„Jsem klasický zahradník, kterého baví pěstovat ovoce a zeleninu,“ začíná vyprávění Milan Hanč. Když následně začne mluvit o jahodách, nepůsobí jako podnikatel, který počítá hektary a tuny produkce. Spíš jako člověk, který přesně ví, jak má chutnat léto. „Od dětství jsem věděl, že něco takového budu dělat,“ popisuje.
On a jeho bratr Radek se v roce 1998 rozhodli navázat na rodinnou tradici a založili Farmu Vraňany. Proč zrovna jahody? Babička kdysi přebytky ze svého záhonku prodávala sousedům. Hančovi tak postupně začali snít o tom, že by jednou mohli vypěstovat jahody na celém jednom hektaru. Dnes obhospodařují kolem 320 hektarů půdy, z toho desítky hektarů jahod, ovoce a zeleniny.
„Ovoce a zelenina může mít chuť. Může být mnohem čerstvější a lokálnější,“ vysvětluje Hanč. Zároveň otevřeně přiznává, že v dnešní době není jednoduché levnému dovozu konkurovat. „Je těžké se uživit, když se sem pořád vozí levné a nekvalitní zboží,“ přiznává s tím, že i přes takovou konkurenci si nikdy nestěžovali.
„Jen my a náš zákazník.“
I to byl podle něj důvod, proč od začátku vsadili na přímý kontakt se zákazníky. Ochutnávky, samosběry, vlastní prodej i zpracování úrody přímo na farmě. Před několika lety vybudovali novou kuchyni, obchod i bistro, aby mohli nabídnout vlastní džemy, sirupy nebo dezerty. „Ročně tady obsloužíme kolem půl milionu zákazníků, kteří sem přijíždějí pro kvalitní jídlo a čerstvé suroviny,“ říká Hanč.
„A není to zdaleka jen o jahodách. Je to zážitek,“ doplňuje svého muže Dagmar Hančová. „Děti vidí, jak ovoce roste, lidé si udělají hezký den venku a odvezou si čerstvé ovoce.“ Postupně proto přidali i další samosběry — hrášek, rajčata, papriky, okurky, meruňky, melouny, brambory i další druhy.
Hančovi opakují, že nikdy nechtěli být anonymní velkovýrobnou. Chtěli, aby lidé poznali rozdíl mezi jahodou utrženou ráno na poli a ovocem, které v kamionu procestovalo půl světa.
Jahody tu pěstují dvěma způsoby, na poli a ve fóliovnících. Na polích se, i v rámci samosběru, sklízí v červnu a v červenci, ve fóliovnících na speciální technologii na stolech se – podle odrůdy, kterých tu mají 10 hlavních – sklízí od května do října. „Déšť je to, co ovoce ničí nejvíc,“ vysvětluje Hanč při pohledu na dlouhé řady jahodníků ve fóliových tunelech.
„Jakmile na jahody naprší, rychle ztrácejí kvalitu.“ Fólie podle něj slouží hlavně jako ochrana před počasím, ne jako klasický skleník. Dášiny nápady jsou v mnohém hnacím motorem celého podniku. „Loni ke konci sezony jsem trhala jahody ve fóliovníku, když mi hlavou proletěla myšlenka, že by bylo super vzít sem aspoň občas zákazníky,“ vzpomíná. A tak vznikly Samosběry s Dášou, během nichž vypráví o jahodách i práci v zemědělství.
Nejdřív měla v plánu udělat jeden dva, zájem byl ale obrovský a vznikla nová tradice. V tomto až banálním příběhu se skrývá skutečný důvod, proč jiní zemědělci a farmáři dávno skončili, zatímco tady se podnik stále rozvíjí. „Začínali jsme s jahodami u silnice ve vedlejší vsi, postupně se nám podařilo zákazníky přesvědčit, aby dojeli až k nám. Nebáli jsme se s nimi mluvit. Vysvětlovat, proč má smysl koupit české ovoce přímo u zdroje. Žádné logo, žádný korporát. Jen my a náš zákazník.“
Na první pohled je jasné, že za úspěchem nestojí romantická představa farmářského života, ale neustálá práce a schopnost přizpůsobit se. „Na dovolenou nejezdíme,“ přiznávají manželé. V nekonečném kolotoči boje s počasím a podmínkami podle nich zkrátka není kdy. V zimě se sice nesklízí, ale o pole i technologie se pečuje celoročně. Místo ležení u moře raději neustále vymýšlí, jak farmu vylepšit.
A jde se z toho všeho vůbec nezbláznit? „Když nám kompletně zmrzla úroda a neměli jsme jiný příjem, tak to bylo hodně krušné, “ vzpomíná Dagmar Hančová. Právě tehdy si uvědomili, že musí podnikání rozložit do více směrů — od gastronomie přes zpracování ovoce až po vlastní školkařství. Farma Vraňany zkrátka od prodejní stánku u silnice ušla obrovský kus cesty.
Zdroj: autorský text
