Pseudospermie, které experti poprvé vytvořili v laboratorním prostředí, jsou těm opravdovým podobné na 97 procent. Vědci je chtějí využít zatím hlavně na výzkum poruch plodnosti a také pro vývoj nových léků.
Neplodnost je stále častějším problémem moderního světa – a značná část z něj „leží“ na mužích; kolem deseti procent jich trpí neplodností. Pokud je příčinou takzvaná porucha zárodečné linie neboli proces, kdy se buňky vyvíjejí ve spermie, nemá věda zatím řešení, protože spermie vyrobit neumí ani nemá laboratorní modely, jež by jejich vývoj napodobovaly.
Teď se tomu ale přiblížila zatím nejvíc, jak to jen jde.
Vědci totiž v odborné studii představili způsob, jak změnit běžné buňky z lidské krve na jakési „předspermie“. Stačilo jim k tomu vytvořit umělé prostředí připomínající miniaturní lidská varlata.
Továrna na spermie
Vědci začali u dobře známých pluripotentních kmenových buněk lidí a makaků. Tyto buňky jsou unikátní v tom, že se umí změnit na téměř jakékoliv jiné. A věda už umí tento proces ovládat tak dobře, že je dokáže pomocí jednoduchých chemických signálů naprogramovat, aby se změnily na to, co lidé chtějí.
Jednou z věcí, které z pluripotentních buněk „vyrobit“ nelze, jsou právě spermie. Vědci ale umí tyto „stavební kameny“ zmanipulovat tak, aby se změnily na takzvané zárodečné buňky PGLCLC, které by se teoreticky mohly na spermie proměnit, pokud by zvládly správně dozrát. Jenže to se doposud nedařilo.
Vědci pro ně ale nově vytvořili prostředí, kde bezpečně dozrát mohou. Zkombinovali lidské nebo makačí buňky s opičími. Když je vystavili správným podnětům, tak se tyto buňky samy uspořádaly do trojrozměrné struktury, kterou vědci pojmenovali „xenogenní rekonstituované varle“. Tento orgán byl sice miniaturní, ale ve všem důležitém napodoboval ten skutečný.
Zásadní bylo, že se uvnitř minivarlete začaly tvořit semenné kanálky, což jsou struktury, kde vznikají a dozrávají spermie. A to, co tam vzniklo, opravdu značně připomínalo lidské zárodečné buňky během raných fází vývoje spermií. Podle studie, která vyšla v odborném žurnálu Cell, byl výsledek reálné předloze podobný na 97 procent.
Výsledky jsou sice velmi optimistické, je ale nutné zdůraznit, že nejde o funkční spermie a cílem ani zatím žádná taková náhrada není. Vědci chtějí tento model využívat pro výzkum toho, jak u primátů vývoj spermií probíhá, co do něj promlouvá a co v tomto procesu má hlavní slovo. Umožní to mnohem lépe zkoumat genetické i vývojové příčiny mužské neplodnosti.
A vědci předpokládají také využití při ověřování bezpečnosti a účinnosti budoucích léčebných postupů neplodnosti ještě předtím, než se přistoupí ke klinickým zkouškám na lidech.


