Dvouapůlmilionová země na jihu Afriky vydala o víkendu pro své občany mimořádné varování. Ministerstvo zahraničních věcí je vyzvalo, aby si před přijetím jakékoli pracovní nabídky v zahraničí důkladně ověřili její pravost.
Podle úřadu totiž přibývá případů, kdy jsou lidé vylákáni ze země pod falešnou záminkou dobře placené práce a následně donuceni ke službě v ruských ozbrojených silách.
„Počet občanů Botswany, kteří se nechají nalákat do podobných schémat, roste alarmujícím tempem,“ cituje ministerstvo agentura Bloomberg. Resort dodal, že dostává „zdrcující telefonáty od občanů Botswany, kteří se již nacházejí na frontě a popisují životu nebezpečné podmínky, jimž čelí“.
Botswanské úřady zatím neuvedly, kolik jejich občanů v současnosti v ruské armádě slouží. Už loni v prosinci ale vláda oznámila, že nejméně dva mladí Botswaňané se mohli stát oběťmi podobného náboru.
Rusko hledá nové vojáky po celém světě
Botswana ovšem není první africkou zemí, která před podobnými praktikami varuje. V Keni a Jihoafrické republice už policie zadržela a obvinila několik lidí podezřelých z organizování náboru místních obyvatel do ruské armády.
Evropský parlament letos v březnu označil tyto praktiky za formu obchodování s lidmi. Podle europoslanců jsou rekruti často oklamáni, po příjezdu přijdou o cestovní doklady a na frontě jsou využíváni jako snadno nahraditelní vojáci.
Rozsah problému dokládají i údaje ženevské organizace Inpact. Ta letos v únoru uvedla, že při bojích proti Ukrajině zahynulo už nejméně 316 Afričanů. Většina z nich podle organizace absolvovala jen minimální výcvik. Inpact zároveň identifikoval více než 1400 afrických občanů, které Rusko podle jejích zjištění naverbovalo mezi lednem 2023 a zářím 2025.
Nábor zahraničních bojovníků se však zdaleka neomezuje jen na Afriku. Kvůli vysokým ztrátám na Ukrajině se Rusko obrací i na další části světa. V minulosti řešily případy svých občanů bojujících v ruských řadách například Nepál, Indie, Srí Lanka nebo Kuba. Současně ruské úřady verbují také pracovní migranty ze středoasijských republik, zejména z Tádžikistánu, Uzbekistánu či Kyrgyzstánu. Podobné praktiky prověřuje také Kolumbie a další jihoamerické země.
