Mohou být vegani stejně zdraví jako lidé, kteří jí maso? Právě to se pokoušejí zjistit v rozsáhlém výzkumu čeští vědci. Dosavadní výsledky ukazují, že čistě rostlinná strava podporuje normální růst dítěte a přináší mu dokonce řadu zdravotních výhod. „Dobře plánovaná a správně suplementovaná veganská strava může být nutričně dostatečná i pro děti,“ tvrdí autoři studie.
Tým tuzemských vědců z několika institucí se ve studii Kompas dlouhodobě zabývá dopadem výživy na zdraví člověka a na jeho střevní mikrobiom – tedy na celou množinu toho, co žije v jeho vnitřnostech. A jednou ze skupin, která z tohoto hlediska zasluhuje velkou pozornost, jsou lidé, kteří konzumují výhradně rostliny – tedy vegani. Jak se projevuje takový způsob života na jejich zdraví, jak rostou malé děti, které nikdy neochutnaly maso a co jim případně chybí? Dá se tato potrava doporučit všeobecně a je vůbec člověk na něco takového evolučně připravený?
Na tyto otázky odpovídali pro ČT24 společně doktorka Monika Cahová z IKEMu a lékař Jan Gojda z 2. lékařské fakulty, kteří se na studii podílejí. Cahová jako specialistka na mikrobiom, Gojda jako expert na stravu a její zdravotní dopady.
Proč jste se vlastně rozhodli studovat právě vegany?
Jan Gojda: Veganství se nejen u nás stává stále oblíbenějším způsobem stravování. To není můj dojem, ale dokládají to jednoznačně statistiky. A ty říkají, že za poslední roky stoupl počet veganů v Česku asi na dvojnásobek. Tato skupina je navíc zajímavá z různých hledisek a nejenom kvůli tomu, že se zvyšuje popularita tohohle výživového směru. Pro nás slouží vlastně i svým způsobem jako modelová populace, se kterou jsme pracovali nebo pracujeme už prakticky přes dekádu.
Jak to myslíte?
Jan Gojda: Je to modelová populace, která nám nabízí nejsilnější signál pro výhody, ale i možná rizika rostlinných diet. Odráží totiž stav, jak se v populaci může snižovat – a také se reálně snižuje – spotřeba živočišných produktů. Na této skupině veganů se může ukazovat, jak se mohou zvyšovat rizika, ale zároveň jestli přibývají i nějaké benefity tohoto druhu potravy. Když si vezmeme právě tuhle „extrémní populaci“ a porovnáme ji s lidmi, kteří se stravují standardním způsobem, tak nám to ukazuje nejsilnější signály tohoto trendu. Díky tomu můžeme jako zdravotníci dávat veřejnosti relevantní bezpečnostní doporučení.
Používáte výraz „signál“. Co si pod tím může nevědec představit?
Je to součást naší každodenní komunikace. Znamená to, že získaná data jsou jasná, silná a dobře odlišitelná od vlivu náhody. Umožňuje nám to zkrátka spolehlivě potvrdit nebo vyvrátit přítomnost sledovaného jevu.
Jsou ve skupině veganů nějaké pro vás výjimečně zajímavé podskupiny, které si zaslouží zvláštní pozornost?
Jan Gojda: Jsou to hlavně děti, které se stravují vegansky. A především pak ty, které se stravují vegansky od narození.
Takže vlastně děti, které nikdy v životě neměly žádný živočišný produkt?
Ano, přesně takové děti zkoumáme. Moc se to neví, ale v Česku je jich docela hodně – dětí, které neměly žádnou živočišnou bílkovinu – samozřejmě s výjimkou mateřského mléka. Ale zpět k naší studii: důležité pro nás bylo, abychom do ní zahrnuli i příslušnost k rodině. To se zatím příliš nikde nezkoumalo, přitom ale víme, že právě rodina má na člověka zásadní vliv – od genetiky až po to, že obývá stejné prostředí a její členové tedy „trpí“ velmi podobnými environmentálními vlivy. Ale jsou zde i vlivy sociologické, což jsou všechny sdílené zvyky, tradice či normy, které se často předávají z generace na generaci.
Když jsem si četl výstupy, které jste zatím zveřejnili, tak zdůrazňujete i to, že je studie velmi dlouhodobá.
Jan Gojda: Přesně tak. Naší ambicí je sledovat tyto rodiny po dlouhou dobu, vlastně po dobu pěti let. Zatím máme údaje za první rok, data za ten druhý už ale zpracováváme.
Co u těchto rodin konkrétně zkoumáte, jak si to lze představit?
Jan Gojda: Definovali jsme si klíčové oblasti, které jsou popsány jako potenciálně rizikové nebo neznámé. Jsou to růstové charakteristiky, kardiovaskulární zdraví a stav kostního jódu. Jde vlastně o rizika, o kterých se často diskutuje a která mají potenciálně největší dopady na zdraví jedince. Sekundárně jsme se ale dívali na celou řadu látek, jež jsou potenciálně rizikové. U všech (účastníků) jsme sledovali klinické výstupy.
Proč je to tak důležité?
Jan Gojda: Je to dokonce zásadní. Protože pouhé informace o příjmu v nutriční epidemiologii, kterou děláme, nestačí. Takové informace jsou totiž jenom část pravdy. Důležité jsou hlavně klinické výstupy. Protože údaje o příjmu mohou naznačovat, že má třeba daný člověk nedostatek té či oné látky – ve srovnání s průměrem. Jenže teprve klinický výstup nám řekne, jestli je to opravdu nedostatek, tedy, jestli to danému člověku nějakým způsobem ubližuje nebo škodí.
Stigma vegana
Narazili jste na to, jaké mají sami vegani zkušenosti s vnímáním ostatními lidmi? Neexistuje nějaké stigma, se kterým by se museli vypořádávat?
Monika Cahová: Určitě tady stigmata jsou. A jedním z cílů naší studie bylo, aby se pokud možno omezila. Protože jedno z těch největších a vnímaných jako nejpalčivější je to, jak k veganům a jejich postojům u nás přistupují zdravotníci. Zkušenosti veganů jsou v tomhle ohledu někdy dost otřesné. Náš výzkum by mohl přispět k tomu, aby byla i odborná veřejnost trošku více informovaná o tom, k čemu tento způsob stravy vede – a k čemu naopak nikoliv.
To mohu potvrdit, byť ne na nějakých obsáhlých datech – moje dcera se v sedmnácti letech rozhodla stát vegetariánkou a od lékařů slyšela dost negativní vyjádření…
Monika Cahová: Vegetariáni, ale ještě častěji vegani, se často od svých lékařů dozví, že jejich zdravotní problém souvisí s jejich stravovacími návyky. To máte z toho, že jste vegan, zní mnohem častěji, než by mělo. Ale podle našich dat celá řada nemocí s veganstvím nijak nesouvisí.
Označujeme to jako „vegan bias“ neboli „veganské předsudky“. V celé řadě sociologických studií je vidět, že tento jev opravdu existuje. A právě jedním z důvodů vzniku naší studie je, aby lékaři dostali kvalitní data, na jejichž základě mohou lidem poskytovat dobré rady založené na faktech.
Takže lékaři dnes taková data nemají?
Monika Cahová: Ukazuje se, že buď ty informace nemají vůbec, protože se v době jejich studií na univerzitě vlastně ani neučily, anebo jsou ty informace zastaralé. Jenže dnes už máme těch kvalitních studií spoustu a můžeme na jejich základě poskytovat opravdu dobré rady. Obecně je zde jakási mezera ve vzdělávání, v této oblasti nám opravdu chybí formální vzdělání, které je nahrazeno spíše nějakým kulturním stereotypem.
Jak si tuhle setrvačnost vysvětlujete?
Monika Cahová: Myslím, že naše myšlení je pořád ještě asi zakotvené někde v osmnáctém nebo devatenáctém století, kde byly živočišné bílkoviny velice vzácné a maso tak bylo znakem vyšší společenské třídy – a tím pádem asi i do jisté míry zdraví. Jenže to bylo v kontextu celkové nutriční situace celé populace, kdy lidé té doby bývali často podvýživení a žili v úplně jiné situaci než my dnes. My žijeme v přebytku. A je nesmírně zajímavé, že se s ním moc neumíme vypořádat. Evolučně jsme se totiž adaptovali jako druh na nedostatek – máme stovky mechanismů, které nám umožňují přežít období nedostatku.
Jenže evoluce nepočítala s tak absurdní myšlenkou, že bude mít člověk přebytek kalorií, takže na to nemáme dostatečné adaptační mechanismy. A v kontextu toho je vegan lékaři mnohdy vnímaný jako podvýživený člověk.
Jan Gojda: Já bych k tomu doplnil, že tohle je rozšířený problém celého zdravotnictví, který se objevuje třeba i u pacientů s nějakou psychiatrickou chorobou. Lékaři si potom všechny symptomy mohou zjednodušit na psychiatrické problémy. A také to platí mnohdy u obezity – všechno si zjednodušíme na to, že je ten pacient tlustý a že právě obezita může za všechno. Anebo se to tak komunikuje i obecně k ženám, kdy za všechny jejich potíže může v očích lékaře nějaká věc spojená s jejich ženstvím. A takhle bych mohl pokračovat dál další hodinu…
Pojďme rovnou k věci. Na co jste ve vaší studii přišli?
Jan Gojda: To úplně základní je, že veganské děti rostou stejně normálně jako ty neveganské. Dalším výsledkem je, že veganská strava nijak neovlivňuje růst dětí napříč všemi jejich skupinami. A zatřetí – vegani mají lepší kardiometabolické zdraví. Jedinou nevýhodou, na kterou jsme přišli, je fakt, že vegani jsou ve vyšším riziku nedostatku jódu. Víme tedy, že nemají vyšší riziko žádných problémů, mají normální růst kostí a nemají vyšší riziko nezdravých kostí. To myslím není vůbec málo.
A co ten faktor rodiny, o němž jste mluvil před chvílí, ten se nějak projevil?
Jan Gojda: Náš výzkum se tomu hodně věnoval, sledovali jsme, jak rodinné faktory působí a jaký je jejich vliv. Poměrně špatně se to sice vysvětluje, ale právě příslušnost k rodině dokázala vysvětlit nejvíc rozdílů, které jsme našli. Konkrétně se to týkalo výšky dětí, protože veganské děti byly o něco menší než neveganské – ale při pohledu na data se ukázalo, že je to vlivem rodiny, ne stravy. Je to docela logické, protože na výšku má největší vliv genetika.
Mikrobiom jako úplně nové téma
Studie se týkala také výzkumu mikrobiomu, tedy obsahu mikroorganismů v lidském těle – a vlivu veganské potravy na něj. Proč je to důležité?
Monika Cahová: Mikrobiom je vlastně úplně nové téma. Zkoumáme ho asi dvacet let, ale za tu dobu se technologie obrovským způsobem vyvinula. Co platilo před deseti lety, už teď neplatí. Právě na tom jsme náš výzkum postavili. Zpočátku nám vycházelo, že vegani se ve složení mikrobiomu od Čechů konzumujících maso příliš neliší. Použili jsme proto novější a citlivější metodu, která umí odhalit víc podrobností. A ta nám ukázala viditelné rozdíly v jeho složení.
V čem tyto rozdíly spočívají?
Monika Cahová: Hlavně se týkají takzvané metabolické aktivity. To znamená, že se bavíme o schopnosti mikrobiomu zpracovávat nejrůznější látky získané z potravy. Viděli jsme, že veganská strava se vstřebává mnohem snadněji a proto lépe; do těla tak proniká méně škodlivých metabolitů. Myslíme si, že je to tím, že se naše populace a jejich střevní bakterie na tuto stravu dlouhodobě mnohem lépe adaptovaly. Umí je lépe zpracovat, zůstává po nich tak mnohem méně škodlivých zbytků, se kterými by si tělo výrazně hůř poradilo a které mu – když se nahromadí – mohou i docela škodit.
Mohla byste rozebrat ty nepříznivé metabolity, co mohou znamenat pro zdraví? Co to vlastně je?
Monika Cahová: Jako metabolit se označuje meziprodukt nebo konečný produkt látkové přeměny. Takže je to výsledek trávení. Pro nás tedy nepříznivý metabolit představuje situaci, kdy se aminokyseliny dostanou do části trávící soustav, kam by se dostat neměly. A tam je začnou bakterie nějakým způsobem zpracovávat – výsledkem jsou třeba sloučeniny, které jsou spojené s rozvojem zánětlivých onemocnění. Ale vzniká tam pak i spousta dalších látek, jako je například amoniak, který také není úplně příznivou substancí.
A teď to důležité – u veganů bylo těchto škodlivých látek méně. Myslíme si, že je to proto, že lidé v minulosti jedli více rostlinných zdrojů, takže se tomu za ty statisíce let metabolismus přizpůsobil lépe než za těch několik stovek let faktu, že máme i dostatek masa.
Bylo vlastně ve studii něco, co vás překvapilo?
Jan Gojda: Já osobně měl předsudek, kdy jsem předpokládal, že potvrdíme signály z předchozích studií. Tedy, že může existovat nějaké riziko ohledně kostního zdraví u veganských dětí. Použili jsme poměrně pokročilé metody, kterými jsme hodnotili celou řadu parametrů – a opravdu jsme zjistili, že žádné takové riziko u veganských dětí neexistuje.
Monika Cahová: Pro mě bylo zajímavé zjištění, že vegani mají velmi dobrou suplementaci vitaminem D, která se odráží jak v koncentracích tohoto vitaminu, tak i v tom, jak s ním tělo nakládá. Je to dáno tím, že mezi vegany je riziko nedostatku tohoto vitaminu dobře známé. Vegani zkrátka zřejmě opravdu vědí, co jim hrozí a co je s nedostatkem této látky spojené, a proto si ji poctivě doplňují.
Jan Gojda: Druhé zajímavé zjištění bylo, což jsem opravdu nečekal, že u kardiovaskulárního zdraví byl příznivý kardiometabolický profil patrný už ve skupině dětí mezi třemi a šesti lety věku. Takže už tam jsme vlastně zjistili, že takhle malé děti mají lepší kardiometabolický profil, což se potom samozřejmě promítlo i do skupiny dospělých, kde jsme viděli i rozdíly v krevním tlaku.
Co to znamená pro laika?
Jan Gojda: Že si na všechny ty kardiovaskulární problémy a rizika pravděpodobně zakládáme velmi brzy.
Vegani jsou jiní
Našli jste kromě veganství nějaké další silné faktory, které by měly podobně silný vliv?
Jan Gojda: Tady je důležité říct jednu věc. Vegani jsou skupina, která je velmi poučená z hlediska toho, jak se informuje o stravování a o rizicích spojených se svým životním stylem. Takže se dá očekávat, že pokud by se nějaká další rizika projevila, tak by byla (přítomna) u všech zástupců této skupiny – a byla spíše výraznější.
Když jsem si procházel výsledky vaší studie, tak jsem narazil ještě na jednu odlišnost, o které jste se zatím nezmínili. Veganské děti měly hodně nízké hladiny cholesterolu. Je to problém?
Jan Gojda: Není, ve skutečnosti to u těch malých dětí vlastně vůbec není na škodu. Hladina cholesterolu je důležitá, člověk ho potřebuje, ale tělo si ho umí syntetizovat, anebo si ho bere z potravy. Když člověk netrpí nějakou extra podvýživou, tak si zajistí, aby měl cholesterolu dostatek. Je to přesně to, co říkáme – veganské děti mají cholesterolu méně, ale nevadí jim to. Je to úplně v pohodě, neprojevuje se to nikde. Ty děti jsou zdravé, mají stejné svaly i kosti jako ratolesti „masožravců“. Měřili jsme u dospělých i svalovou sílu, takže víme, že i ta je stejná.
Rád bych se ještě vrátil k jódu, o němž jste řekl, že problémem je, respektive být může.
Jan Gojda: Tohle je lehce složitější téma, které je třeba zasadit do širšího zdravotního rámce. Česká republika je historicky oblastí, kde byl nedostatek jódu dost rozšířený. Nežijeme u moře, u nás byl proto nedostatek jódu vždy. Ale Československo bylo jednou z prvních zemí, které zavedly takzvanou plošnou fortifikaci. Neboli posilování populace kuchyňskou solí obohacenou o jód. To má u nás velkou tradici, a dokonce existují signály, že se tím podařilo zlepšit, a dokonce vymýtit endemický kretenismus a podařilo se tak zlepšit populační IQ.
A veganská populace je zkrátka z tohoto hlediska víc riziková, protože dnes velkou část toho jódu můžeme přijímat v mase a mléčných produktech, kam se dostává právě skrze jodizovanou sůl, kterou konzumuje dobytek. Vegani si ale, jak jsme zjistili, dokáží vše velmi dobře kontrolovat – doplňují si jód z jiných zdrojů, než je běžné. To znamená, že si nepřesolují jídlo, jak by se mohl někdo domnívat, ale volí jiné cesty. Hlavním zdrojem pro veganské populace jsou v tomto ohledu zřejmě mořské řasy, které mají variabilní, ale obvykle dostatečné množství jódu.
To riziko tady ale existuje a měli by o něm vědět také pediatři, kteří by kvůli tomu neměli křičet na maminky, že tím zabíjí svoje děti, ale spíš je na to potenciální riziko upozornit. A informovat je o suplementaci. Za mě je vždy lepší o riziku vědět a nějak ho řešit, než ho nějak plošně buď potlačit, anebo plošně démonizovat.
A vegani jsou tedy dle vás o suplementaci informovaní dostatečně? Tedy nejen u jódu?
Jan Gojda: Ano, v našich výzkumech vidíme, že vegani mají dobré povědomí o tom, co jim může chybět. Konkrétně povědomí o suplementaci vitaminem B12 a vitaminem D je velmi vysoké. Třeba u vitaminu D to spíš vypadá, že ta suplementace je možná až nadbytečně vysoká, takže by tam bylo rozumné spíš ubrat. Ale naštěstí při běžně dostupných dávkách příliš rizika nehrozí.
Teď otázka na Vás, paní doktorko. Víme vlastně, proč se lidé v Česku vegany stávají?
Monika Cahová: Ano, máme informace o tom, jaké byly jejich motivace k veganství. Hlavní tři důvody jsou animal welfare čili blaho zvířat, další jsou environmentální a zdravotní. Zdravotní motiv přitom většinou bývá druhotný. Vidíme navíc jistou změnu v posledních deseti letech, kdy jsme začínali s touto populací pracovat. Zpočátku byl pro většinu lidí, kteří k nám přišli, motivací animal welfare, tedy aby zbytečně neumírala zvířata. V současné době se to ale už prakticky vyrovnalo v populaci s environmentálními důvody. To znamená, že hlavní motivací pro veganství je aktuálně argument „nechceme jíst maso, protože to není dobré pro planetu.“ A to stejné je i hlavním důvodem, proč i obecná populace redukuje spotřebu masa.
Jak být zdravým veganem
Bude mít vaše studie, která popsala veganství trošku v jiném světle, než je v tuzemsku obvyklé, nějaké praktické dopady? Přijme stát nějaká lepší pravidla pro práci s vegany, nějaká doporučení, když má teď takhle tvrdá data?
Jan Gojda: To není na nás. My udělali rozsáhlý – a myslím, že kvalitní – výzkum, ve kterém jsme něco popsali. Informovali jsme o něm všemi standardními cestami a vlastně i víc – třeba tímto rozhovorem. Pak máme Státní zdravotní ústav, který by to mohl přetavit do podoby nějaké jednoduché ikonografie, která ty informace srozumitelně přinese lidem.
Monika Cahová: Vlastní doporučení má třeba i Světová zdravotnická organizace, ale myslím, že by bylo dobré je upravit specificky do našich podmínek, protože máme – jak je vidět třeba u jódu – určitá specifika. Přece jen žijeme ve státě, kde už čtvrtina populace vědomě omezuje spotřebu masa, což prostě je významná část národa.
Kdybyste měla doporučit nějakou opravdu zdravou veganskou stravu, která bude prospěšná celému organismu, jak by vypadala?
Monika Cahová: Hodně to zjednoduším, ale důležité jsou variabilní zdroje potravy. Jezte co nejvíc různorodě, konzumujte široké spektrum ovoce a zeleniny. Jezte každý den luštěniny a různé zdroje luštěnin, pravidelně zařazujte tofu, protože je to významný zdroj vápníku.
Pravidelně konzumujte fortifikované (úmyslně obohacené) potraviny. Denně jezte ořechy a semena. A v zimě, a také ve zranitelných obdobích (to znamená růst dětí, těhotenství, kojení nebo pokud jste starší nebo nemocní lidé) v zimě suplementujte vitamín D. Dejte si pozor na příjem jódu – to znamená pravidelně pojídat řasy. A denní substituce vitaminu B12, to je minimum. A to je asi tak všechno.
Jan Gojda: Já bych k tomu doplnil, že se musí opravdu kombinovat různé zdroje rostlinných bílkovin, musí se zkombinovat obilniny s luštěninami. Nemusí to být ale každý den, stačí to v průběhu týdne.
Je ještě něco, co byste chtěl dodat?
Jan Gojda: Opravdu upřímně bych chtěl poděkovat všem těm dobrovolníkům z klinických studií, protože účast celé rodiny je něco, bez čeho by naše studie nikdy nevznikla.