„Pobaltské státy se otevřeně připravují na masové deportace rusky mluvících obyvatel a zřejmě doufají, že tímto způsobem konečně vyřeší ruskou otázku a bezprecedentní, zejména v 21. století, problém masového bezdomovectví na svém území,“ tvrdil podle agentury TASS na začátku července Grigorij Lukjancev, který je ředitelem Odboru pro mnohostrannou spolupráci v oblasti lidských práv na ruském ministerstvu zahraničí.
Rusko již dříve pohrozilo, že se odvolá k Mezinárodnímu soudnímu dvoru OSN na protest proti „systematickému potlačování“ ruských práv v pobaltských zemích, tedy v Lotyšsku, Litvě a Estonsku.
Taková obvinění nejsou ale novinkou – Rusko už od 90. let prohlašuje, že pobaltské státy utlačují své rusky mluvící menšiny. V poslední době ale podobná rétorika nabrala na obrátkách. Kreml tvrdí, že pobaltské státy zakazují používání ruštiny, „přepisují historii“ a provádějí „represe“ proti rusky mluvícímu obyvatelstvu.
Jako záminku pro taková ostrá prohlášení využívají ruští představitelé různé změny zákonů v zemích s výraznou ruskojazyčnou menšinou. Například takzvané jazykové zákony dlouho chyběly a odvahu k nim země získaly až s válkou na Ukrajině.
Jazykové zákony
Teprve od loňského září přešly lotyšské základní školy na povinnou výuku místního jazyka – lotyštiny. Dosud totiž mohla ruská menšina – v Lotyšsku je až třetina etnických Rusů – studovat na speciálních školách. Teoreticky se tak mohli vyhnout používání státního jazyka až do dospělosti.
Podobný zákon platí také v Estonsku. V Litvě je situace odlišná, a to především kvůli výrazně menšímu podílu ruského obyvatelstva. Na rozdíl od Lotyšska a Estonska tvoří etničtí Rusové v Litvě zhruba jen pět procent populace.
V souvislosti s jazykem v Lotyšsku také po začátku války začalo platit nařízení o lidech bez občanství, ale s trvalým pobytem. Pro jeho obnovení museli lidé projít bezpečnostní kontrolou a udělat jazykový test na nízkou úroveň.
Těm, co se to – navzdory dlouhým létům života v zemi – nepovedlo, hrozila deportace. Ta se ale nakonec týkala jen nižších stovek Rusů. Přesto si loni, když lhůta pro splnění pravidel vypršela, vyslechly lotyšské úřady drsná slova z Moskvy. „Nacismus,“ bouřila se například mluvčí resortu zahraničí Marija Zacharovová.
Hrozba kvůli dronům
Před několika měsíci ruské tajné služby začaly šířit falešná tvrzení, že Lotyšsko umožnilo Ukrajině využít své území k útokům proti Rusku.
„Podřizováním se disciplíně NATO a EU a nabízením svého území k nepřátelským akcím proti Rusku v kontextu ukrajinského konfliktu si Pobaltí zahrává s ohněm. Dobře to vědí,“ cituje ruská státní agentura RIA Novosti náměstka ministra zahraničí Michaila Galuzina.
„Pokud si Riga naivně myslí, že se bude moci bez následků pod záštitou NATO účastnit vojenských provokací namířených proti Rusku a teroristických útoků kyjevského režimu na naše občany tím, že se přikryje imaginární ochranou, pak se hluboce mýlí,“ varuje v úterním prohlášení Galuzin.
Všechny tři pobaltské státy se jak kvůli strašení deportacemi, tak kvůli nařčením z poskytování území Ukrajině ozvaly. Litevský úřad státní bezpečnosti (VSD) poznamenává, že se jedná o propagandistický útok Kremlu.
„Toto je další ruský propagandistický útok namířený proti pobaltským státům, které se snaží narušit důvěru v jejich demokratické základy, zasít v jejich komunitách svár na etnickém základě a zdiskreditovat na mezinárodní scéně silné stoupence Ukrajiny tváří v tvář ruské agresi,“ uvedl úřad v komentáři podle litevské mutace webu Delfi.
Lotyšsko pak podle tiskové zprávy tamního ministerstva zahraničí také odmítlo obě obvinění. „Lotyšsko zajišťuje dodržování zákona pro každého obyvatele a že tvrzení o opaku nejsou věcně podložena,“ píše resort.
Podle Estonců pak má celá dezinformační kampaň Kremlu „odvést pozornost od vlastních závažných porušení mezinárodního práva ze strany Ruska a od jeho agrese vůči Ukrajině“.
