Giorgia Meloniová stále zůstává nejsilnější političkou italské pravice. Její strana Bratři Itálie a ona sama v čele kabinetu ministrů mají za sebou téměř čtyři roky vlády, což je v tradičně politicky nestabilní Itálii pozoruhodný výkon.
Jenže není zdaleka jisté, že v premiérském křesle zůstane i po volbách, které se mají konat už příští rok.
V posledních průzkumech se podpora Bratrů Itálie pohybuje kolem 26 procent a pravicová koalice – složená ještě ze stran Liga a Forza Italia – začíná zaostávat za opozicí.
Právě do této situace vstupuje sedmapadesátiletý bývalý generál a podle své rétoriky i nekompromisní radikál Roberto Vannacci. Přestože ho kritici obviňují z fašismu, Vannacci ukazuje, že o to, co nabízí, je mezi voliči v Itálii stále zájem.
Nastupující Vannacci
Jeho strana Budoucnost národa (Futuro Nazionale) přitom ještě před několika měsíci fakticky neexistovala. Vannacci ji založil teprve letos v únoru poté, co se rozešel s Ligou, jejímž byl dříve členem.
Od svého založení ale strana roste rychleji, než mnozí čekali. Ještě v červnu jí průzkumy přisuzovaly podporu kolem pěti procent voličů, koncem července ale už měla v průzkumu agentury YouTrend kolem 7,6 procenta, uvedla například agentura Reuters.
Poprvé se tak v průzkumech dostala i před Ligu a od Forza Italia, druhé nejsilnější strany vládní koalice, ji dělí jen kolem tří desetin procentního bodu. I takový výsledek by ale „generálovi“ zatím stačil.
„Bez Vannacciho by středopravice mohla nadcházející volby prohrát. Těch sedm procentních bodů má velký význam,“ upozorňuje Lorenzo Pregliasco z agentury YouTrend pro bruselský server Politico. Vannacciho strana tak postupně získává dostatečnou sílu na to, aby teoreticky mohla po volbách rozhodnout o tom, zda Meloniová sestaví vládu.
Nostalgie po fašismu?
Vannacci se přitom výrazně liší od běžného politika. Strávil téměř čtyři desetiletí v armádě, velel výsadkářům a působil v zahraničních misích mimo jiné v Afghánistánu, Iráku a Bosně. Několik let strávil také v Moskvě jako vojenský atašé.
Veřejně známou osobností se ale stal v roce 2023, kdy vydal knihu Svět vzhůru nohama (Il mondo al contrario). Z kontroverzní knihy se stal bestseller. Vannacci v ní ostře kritizoval migraci, multikulturalismus, feminismus, netradiční rodiny nebo práva sexuálních menšin.
Armáda ho po vydání odvolala z některých funkcí, ministerstvo obrany proti němu zahájilo disciplinární řízení a případ vyvolal v Itálii rozsáhlou politickou debatu.
V roce 2024 pak kandidoval do Evropského parlamentu a s více než půl milionem preferenčních hlasů byl nejvýraznější novou osobností na kandidátce Ligy.
Státník Mussolini
Se stranou se ale rozešel a své rozhodnutí pro magazín La Verità vysvětlil tím, že „nemůžete být jeden den identitářští a suverenističtí a druhý den liberální a progresivní“. Podobně kritizoval vládu i za schválení další vojenské pomoci Ukrajině.
Vannacci se kontroverzí nebojí. Často své názory obhajuje tím, že italská pravice podle něj příliš ustupuje, zatímco on je ochoten říkat nahlas věci, které si ostatní politici netroufnou. Kontroverzi si vysloužil například tím, že Benita Mussoliniho označil za státníka a uvedl, že fašistický diktátor „udělal i dobré věci“.
„Když importujete třetí svět, stanete se třetím světem,“ řekl také a dodal, že na rozdíl od současné vlády „nemá migrační plán, ale remigrační plán“ – tedy návrat části migrantů do zemí jejich původu. Vannacci také uvedl, že jeho „snem“ je snížit podíl cizinců žijících v Itálii ze současných zhruba dvanácti na čtyři procenta populace.
Raději Putin
Rozdíl mezi ním a Meloniovou je patrný i v zahraniční politice. Italská premiérka se od začátku ruské invaze postavila na stranu Ukrajiny. Vannacci naopak patří k odpůrcům pokračování vojenské pomoci Kyjevu. Podle něj musí Itálie především dbát o své vlastní zájmy a Rusko pro ni nepředstavuje bezprostřední hrozbu.
Prohlásil také, že by raději žil pod vládou ruského prezidenta Vladimira Putina než pod jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským. V červnu také například navrhoval, že vysoké ceny energií v Itálii lze řešit například „znovuotevřením kohoutků“ s Ruskem.
Vannacci je zároveň silně euroskeptický. Nevyzývá sice k odchodu Itálie z EU, chce ale výrazně omezit pravomoci Bruselu a také otevřít diskusi o tom, zda by si Itálie měla zachovat euro, psal italský deník Internazionale.
Bývalý poslanec Bratrů Itálie Emanuele Pozzolo, který k němu přešel, pro Politico řekl, že ho „můžete mít rádi, nebo ne. Ale komunikuje velmi jasně a nenechává nikoho na pochybách o tom, co si myslí“.
Nahánění premiérky
Vannacci navíc podle médií očekává, že Meloniová bude muset spolupráci s ním zvážit. A otevřeně říká, že to bude on, kdo si stanoví podmínky spolupráce s političkou, která podle něj opustila pravici. „Futuro Nazionale neředí své postoje,“ prohlásil v červnu.
Kooperace podle něj připadá v úvahu jen tehdy, pokud budou respektovány jeho principy, hodnoty a červené linie. Od Meloniové by požadoval „písemnou, veřejnou a konkrétně vymahatelnou“ dohodu o programu, řekl koncem července pro italský deník Il Fatto Quotidiano.
Meloniová podle jeho slov představuje pravici, která ztratila směr. Dodal také, že on sám sebe považuje za „sextant, který určuje polohu lodi a vrací ji na správný kurz“, vysvětlil v červnu pro magazín Il Giornale.
Meloniová se zatím k Vannaccimu příliš nevyjadřuje. Podle Politica ale může v reakci na jeho vzestup dál přitvrzovat v protiimigrační rétorice a politice, aby zabránila odlivu pravicových voličů.
