„Nemáte kousek chleba? Nebo pár mincí?“ překvapí mě asi patnáctiletá dívka. Vypadá křehce, je úplně sama. Potuluje se v samotném centru Ceuty, tedy mimo dosah policie. Většina mužů zákona totiž hledá migranty na pláži nebo na předměstí. Když se jí ale zeptám na jméno, raději mizí. Tiše si sedá na lavičku pod strom a odvrací tvář.
Další dítě potkávám na Avenida Martinez Catena – na cestě vedoucí ke hranicím. Je to asi desetiletý kluk. Občas zkouší stopnout auto, které jede jeho směrem. Nese špinavou igelitku, usrkuje pití z plechovky. Když na něj zavolám, s úsměvem přibíhá a ptá se na vodu.
Přiznává, že přišel z Maroka spolu se svými rodiči. Kde jsou teď, ale netuší. Před dvěma dny je ztratil. Sourozence nemá. Na otázku, jestli je zadržela policie, jen pokrčí rameny. „Nevím,“ odpovídá.
Až sedm tisíc bezprizorních dětí
Podobných příběhů teď Ceuta řeší desítky. Podle odhadů místních médií se do útrob do španělské exklávy dostaly zhruba 4 až 7 tisíc nezletilých. „Někteří jsou větší, jiní menší. Rodiče je buď poslali přes hranice samotné, nebo je cestou ztratili,“ potvrzuje mi místní taxikář. Všechny se teď podle něj bezcílně potloukají městem a nocují u moře. Centrum, které by se o ně mělo postarat, totiž nestíhá. Jeho kapacita čítá jen asi třicet míst. „Co s nimi bude dál, nevím. Snad se časem vrátí zpátky,“ krčí rameny muž. Vypadá přitom ale nezúčastněně.
Lhostejní jsou k Maročánkům i obrněnci. Když jednoho z nich na ztracené dítě upozorňuju, zavrtí hlavou. „Nestarejte se. A neptejte se mě. Nesmím s vámi mluvit,“ říká a zapaluje si cigaretu.
Krizi už proto řeší vládní delegát v Ceutě Miguel Ángel Pérez. Návraty Maročanů se podle něj musí urychlit. Zatímco ale u dospělých je situace jednoduchá, děti podle něj jen tak deportovat nelze. Španělský zákon o právech a svobodách cizinců totiž jasně stanoví, že je stát za opatrovnictví nezletilých zodpovědný. Pokud jsou sami, musí se o ně postarat.
Nejprve je musí identifikovat policie a zajistit jejich otisky prstů. Potom je musí poslat i k lékaři. „V centru by pak měly dostat jídlo, pití a suché oblečení,“ cituje legislativu španělský server Infobae. Pokud dítě nemá žádné doklady či pokud jsou pochybnosti o jeho věku, měl by zasáhnout Úřad pro mladistvé. Nakonec je nezletilý zařazený do systému ochrany dětí a opatrovnictví nad ním přebírá státní správa.
