikdo nepůjčí.