Výběr včelí matky neboli královny je mnohem komplikovanější, než se doposud zdálo. Kalifornští vědci ho v nové studii přirovnávají k porodu středověkého panovníka.
Začít text o včelích královnách v Konstantinopoli 18. května 905 může vypadat divně. Ale má to smysl. Když se výše zmíněného dne v Byzantské říši narodil malý chlapec jménem Konstantin, přišel na svět v Purpurové komnatě. Jeho matka Zoe nebyla legitimní manželkou císaře Lva, a tak si chtěla pojistit, že její potomek se stane nástupcem – proto ho porodila právě ve speciálně zvolené místnosti.
Právě tam, v pečlivě připraveném luxusním pokoji zdobeném narudlými kameny (porfyry) totiž vždy na svět přicházeli legitimní budoucí císaři. Speciálně upravená místnost měla rodičkám nabídnout klid, luxus a čistotu, dítěti pak pohodlí. A současně měla vysoce symbolickou roli. Mladý Konstantin si tak, jen místem zrodu, zajistil právo na trůn nejmocnější mocnosti tehdejšího světa. Panoval pak pod jménem Konstantin VII. Porfyrogennetos neboli „Konstantin v purpuru zrozený“.
Konstantin VII. je autorem spisu De Administrando Imperio („O správě říše“), který napsal kolem roku 950 jako příručku pro svého syna. Tento text je jedním z nejcennějších pramenů pro ranou historii Slovanů, včetně Čechů a Moravanů.
Zmiňuje se v něm například o Velkomoravské říši a jejím pádu, o českých Přemyslovcích – konkrétně popisuje pokřtění českých knížat a jejich vztah k Byzanci i Franské říši a také o geografii a uspořádání slovanských kmenů ve střední Evropě.
Zdroj: Vladimír Vavřínek, Dějiny Byzance
Ptáte se, co to má společného s včelami? Vědci teď poprvé popsali, že i tento hmyz má svou „purpurovou místnost“, pečlivě připravenou pro budoucí imperátorku úlu.
Zrozena k vládě
Po celé generace věřili vědci, že včelí královna vzniká díky stravě. Stačí běžné larvě dát dostatek mateří kašičky, a to způsobí změny, které zařídí, že se z ní stane vládkyně. Nový výzkum to ale staví na hlavu a zdůrazňuje roli včelí obdoby byzantské Purpurové komnaty.
Klíčovou roli v tom, z jaké larvy se stane královna, totiž podle nové studie, která vyšla v odborném časopise Nature, hrají specializované voskové komůrky, ve kterých se budoucí královny vyvíjejí. Vědci tvrdí, že to nejsou pouhé úkryty pro zranitelné larvy, ale pečlivě navržené prostředí, jež je nezbytné pro produkci zdravých a silných královen.
Vědci dokonce našli dosud neznámou skupinu mladých dělnic, které jsou pro tento úkol speciálně přizpůsobené. „Starý pohled byl relativně jednoduchý: vezměte vajíčko, dejte ho do královské buňky, krmte ho mateří kašičkou a získáte královnu,“ popsal entomolog a ředitel Centra pro integrativní výzkum včel (CIBER) na Kalifornské univerzitě v Riverside Boris Baer, jehož laboratoř se na této práci podílela. „Zjistili jsme ale, že za tímto procesem stojí celý mechanismus. Je mnohem sofistikovanější, než jsme si kdy představovali.“
Tato královská buňka má také vlastní specializované strážce, podobně jako elitní jednotky strážily vládce Konstantinopole a jejich rodiny.
Mateří kašička je koncentrát, který obsahuje hlavně bílkoviny, ale i spoustu dalších výživných látek. Tvoří se v hltanových žlázách mladých včelích dělnic. Mateří kašičkou krmí včely jednak svá vývojová stadia, tedy larvy, ale také matku (královnu) po celou dobu jejího života.
Zdroj: Český svaz včelařů
Včelí královny i dělnice začínají svůj život stejně, jako téměř identická vajíčka. Královny pak ale dorůstají do větších rozměrů, dospívají rychleji a také žijí výrazně déle než „obyčejné“ dělnice. Jsou také jediné, které kladou v kolonii vajíčka a jsou tak zodpovědné za další generaci obyvatelek úlu.
Jak fungují včelí Purpurové komnaty
Pomocí termovize, sledování chování, materiálových věd a chemických testů vědci zjistili, že buňky, v nichž vznikají budoucí královny, se výrazně liší od známých šestiúhelníkových komůrek používaných pro běžné dělnice.
Buňky pro matky mají odlišný tvar, poněkud vzhledem připomínají arašíd, a jsou postavené z vosku s odlišnými fyzikálními i chemickými vlastnostmi. Díky tomu jsou méně husté, ale o to jsou poddajnější. Lépe také udržují teplo a vlhkost pro vyvíjející se larvy. Vosk se také lišil ve složení mastných kyselin a chemických signálech, čímž vytvářel to, co vědci popisují jako specializované vývojové prostředí.
Vědci se pokusili odchovat larvy budoucích královen v běžných buňkách pro dělnice, ale výsledky byly bídné. Larvy chované ve vosku pro dělnice mnohem častěji umíraly, a když už se královnami náhodou staly, byly malé a slabé. To naznačuje, že právě prostředí hraje ve vývoji klíčovou roli.
Biologové dokonce sledovali, jak včely přetvářejí materiál z jiných částí úlu, aby získaly materiál pro královskou buňku. Viděli to, když přidali do běžných, nekrálovských, pláství malé množství grafitu. Ten je zabarvil do tmava, ale postupně tato barva pronikala i do „purpurových“ komnat královen, což ukazuje, že dělnice selektivně sbíraly a transformovaly materiál z různých míst kolonie speciálně pro královské potřeby.
Celý proces, vysvětluje Baer, se podobá víc královskému dvoru než jednoduché hmyzí školce. Existence „Purpurových komnat“ je navíc rozšířená u evropských i asijských druhů včel, což naznačuje, že toto chování má hlubší evoluční původ. Podle Baera je zřejmé, že včely vyvíjejí pečlivé a dobře koordinované úsilí, které má za cíl vytvořit ideální místo pro zrození a vývoj příští vládkyně kolonie.


