Dosud zcela dominantní Slavia poprvé v nové sezoně ztratila a nutno zdůraznit, že domácí Liberec byl ve statistikách i v herním projevu lepší.
Vytvořil si víc šancí, měl víc střel na branku, poměr rohů 7 : 1 hovoří jasně.
Šlo o zajímavý zápas, plný soubojů, už po hodině hry hlásil televizní komentátor, že jich napočítali nejvíc v rozehraném ročníku.
Tvrdit, že Slovan konečně našel na slávistickou mašinu recept, bych se však neodvážil. Všichni vědí, jak obhájce titulu hraje, čeho se mají soupeři obávat a určitě vyvarovat, jak jsou střetnutí náročná. Uspěje jen ten, kdo do nich dá všechno.
Dokonce se může tvrdit, že hosté ztratili výhru dost nešťastně, skoro po vlastním gólu, kdy mladý stoper Mikuláš Konečný při nepovedeném odkopu trefil břevno vlastní branky a liberecký útočník snadno skóroval.
Slavia má velkou sílu, hodně široký kvalitní kádr, jehož výkonnost by měla navíc stoupat. Trenér Jindřich Trpišovský přiznal, že reprezentanti, kteří se zúčastnili mistrovství světa v Americe, v kádru jich zůstalo osm, ještě nemají pořádně natrénováno a někteří vydrží malý počet minut.
Je to přirozeně znát, jde o největší opory. Až tito klíčoví hráči budou plně k dispozici, síla týmu se ještě zvedne.
Poprvé se představil král střelců minulé sezony Tomáš Chorý. Neprosadil se, skoro nebyl u balonu. Spekulace, jestli měl jít na plac dřív, protože Mojmír Chytil si po srážce stěžoval na bolesti ruky, nechci probírat. Choras je jiný typ než Mojma, potřebuje jiný servis do vápna, kvalitní centry.
Ale i jeho situace je specifická. Od vyloučení v derby v nadstavbě 100 dní nehrál, kromě půlhodinky na šampionátu proti Jižní Koreji a pár minut proti Mexiku, vůbec nevěděl, co s ním bude.
Vedení Slavie prohlašovalo, že už její dres neoblékne, nevím, jakou absolvoval přípravu a hlavně s kým.
Naskočit po třech měsících do ligového duelu je hrozně těžké. Podle mého Slavii ale zase hodně pomůže.
Sparta už bez kapitána Lukáše Haraslína porazila přesvědčivě Teplice 4:1, dvěma góly se blýskl kostarický útočník Josimar Alcócer.
Co se týče produktivity, Haraslína tedy nahradil, jestli tomu tak bude i nadále, se ukáže. Ale těžko převezme jeho úlohu lídra v kabině. Aby měl vliv na mladé, dokázal jim poradit, pomoci, vést je.
Když probírám sparťanskou soupisku, tak silnou vůdčí osobnost zatím nevidím. Z českých hráčů se v ní může vyprofilovat stoper Adam Ševinský nebo Patrik Vydra, který je ovšem zraněný, oba by ale potřebovali ještě dozrát. Hodně zkušeností má už naopak Jaroslav Zelený.
Odešel rovněž Jan Kuchta, což byl sice blázen, ale spoluhráče dokázal zblbnout. Možná se vyvrbí někdo z cizinců, předpoklady naznačuje dánský stoper Asger Sörensen, ale u něj se také probírá otázka, jestli zůstane.
Najít vůdce není jednoduché. Do této role musejí hráči dorůst, hodně prožít, nasbíral zkušenosti z těžkých zápasů. A nelze někomu říct „ty budeš lídr“ a on se jím stane. Tak to nefunguje.
Jako nová výrazná posila se hlásí technický záložník Matěj Jurásek. Jeho slávistická minulost ho však dohnala, dostal od fanoušků dost naloženo. Nelze se jim ani moc divit, některé jeho dřívější výroky proti Spartě, jako pokřik o její smrti, byly hodně nevhodné. Od nich by se měli chytří profesionálové oprostit. Teď se mu to obloukem vrátilo.
Musím ocenit, že se omluvil, to je fajn, není jednoduché stát před sparťanským kotlem. Tým se za něj sympaticky postavil, ale nic nedostane zadarmo. Když však bude mít čísla a Sparta s ním bude vyhrávat, časem mu fanoušci odpustí.
O vysoké výhře domácích rozhodly tři minuty po Marečkově vyrovnání, kdy si Teplice vytvořily dobré střelecké příležitosti, ale Marcel Čermák je špatně vyřešil.
Naprosto zásadní byl však střet brankáře Jakuba Surovčíka s Matějem Pulkrabem po chybě norského stopera Tobiase Guddala.
Kdyby ho rozhodčí posoudil jako faul, a on to z pravidlového pohledu jednoznačně byl, následovalo by vyloučení sparťanského brankáře, příchod nezkušeného maďarského náhradníka a penalta s velkou možností vedoucího teplického gólu.
Matěj však střet ustál, nespadl, chtěl dát gól. Znám ho dobře ještě ze Sparty, neskutečný tvrďák, nikdy jsem ho neviděl simulovat. Kolikrát dohrával s roztrženou hlavou, obočím, skončil i v nemocnici.
Má fotbal postavený na hokejovém stylu, souboje a srážení se, nikdy nespadne, pokud nemusí. Jak jsem řekl, hodně by tento střet zápas ovlivnil, ale nesmyslím se, že mu trenér a spoluhráči budou něco vyčítat. Takoví hráči jsou nesmírně cenní a já před ním smekám.
Nezvykle často vstoupil VAR do utkání Baníku Ostrava proti Artisu Brno. Tři odvolané góly, odvolaná penalta, zrušené vyloučení. Bylo toho skutečně hodně.
Pochvalujeme si, že máme VAR, který odstraní nespravedlnosti. Chtěli jsme ho a lobbovali za něj. Kdyby v tomto utkání je nenapravil, spekulovalo by se, proč chyby prošly, v čím to bylo zájmu, kdo komu poslal peníze. Od sázek až po pokusy funkcionářů.
Samozřejmě vadí, že je přehlédli rozhodčí přímo na hřišti, kteří jsou od toho, aby utkání řídili. Ač se jich nechci nijak zastávat, uvědomuju si, jak to mají těžké, a není v lidských silách všechno postřehnout a správně vyhodnotit.
Fotbal se neskutečně zrychlil, nevracím se však o padesát let zpět, stačí o pět. Máme ovšem VAR, podíváme se a omyl napravíme.
Mezi odvolané góly patří ten, kdy brněnský Dominik Preisler centroval, míče se nikdo nedotkl a on proklouzl za Jedličkova záda. Nabíhající hráč hostů se ovšem ocitl v ofsajdu a brankáře svým pohybem zmátl a určitě ovlivnil. Považuju to proto za správné rozhodnutí.
Centrované míče směřující mezi tři tyče brankáři nemají rádi. Pro ně hrozně těžká situace. Stojíte v malém vápně a nemůžete vůbec nic. Vyběhnout nelze, jen sledujete, jak se na centr řítí smečka hráčů, a nevíte, kdo ho zasáhne a změní směr. Může to být i spoluhráč. Každý vás rozhodí. Jestli je tedy soupeř v ofsajdu, je správné, že se odpíská, i když nakonec míč netečuje.
Naopak gólem skončil Petrutův nákop v utkání Plzně se Zlínem, kdy také nikdo netečoval a rakouský brankář Florian Wiegele si to odskákal.
Viktoria přesto poprvé v sezoně vyhrála, když zdolala posledního v tabulce. Šlo o vydřené vítězství, nebyl to hezký zápas, může však tým nakopnout.