V polovině června se v Kyjevě uskutečnila schůzka, které se zúčastnily prakticky všechny klíčové figury ukrajinské politické scény. S prezidentem Zelenským u stolu zasedli mimo jiné šéf jeho kanceláře Kyrylo Budanov, ministr obrany Mychajlo Fedorov, tajemník Rady národní bezpečnosti Rustem Umerov nebo šéf vládní frakce Davyd Arahamija.
Z celého čtyřhodinového jednání byla nejzajímavější především poslední půlhodina, kdy se debata stočila k otázce prezidentských voleb. Konkrétně k tomu, zda je uspořádat, kdy by se případně měly konat a kdo by v nich mohl kandidovat.
Otázka volby hlavy státu, která by se za běžných okolností konala už v roce 2024, se do ukrajinského veřejného prostoru vrací opakovaně. Loni po svém návratu do Bílého domu tlačil na uskutečnění voleb i americký prezident Donald Trump, který Zelenského tehdy označil za „diktátora bez voleb“.
Ukrajinský prezident nicméně dlouhodobě trval na tom, že volby budou vyhlášeny až po ukončení války s Ruskem.
Zelenskyj cítí šanci na znovuzvolení
Zdá se však, že Zelenskyj by tento postoj mohl přehodnotit. Z nových dat, která interpretoval deník Ukrajinska Pravda (UP), totiž vyplývá, že se prezidentovi podařilo prolomit dlouhodobý trend pozvolného poklesu popularity. Sociologové zaznamenali mírný, ale stabilní růst podpory.
Za obratem zjevně stojí zejména příznivý vývoj na frontě. Zelenskyj – jakožto vrchní velitel – tyto úspěchy ukrajinské armády pro část společnosti zosobňuje.
Logika prezidentského týmu je tak jasná: dokud preference rostou, mohl by se Zelenskyj pokusit využít příznivé situace ke znovuzvolení dřív, než se politická nálada v zemi opět promění.
Prezidentovi stojí v cestě generálové
Tomuto plánu nicméně stojí v cestě dva zásadní problémy – šéf prezidentovy kanceláře Kyrylo Budanov a bývalý vrchní velitel armády Valerij Zalužnyj, kterého Zelenskyj po dřívějších neshodách „odklidil“ na post velvyslance ve Velké Británii.
Podle průzkumu, se kterým UP pracuje, by současný ukrajinský prezident v prvním kole získal podporu 34 procent voličů, zatímco Zalužnyj 28 procent a Budanov 12 procent.
Méně optimisticky se však pro současnou hlavu státu jeví druhé kolo. V přímém souboji se Zalužným by Zelenskyj prohrál v poměru 32 ku 37 procentům. Nad Budanovem sice stále vede, ale poměr 34 ku 32 procentům znamená pouze těsný rozdíl na hranici statistické chyby.
Zelenskyj se proto setkal s oběma svými potenciálními rivaly, aby zjistil, zda existuje politický scénář, ve kterém by do souboje o prezidentské křeslo nešli.
V případě Budanova by byl podle zdrojů z vládního tábora ideální scénář, ve kterém Zelenskyj obhájí druhý mandát a Budanov po parlamentních volbách stane v čele Nejvyšší rady (parlamentu). Tam by si mohl postupně budovat vlastní politický vliv, posilovat svou mocenskou pozici a po skončení Zelenského éry se stát jeho přirozeným nástupcem.
Podle UP však není jasné, zda prezident tuto variantu Budanovovi přímo nabídl, ani jaká byla odpověď. Budanov je nicméně známý tím, že se přímým vyjádřením o své politické budoucnosti vyhýbá a nechává si otevřený prostor pro manévrování.
Rýsuje se souboj s hlavním rivalem
Zcela jasně pak prezident narazil u Zalužného. Toho si z Londýna povolal formálně kvůli rezignaci britského premiéra Keira Starmera, jejich debata se však rychle stočila ke skutečnému důvodu setkání.
Zelenskyj bývalému šéfovi armády vysvětlil, že se otevřelo okno příležitosti pro uspořádání voleb, a zdůraznil, že je nutné předejít konfrontaci, která by mohla rozštěpit ukrajinskou společnost.
Podle zdrojů UP se prezident nakonec na rovinu zeptal: „Pokud budou na podzim volby, budete kandidovat?“ Od Zalužného dostal jednoznačnou odpověď: „Ano. Budu.“ Své rozhodnutí generál zdůvodnil tím, že ačkoliv o politickou kariéru sám neusiloval, lidé do něj vložili příliš velkou naději, kterou nemůže ignorovat.
Ačkoliv tím jakákoli debata o dalších ústupcích prakticky skončila. Zdroje potvrdily, že prezident byl připraven Zalužnému nabídnout jakoukoliv státní funkci, včetně postu premiéra.
Zalužnyj se následně setkal i s dalšími vládními činiteli, kteří opakovali Zelenského argumenty o riziku destabilizace země. S postojem Zalužného to ani tak nehnulo. Vše tak nasvědčuje tomu, že případnému Zelenského plánu na znovuzvolení bude v cestě stát mimořádně velká překážka.
