Blízkovýchodní válka zintenzivnila úsilí některých příznivců syna sesazeného íránského šáha o umlčení zástupců jiných opozičních skupin a kritiků války v exilu. Íránci v západních zemích čelí výhrůžkám i fyzickým útokům. Radikální monarchisté dokonce na pochodech používají symboly obávané tajné policie Savak. Sjednotit rozpolcenou opozici se mezitím snaží vznikající občanská organizace Kongres za íránskou svobodu.
V napjaté době před současnou blízkovýchodní válkou, kterou vyvolal útok USA a Izraele na Írán, zmizel začátkem února v Kanadě íránský exulant Masúd Masdžúdí. O několik dní později bylo dalších deset vlivných osobností z íránské diaspory označeno v silně znepokojivé anonymní zprávě na síti X, kde se psalo, že „brzy bude třeba posbírat těla řady dalších“.
Když se v březnu našlo Masdžúdího tělo, vyšetřování neukazovalo na islámskou republiku. Kanadská policie místo toho obvinila z vraždy dva stoupence Pahlavího. Masdžúdí, který šáhova syna měsíce ostře kritizoval, dokonce oba podezřelé jmenovitě označil s tím, že ho plánují umlčet.
Šokující vražda se ukázala být součástí války uvnitř íránské opozice mezi příznivci Pahlavího a rostoucím počtem odpůrců, kteří jeho hnutí vnímají jako nebezpečně autokratické, píše magazín The Atlantic.
Návrat Pahlavího se nekonal
Íránští monarchisté se identifikují jako sekulární a nacionalističtí. Na shromážděních vztyčují vlajku se lvem a sluncem, která byla standardem Íránu až do svržení šáha islámskou revolucí v roce 1979. Dynastie se sama označovala za prozápadní a protiislámskou. Nyní se Pahlaví u roztříštěné íránské opozice snaží vzbudit dojem, že má na výběr jen ze dvou možností: buď on, nebo současný brutální režim duchovních.
Když na přelomu prosince a ledna vypukly v Íránu mohutné protesty, řada lidí volala v ulicích po návratu Pahlavího. Ten vyzýval amerického prezidenta Donalda Trumpa k zásahu a tvrdil, že ve vlasti na něj čeká přes sto tisíc přeběhlíků, kteří mu pomohou nastolit novou éru. Velkolepý návrat monarchisty se však nekonal, dohoda o míru v konfliktu je stále v nedohlednu a Hormuzský průliv zůstává blokován.
Íránské úřady v březnu oznámily, že zatkly více než sto údajných monarchistických buněk ve 26 provinciích plánujících spiknutí proti islámské republice, spolu s podezřelými špiony a osobami obviněnými ze spolupráce s londýnskou stanicí Iran International, která je v Íránu zakázaná.
Řada příznivců šáhova potomka v zahraničí nyní volá po tvrdším přístupu. „Válka se nevyvíjela podle mých představ,“ napsal na X jeden prominentní Pahlavího stoupenec, člen správní rady princovy neziskové organizace, a dodal, že lidé režimu jsou „zvířata“ a že v Teheránu by mělo být zasaženo pět tisíc cílů denně.
Pahlavího kritici oproti tomu označují šáhova syna za izraelského poskoka, fašistu a hlupáka, který vede válečný kult. „Muž se zděděnými privilegii, bez větších úspěchů, s talentem unášet se větrem a pozoruhodnou schopností udržet miliony lidí emocionálně zaujaté, a přitom jim přinášet jen málo kromě rozporů, iluzí a zklamání,“ citoval Atlantic vyjádření známého novináře Nika Kowsara, který měl kdysi blízko k Pahlavímu.
Radikální poradci a stoupenci
Ten v uplynulé dekádě zaměstnává hlavně mladé poradce, kteří používají taktiku ve stylu MAGA a otevřeně přijali Izrael.
Ačkoli „korunní princ“ nadále tvrdí, že upřednostňuje rozmanitou a demokratickou opozici a odsuzuje politické násilí a zastrašování, a obvykle se vyhýbá ostré rétorice, jeho poradci a stoupenci, z nichž mnozí jsou oddaní monarchisté, běžně vyhrožují a urážejí každého, kdo za ním nestojí. „Buď jste s princem Rezou Pahlavím, nebo s islámskou republikou,“ napsal začátkem tohoto roku na X princův ekonomický poradce Saíd Ghasseminežád.
„Už léta podněcují nenávist proti Pahlavího kritikům a byli varováni, že to povede k něčemu špatnému,“ uvedl pro Atlantic politický analytik Alírezá Náder, který měl kdysi blízké vztahy s Pahlavím.
S tím, jak monarchisté přišli od začátku blízkovýchodní války o část podpory ve vlasti, jsou čím dál agresivnější v zahraničí – především v západních zemích, kde zesilují on-line útoky na odpůrce konfliktu i přímé střety s protiválečnými demonstranty na protestech organizovaných jinými íránskými opozičními skupinami, všímá si v analýze blízkovýchodní web The Middle East Eye (MEE).
Výhrůžky i fyzické útoky
Stoupenci Pahlavího v březnu obtěžovali a napadli íránskou disidentku před budovou Konzervativní politické akční konference (CPAC) v Texasu. Útočníci požadovali, aby skandovala „Ať žije král“, uvedla exilová opoziční Národní rada odporu Íránu (NCRI).
V posledních měsících se monarchisté zaměřili na mešity a před Islámským centrem v Anglii, íránskou šíitskou institucí v Londýně, která údajně udržuje styky s teheránskou vládou, docházelo k protestům a střetům s věřícími. Konfrontace nastaly také před kulturním centrem Imáma Rezy v Birminghamu, které v únoru uspořádalo smuteční obřad po smrti ajatolláha Chameneího, informoval MEE.
V březnu byl britský zpravodaj stanice Kurdistan24 Dilovan Emadaldín podle svědků napaden skupinou přibližně patnácti monarchistických příznivců poté, co informoval o útocích na kurdské občany a podniky v britské metropoli. Muž utrpěl vážná zranění. Představitelé Kurdistan24 uvedli, že útok demonstruje rostoucí trend politicky motivovaných útoků stoupenců Pahlavího proti etnickým a menšinovým komunitám.
Íránsko-britský inženýr Aržang Alídáí, žijící ve Velké Británii, dostal v posledních měsících stovky zpráv, v některých byly výhrůžky typu „Najdeme tě, znásilníme tě, zabijeme tě“. Muž se stal poprvé terčem slovních útoků poté, co volil v íránských prezidentských volbách v roce 2024, které mnoho protivládních Íránců bojkotovalo.
Voliče tehdy monarchisté považovali za spolupachatele a nyní tak vidí i odpůrce války. Alídáí uvedl, že ho příznivci Pahlavího často obtěžují a skandují na něj. „Říkají mi, že jsem zrádce své země,“ sdělil serveru MEE.
Jeho případ není ojedinělý. „Dostala jsem on-line zprávy, že mě najdou, pobodají a smažou z povrchu zemského,“ uvedla pro MEE zakladatelka technologického start-upu Ghazál Dijáníová. „Zúčastnila jsem se demonstrace proti válce v Íránu a někdo z monarchistické strany mi vyhrožoval, že mě pobodá. Jejich urážky jsou velmi misogynní – a nepocházejí jen od mužů. Zpočátku si myslíte, že jsou to jen slova, a neberete to vážně, ale tyhle věci se můžou vyhrotit. Opravdu se bojím,“ dodala.
Íránka výhrůžky nahlásila londýnské Metropolitní policii, ale bylo jí údajně řečeno, že vyšetřování se uskuteční jen v případě, že se stane něco vážnějšího. Koncem dubna byl pak otec dvou dětí Muhammad Rezá demonstrující proti válce s Íránem před Downing Street několikrát pobodán účastníkem anti-protestu íránského původu. I Rezá, který útok přežil, byl už dříve na veřejnosti slovně a fyzicky napadán, poznamenal MEE.
Pochody spojené s obávanou tajnou policií
Příznivci Pahlavího v posledních týdnech pochodovali řadou evropských měst ve vojenských uniformách a nesli vlajky spojené se Savakem, obávanou tajnou policií obviňovanou v dobách monarchie z mučení a represí. Koncem dubna se během londýnské akce objevili v černém a se založenýma rukama za zády křičeli „Ať žije šáh“. Někteří si zakrývali obličeje kuklami.
Podobná akce se konala v Kodani 9. května, tentokrát v khaki uniformách vojenského stylu. Později se podobný průvod uskutečnil v německém Řezně, kde na sobě měli účastníci trička se znakem tajné policie Savak.
Státní bezpečnostní a zpravodajská služba, známá pod perskou zkratkou Savak, byla v Íránu založena v roce 1957 s pomocí americké CIA a izraelského Mosadu a stala se hlavním nástrojem používaným k potlačování opozice během vlády šáha.
Agenti Savaku terorizovali Íránce svévolným zatýkáním, násilnými zmizeními, mimosoudními popravami, mučením ve věznicích, tlakem na rodiny politických vězňů a zastrašováním politických aktivistů v zahraničí, uvádějí mezinárodní organizace pro lidská práva.
Ve zprávě z roku 1976 o porušování lidských práv zdokumentovala Amnesty International mučení a zabíjení prováděné touto tajnou policií a popsala „extrémně bezohledné“ počínání Savaku.
Íránské opoziční osobnosti narozené po islámské revoluci v roce 1979, které nikdy nezažily monarchii, popsaly nynější pochody jako „klaunské představení“ a „patetickou reakci“. „Mohli se ztotožnit s něčím, co souvisí s poznáním, změnou, svobodou nebo spravedlností. S čímkoli. Ale Savak? Vážně?“ rýpl si sedmadvacetiletý muž žijící v Íránu.
U starších generací akce oživily vzpomínky na brutalitu za vlády šáha. Savak se rovná mučení, sdělili MEE opoziční představitelé. „Jméno Savak mi připomíná hrůzu a mučení; dobu, kdy jsem seděl ve výslechové místnosti a čekal na vyšetřovatele, dívaje se na šáhův obraz na zdi,“ vzpomínal anonymně profesor sociologie žijící v Íránu.
Nádech fašismu
Aktivista a odpůrce islámské republiky Behrúz Farahání, který žije v exilu v Paříži, vnímá monarchistické pochody jako součást širšího vzorce nepřátelství vůči dalším opozičním skupinám. „Každý, kdo má historickou paměť a ví o nástupu fašismu v Itálii a Německu, by si tato hnutí vybavil okamžitě. Když jsem uviděl ten černě oděný pochod, ihned mi to připomnělo Mussoliniho příznivce v Itálii a prohitlerovské milice v Německu,“ řekl MEE Farahání.
Aktivista, který strávil dvacet let organizováním akcí proti islámské republice a spolupracoval s odbory ve Francii, uvedl, že současné politické klima na Západě umožňuje, aby se tento druh ideologie znovu objevil. Farahání tvrdí, že mnoho vládnoucích stran v Evropě a USA „má krajně pravicové sklony k fašismu“, takže se monarchisté mohou v těchto státech chovat svobodněji.
Podle aktivisty se tito radikální Pahlavího příznivci snaží zastrašit jiné opoziční skupiny a umlčet kritiky v exilu, ale také naverbovat nové členy. „Cílem je přilákat mladší Íránce, kteří nezažili šáhovu éru a nejsou si vědomi vražd, násilí a mučení, které Savak páchal,“ konstatoval Farahání.
Dalším cílem těchto skupin je podle něj budování vazeb s krajně pravicovými hnutími v Evropě. „Chtějí fašistickým a krajně pravicovým stranám u moci signalizovat, že sdílejí stejné názory, aby získali jejich podporu,“ řekl MEE Farahání.
Podle institutu Middle East Forum (MEF) se íránská opozice ve skutečnosti nedělí až tak na monarchisty a republikány nebo pravici a levici, ale na příznivce a kritiky Pahlavího. „První tábor vyznává hodnoty Blízkého východu a tíhne k autoritářským vůdcům, silným osobnostem a prosperitě. Druhý tábor je amerikanizovaný a přitahují ho liberální principy a svoboda. Ironií osudu je, že Pahlaví strávil svůj dospělý život ve Spojených státech a názorově spadá právě do tohoto druhého tábora,“ podotýká MEF v analýze.
Úsilí o sjednocení exilové opozice
Koncem v března se v Londýně poprvé sešel Kongres za íránskou svobodu (IFC). Nové exilové uskupení má vůbec poprvé propojit všechny opoziční skupiny včetně monarchistů, republikánů či marxistů. Schůzky se zúčastnilo asi tři sta různých protirežimních aktivistů, politických osobností a akademiků.
Když opouštěli místo konání, čekali na ně monarchisté, kteří jim začali vyhrožovat. Nakonec musela zasáhnout policie. „Bylo neskutečné, že když se scházíte uprostřed Londýna, hned u paláce, musíte utíkat před nějakými šílenci,“ řekl výkonný ředitel IFC Madžíd Zamání. „To je v podstatě příběh íránské politiky,“ dodal.
Kongres jako občanská organizace má za cíl vytvořit etnicky rozmanitou „platformu pro koordinaci, dialog a spolupráci mezi íránskými prodemokratickými a pluralitními jednotlivci, stranami, institucemi a organizacemi“. O novou politickou stranu ani alternativní vládu v záloze se ale zatím nejedná – alespoň oficiálně.
„Nemůžeme si z exilu nárokovat návrat po 47 letech a řídit zemi, která je do značné míry cizí těm, kteří v ní nebyli padesát let,“ řekl listu Guardian jeden ze zakládajících členů Mehrdád Márty Jusefiání, který byl do roku 2018 poradcem Pahlavího. Podle něj má tato pluralitní skupina v první řadě pomáhat demokratickým silám uvnitř země.
Financování skupiny pochází z velké části od Zamáního, zakladatele investiční společnosti Kian Capital, který byl v Íránu dříve vězněn za podporu Zeleného hnutí v roce 2009. Zamání uvedl, že platforma má sloužit tiché většině exulantů, která dosud neměla žádný prostředek k vyjádření svých názorů.
V čele IFC stojí vlivné osobnosti dříve blízké Pahlavímu, které strávily roky jednáním se západními představiteli, zůstávají v kontaktu s elitami uvnitř Íránu a považují současnou monarchistickou strategii za nebezpečně kontraproduktivní, píše magazín Foreign Policy (FP).
Jednou z vůdčích osobností je politický stratég Šahriár Ahí, který Pahlavího po desetiletí mentoroval. V lednovém rozhovoru pro BBC Persian varoval, že opozice musí změnit kurz. Nejhlasitější stoupenci Pahlavího tábora totiž vyhrožují odplatou a stíháním spolupracovníků režimu a hlásají do světa, že exilová vláda je připravena nahradit islámskou republiku ihned po jejím roztříštění nebo kolapsu. „Správnou strategií v takových podmínkách je nepřítele rozdělit, a ne mu ukazovat tvář, kvůli které si bude myslet, že na ně na všechny čeká šibenice,“ prohlásil Áhí.
Skupina odmítla poslat pozvánku na březnový kongres Pahlavímu a kvůli rozporům se rozhodla nezaujmout žádné stanovisko k americko-izraelskému útoku. „Zbraně demokratickou změnu nepřinesou, jak jsme již viděli, a máme obavy z toho, co je konečným cílem války,“ řekl Guardianu Jusefiání.
Změna režimu by podle něj vyžadovala, aby současná teokratická vláda ztratila legitimitu, aby se oslabil represivní aparát a aby se uvnitř Íránu objevilo inkluzivní pluralitní hnutí, které by mohlo režim důvěryhodně nahradit. „Vše, co můžeme udělat, je v tomto procesu pomoci,“ míní Jusefiání.
Někteří členové IFC jako novinář Kambíz Ghafúrí, který žije ve Finsku a začátkem tohoto měsíce byl zvolen do představenstva pětičlenného prezidia IFC, doufají, že se jim podaří skupinu přetvořit do jakési exilové vlády, připravené vládnout Íránu, pokud by nastal čas na politickou transformaci.
„Jinak by nebyl důvod k vytvoření takového kongresu,“ podotkl Ghafúrí. Mezinárodní společenství by podle něj mělo uznat opozici a zahájit s ní dialog. Ghafúrí současně apeloval na vyhoštění íránských velvyslanců a diplomatů a izolaci islámské republiky.
Členy prezidia volilo shromáždění organizace, které tvoří přibližně sto lidí. Volby do třináctičlenné „ústřední rady“ proběhly začátkem minulého měsíce. Oba tyto orgány se podle některých členů podobají zákonodárné a výkonné moci. IFC se tak zjevně strukturuje jako politická organizace s ambicemi vládnout, podotýká FP.
Vazby na světové mocnosti
Skupina nicméně stále pracuje na své oficiální mezinárodní strategii a dosud formálně nezačala jednat s žádnou vládou. Mnoho členů IFC však má neformální vazby na velké globální mocnosti, což dává kongresu výhodu.
Vzhledem k tomu, že konflikt uvázl v patové situaci a íránský režim se stále drží v sedle, roste zájem o nové politické názory, které by více odpovídaly realitě v Íránu, uvedl pro FP politický analytik Náder.
Širší skupina jako IFC by podle něj mohla vzbudit větší zájem Washingtonu. „Každý americký politik by se chtěl setkat se skupinou, která má určitou legitimitu. A myslím si, že pokud by existovala široká koalice demokratických skupin a sil, byl by o to velký zájem,“ soudí expert.


