Pamatovala si to desítky let. Jako malé děvče stála u zámeckého příkopu v Českém Krumlově a připadalo jí zvláštní, až tísnivé, vidět tak majestátní šelmu uvězněnou v úzkém kamenném korytě. Tehdy netušila, že se k hradbám jednou vrátí jako vědecká autorita.
Dětská lítost
„Medvědi, které jsem tehdy viděla, už v Krumlově zemřeli. Na jejich místo přišli další a jejich situace se za ty roky téměř nezměnila,“ popisuje zooložka Eva Filipczyková.
Chování medvědů studuje přes šestnáct let, v současnosti dokončuje doktorát zaměřený na medvědy brýlaté a své výzkumy prezentuje na konferencích mezinárodní asociace IBA, která sdružuje přední světové kapacity v oboru. Když ji v roce 2023 zahraniční kolegové vyzvali, aby otevřela jednání s vedením zámku i Národním památkovým ústavem, kruh se uzavřel.
Dnes Filipczyková stojí v čele iniciativy Medvědí naděje a poukazuje na absurditu situace, která v jihočeské památce panuje. Tři medvědi žijí šest metrů pod úrovní terénu, uzavření mezi betonovými zdmi. Pro město představují staletou rožmberskou tradici a magnet na turisty (o tom ještě později). Pro vědce však symbolizují přežitý způsob chovu, který hrubě ignoruje přirozené potřeby velkých šelem.
Podobný názor panuje i v Zoo Ostrava. „Expozice jsou poplatné době, ve které vznikly, a stejně jako zoologické zahrady by měli procházet vývojem směrem k neustálému vylepšování životních podmínek zvířat. Proto také podporujeme rozhodnutí NPÚ ukončit chov medvědů ve svých zařízeních,“ uvedla pro Aktuálně.cz tisková mluvčí Zoo Ostrava Šárka Nováková.
Právě ostravská zoo dokazuje, že přesun medvědů z historického příkopu není jen teoretická možnost. V prosinci 2024 k nim zamířil ze zámku Konopiště medvěd ušatý Jirka. Na transport se několik měsíců připravoval, mimo jiné si zvykal na přepravní bednu, aby ho nemuseli před cestou uspat. Dnes žije spokojeně v téměř hektarovém lesním výběhu.
Medvědi mají z památek zmizet
Národní památkový ústav (NPÚ), který je správcem státního hradu a zámku Český Krumlov a provozovatelem medvědária, už své stanovisko vyjádřil jasně. Chce postupně ukončit chov medvědů na státních hradech a zámcích do roku 2030.
Důvody pro tento krok památkáři spatřují mimo jiné v podmínkách, které historické objekty zvířatům nabízejí. Generální ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková uvedla, že i přes snahu o co nejlepší péči historická medvědária „nesplňují současné moderní trendy ideálního chovu medvědů v zajetí“.
Ústav zároveň upozorňuje, že jeho hlavním posláním je ochrana kulturního dědictví a péče o státní památky, nikoli dlouhodobý chov velkých šelem. Medvědi se do jeho správy dostali především jako zvířata zabavená z nelegálních nebo nevhodných chovů. Mladí Vilém a Polyxena byli v roce 2017 zabaveni na pražském letišti poté, co jejich dovozce neměl potřebné povolení.
Město: Máme o ně dobře postaráno
S ukončením chovu se ale neztotožňuje Český Krumlov. Město usiluje o výjimku, která by umožnila, aby medvědi v příkopu zůstali i po roce 2030. Zastánci zachování medvědária přitom neříkají, že by se o zvířata nikdo nestaral. Právě naopak.
Krumlovský zámek uvádí, že má zkušeného ošetřovatele, pravidelné veterinární kontroly, dohled Krajské veterinární správy i metodickou spolupráci se Zoo Plzeň. Podle města tedy nejde o zanedbávaná zvířata. Problém je ale v tom, že ani dobrá veterinární péče sama o sobě ještě neznamená optimální životní podmínky.
„Medvěd potřebuje prostředí, které mu umožňuje přirozené chování,“ vysvětluje Filipczyková. Nestačí proto jen pravidelně kontrolovat zdravotní stav a zajistit dostatek potravy. Zvíře by mělo mít možnost hledat potravu, zkoumat pachy, pohybovat se po různých površích, využívat úkryty nebo šplhat. Právě míra, v jaké může zvíře své přirozené chování vykonávat, patří podle odbornice k důležitým ukazatelům jeho životní pohody.
Marie Terezie pod minimem
Největší problém se podle Filipczykové týká výběhu medvědice Marie Terezie, které je 34 let. Má přibližně 200 metrů čtverečních. Platná česká vyhláška přitom pro jednoho nebo dva medvědy stanovuje minimální venkovní prostor 300 metrů čtverečních. Zároveň požaduje, aby nejvýše polovina venkovní plochy byla uměle zpevněná a zbytek tvořil přírodní povrch.
Marie Terezie má celý výběh betonový, což není jen estetický problém. Medvědi potřebují měkký substrát k odpočinku a vytváření míst k ležení, dlouhodobý pobyt na nevhodném povrchu také způsobuje problémy tlapek a kloubů.
„Objevilo se hodně dezinformací a skoro i záměrných lží, kdy vyfotili jen část výběhu, aby doložili, že není vhodný. Medvědárium v Českém Krumlově splňuje všechny zákonné předpisy, výměra na zvíře je dokonce dvojnásobná,“ rezolutně už před časem odmítal všechny výtky kastelán českokrumlovského zámku Pavel Slavko.
U Marie Terezie se podle Filipczykové takové potíže objevují. Výběh byl původně určen pouze ke krátkodobému chovu. Medvědice v něm podle zooložky žije už nejméně sedm let. Jeho provoz je umožněn na základě opakovaných výjimek krajské veterinární správy.
U mladších medvědů chybí hlavně podněty
Ani druhý výběh, kde žijí mladší Vilém a Polyxena (oběma je devět let), podle odbornice neodpovídá ideálním podmínkám. Je omezený a medvědi z něj nemají výhled ven. Chybějí také venkovní úkryty nebo vzrostlé stromy, po kterých by mohli šplhat.
Podstatné je i to, co se v prostředí děje během dne. Medvědi mají přirozeně značnou část času věnovat pohybu, hledání potravy a průzkumu okolí. Jejich jídelníček by navíc měl podle Filipczykové zohledňovat jednotlivá roční období a přirozený potravní cyklus, což podporuje jejich přirozené chování i sezónní změny včetně hibernace.
U krumlovských medvědů iniciativa Medvědí naděje pozoruje opakované chození v kruhu, otáčení kolem vlastní osy na malé ploše nebo kombinaci přecházení a kroucení hlavou. Takové stereotypní chování samo o sobě není diagnózou konkrétního zdravotního problému. Jeho četnost je ale podle Filipczykové důležitým signálem. Čím větší část aktivního času zvíře podobným opakováním tráví, tím silnější může být indikace dlouhodobého stresu a snížené životní pohody. Nevhodné podmínky se mohou projevit také fyzicky, například problémy s kůží, srstí nebo trávením.
Dvě petice, dva pohledy na budoucnost
Zatímco Národní památkový ústav směřuje k ukončení chovu, město Český Krumlov se medvědů vzdát nechce. Ve své petici žádá o výjimku a zachování chovu i po roce 2030. Podle města ji podpořilo více než 3400 lidí. Radnice medvědy označuje za součást identity města a dlouholeté tradice, nikoli jen za turistickou atrakci.
Opačný názor zastává petice iniciativy Medvědí naděje. Ta požaduje přesun Viléma a Polyxeny do vhodnějšího zařízení, individuální řešení pro Marii Terezii s ohledem na její věk a zdravotní stav a ukončení chovu v příkopu před koncem roku 2030.
Iniciativa zároveň navrhuje přesun všech tří medvědů. Jako jednu z možností uvádí německý Alternativer Bärenpark Worbis, podporuje ale také vznik vhodného výběhu v Česku, například v okolí Českého Krumlova. Podle ní by příprava přesunu včetně veterinárních vyšetření a nácviku transportu zabrala zhruba šest měsíců.
91,1 % návštěvníků by státní hrad a zámek Český Krumlov navštívilo i bez přítomnosti medvědů. Pouze 3,2 % respondentů uvedlo, že by bez medvědů pravděpodobně nepřijelo. Bez jakýchkoli doplňujících informací vyjadřovalo 54,9 % odpovědí kritický postoj k chovu medvědů v českokrumlovském příkopu; pozitivní postoj mělo pouze 22,2 % respondentů. Po krátkém vysvětlení přirozených životních potřeb medvědů vzrostl podíl kritických odpovědí na 72,3 %, pozitivní postoj klesl na 10,7 %. Foto: medvedinadeje.org
Možná je čas na novou tradici
Medvědi jsou součástí českokrumlovské historie od 16. století, kdy je zde choval rod Rožmberků. Současné medvědárium vzniklo v hradním příkopu na počátku 19. století. „Otázkou ale je, jak má tato tradice vypadat dnes, když mnohem lépe rozumíme potřebám medvědů,“ říká Filipczyková.
Podle ní by úprava současných výběhů nestačila. „V případě hradního příkopu Českého Krumlova by bylo nutné minimálně zvětšení výběhů a zajištění výhledu pro medvědy. To ale už dále v omezeném prostoru hradního příkopu možné, není“ říká.
Řešením by proto podle ní měl být nový výběh – buď v některém ze specializovaných zařízení, nebo přímo v okolí Českého Krumlova. Medvědi by měli mít dostatek prostoru, přirozený povrch, vegetaci včetně stromů, místa pro budování brlohů a vodní plochu. Historii rožmberského chovu i příběhy krumlovských medvědů přitom lze připomínat i bez živých zvířat, například expozicí, nebo novým využitím příkopu.
Rok 2030 je hranicí, ke které chce NPÚ chov na svých objektech ukončit. Na jednom se přitom shodují památkáři, Zoo Ostrava i Eva Filipczyková: podmínky v českokrumlovském příkopu jsou pro chov medvědů nevhodné. Čtyři roky jsou v životě medvěda dlouhá doba. S hledáním lepších podmínek proto není důvod čekat až na poslední chvíli.
Zdroj: autorský článek, medvedinadeje.org, www.ckrumlov.cz, npu.cz, zamek-ceskykrumlov.cz