„Se divím, že už jste dnes otevření,“ prohodí cyklista při placení v restauraci, která stojí jen kousek od požářiště v centru baťovského areálu. „Jojo, že můžeme jít do práce, jsme se dozvěděli až ráno,“ odpovídá pokladní. „Ale byla to fakt síla, co?“ „To teda.“
Ani čtyři dny od vypuknutí masivního požáru se ve Zlíně nemluví o ničem jiném.
Okolí zničené budovy číslo 34 zůstává uzavřené. Každou z ulic vedoucích k budově hlídají policisté a před červenobílými páskami se střídají lidé s telefony v ruce. Fotí si trosky, vzpomínají, odkud sledovali pád jedenáctipatrové budovy. Hlavně ale řeší, až jak daleko našli pozůstatky požáru. Rekord zřejmě drží přes dvacet kilometrů vzdálené Luhačovice, kde lidé ze zahrad sbírali ohořelé faktury firmy Vasky, která měla v budově sklad.
Samotný začátek čtvrtečního neštěstí viděla baristka z asi sto metrů vzdálené kavárny, na kterou shlíží ohořelé bannery s Tomášem Baťou. „Nejdřív, okolo osmé ráno, jsme si všimli kouře, ale bylo to spíš, jako by někde u okna v patře kouřilo víc lidí. Tak jsme i chvíli přemýšleli, jestli vůbec někoho volat,“ popisuje první momenty. Z nenápadného kouře se ale během hodin vyvrbila pro zlínské hasiče nejnáročnější akce kariéry.
„Nevím o tom, že by se v Česku sesunula při požáru jedenáctipatrová budova. Větší akci jsme minimálně tady na Zlínsku nezažili,“ vypráví náměstek zlínských hasičů Zdeněk Otrusina, který celému zásahu velel od prvního dne. Zatímco mluví, technika stále pumpuje vodu z nedaleké řeky Dřevnice na doutnající, rozžhavené tuny suti.
Sloup dýmu a otřes, který vysklil výlohy
Situace eskalovala kolem poledne. „Příkaz, že musíme evakuovat, přišel asi okolo dvanácté, takže jsme hned sklidili a zmizeli pryč,“ říká baristka s tím, že „celé to peklo potom“ viděla až v televizi. Okolo jedné hodiny odpoledne se západní polovina masivní budovy sesunula k zemi.
Hasiči, kteří zpočátku bojovali s plameny i uvnitř objektu, se stáhli jen pár desítek minut před kolapsem. „Že se budova sesune k zemi, jsme naštěstí poznali včas a všichni už byli evakuovaní. Ale stejně je vždy potřeba zaklepat, že se při takovém požáru vůbec nikomu nic nestalo,“ říká Otrusina.
Pád padesátimetrového kolosu sledovaly na místě stovky lidí. „Jak se kouř a dým pořádně rozjel, přestali pracovat úplně všichni. Před obchodem jsme měli vyloženě dav, co se přišel podívat na tu atrakci,“ vzpomíná prodavač z prodejny s cyklopotřebami na hranici tehdejší uzavřené zóny.
S kolegy se před kolapsem spíše ze vtipu sázeli, jestli budova spadne. „Bylo vidět, jak se kvůli žáru ohýbají ty bílé sloupy, co barák lemují. Ale že se to fakt stane, jsme opravdu nečekali.“ Samotná prodejna vyvázla jen se začouzenými okny, otřes z pádu desítek tun cihel ale vysklil několik výloh obchodů, které byly blíž k požářišti.
„Když to šlo k zemi, tak se zvedl takový hřib kouře a v něm tisíce hořících kusů papíru. A to máte všude kolem nějaké továrny, bůhví co hořlavého v nich je. No, měli jsme obrovský strach,“ popisuje starší paní, která pracuje nedaleko.
V pondělí si přišla ohořelou kostru vyfotit. „Slíbila jsem dcerám v Praze, že jim to vyfotím. Když to sledovaly v televizi, tak jim prý ukápla slza. Jasně, že to s námi otřáslo, všechny tyhle baráky prostě ke Zlínu patří. Jsou to první, co si vybavíte, takže emočně to tady spoustu lidí dostalo,“ uzavírá.
O strachu otevřeně mluví i velitel zásahu Otrusina. „Když se to valilo k zemi, jasně že jsme měli nahnáno. Není žádná ostuda říct, že když vidíte padesátimetrovej barák letět během pár vteřin k zemi, tak to s vámi něco udělá,“ popisuje. Riziko rozšíření požáru na další objekty ale už tou dobou měli mít podchycené. Na místě zasahovaly stovky hasičů, kteří využívali i dronové operátory pro sledování situace ze vzduchu.
Vyšetřování v suti a výzva veřejnosti
Kromě neustálého zchlazování stále rozpálené suti mají teď vyšetřovatelé jako hlavní úkol zjistit, co přesně se v baťovském areálu stalo. Příčiny požáru, který podle dosavadních informací začal v devátém patře v prostorách skladu firmy Vasky, jsou předmětem vyšetřování. Hasiči proto vyzvali i svědky, aby je kontaktovali, pokud mají jakékoliv záznamy začátku požáru.
„My informace máme, ale pro vyšetřování je potřebujeme mít i z dalších zdrojů – videa z palubních kamer v autech, bezpečnostní kamery obchodů, cokoliv, co kdo v okolí před požárem točil nebo fotil,“ upřesňuje náměstek hasičů.
Zároveň však krotí spekulace. „Ale nečekejte žádnou bondovku,“ podotýká s úsměvem na dotaz ohledně pracovních verzí příčiny vzniku požáru.
Bližší podrobnosti zatím komentovat nemůže. „To se na mě nezlobte, ale k tomu zatím opravdu nemůžu říct vůbec nic. Ale můžete nám věřit, že toho už víme mnohem víc, než si kdokoliv myslí,“ dodává Otrusina energicky a s úsměvem, navzdory tomu, že poslední čtyři dny spal vždy nanejvýš tři hodiny.
Škody jdou do stovek milionů, padla unikátní stavba
Budova číslo 34, kterou vlastní společnost Cream, sloužila jako sdílené skladiště pro celou řadu známých značek. Celková výše škod se stále vyčísluje, už teď je ale jasné, že půjde o ohromné částky. Podle prvních odhadů firem, které si v budově 34 pronajímaly sklady, se jen jejich společné škody vyšplhají do vyšších stovek milionů.
Kromě materiálních škod přišel Zlín také o hodnotnou architektonickou památku. Podle historičky umění Lucie Šmardové ze Zlínského architektonického manuálu šlo o výjimečný objekt. „Byla to prostě technologicky výjimečná stavba, která byla navíc ještě hezká, stavěná baťovskými architekty,“ upozorňuje Šmardová na historickou hodnotu zničeného železobetonového skeletu s cihlovým vyzděním.
Většina evakuovaného okolí včetně finančního a krajského úřadu se sice na začátku týdne vrátila do běžného provozu, omezení v areálu ale hned tak neskončí. Jakmile skončí práce hasičů, bude muset jít ohořelé, napůl zbořené torzo budovy k zemi.
„Požár kostru domu tak narušil, že se musí vše zdemolovat. Místní tím asi budou trpět, to bude složitá záležitost a hádal bych, že okolí to ještě bude obtěžovat dlouho, v řádu měsíců,“ uzavírá velitel zásahu Zdeněk Otrusina.
