Automobilová doprava zůstává hlavním znečišťovatelem ovzduší v tuzemských městech. Přesto se situace i díky přísnějším zákonům v posledních letech výrazně zlepšuje. Hlavním problémem ale stále zůstávají nefunkční, nebo dokonce chybějící filtry pevných částic, a to u naftových i benzinových aut. Poukázala na to měření vědců z ČVUT a z Akademie věd.
Některá auta vypouštějí hustý černý kouř i přesto, že prošla měřícími stanicemi. K odhalení problému přitom stačí jednoduchý test – sáhnutí do výfuku. Pokud se na prstech objeví saze, auto nemá funkční filtr pevných částí.
Takzvaný DPF filtr mají hlavně naftová auta, povinný je od roku 2010. Aby správně fungoval, je nutné občas držet motor ve vyšších otáčkách, jinak se filtr zanáší. Někteří řidiči kvůli drahým dílům ale ucpanou keramickou vložku například vyříznou nebo filtr provrtají. „Pak máme vozidlo, které nejen že nemá filtr pevných částic, ale ještě má závadu, která způsobuje vysoké emise,“ vysvětluje odborník na spalovací motory a emise z Fakulty strojní ČVUT v Praze Michal Vojtíšek.
Na problém poukazují nejrůznější měření. Za hodinu a půl měřeným úsekem projela asi stovka aut, přičemž zhruba u desetiny z nich přístroje ukázaly vyšší koncentrace prachových částic. Podle vědců se situace ale i díky přísnější automobilové legislativě zlepšuje. „Auta mají řízení motoru, katalyzátory, filtry částic – a díky tomu (máme) o něco lepší ovzduší, než jsme měli. I když jezdí stále více aut,“ vysvětluje Vojtíšek.
Podobná měření vědci nedávno dělali u autobusů i lodí na Vltavě. Právě v okolí řeky test nedopadl dobře. „Koncentrace částic, které jsme naměřili, byly děsivě vysoké, mnohem horší než u autobusového nádraží Florenc,“ podotýká vedoucí oddělení environmentálního inženýrství Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR Vladimír Ždímal.
Emise u aut přímo na silnici už téměř rok měří i Inspekce silniční dopravy. Má k tomu dvě plně vybavená auta. Zatím inspektoři zkontrolovali 165 řidičů a závady našli u téměř každého čtvrtého.
Největší vliv má polétavý prach
Koncentrace emisí se sledují hlavně u rušných cest ve městech. Výfuky, tedy zdroje nečistot, jsou totiž nízko u země, a tedy blízko lidí. Největší vliv na zdraví má polétavý prach. Prachové částice ani nejsou pouhým okem vidět. Jejich velikost se udává v mikrometrech, což jsou desetitisíciny centimetru. Ve srovnání s lidským vlasem, který má v průměru asi 70 mikrometrů, jsou nejjemnější běžně sledované prachové částice skoro třicetkrát menší.
Tím jsou také nebezpečné, protože pronikají hluboko do plicních sklípků. A některé až do krevního oběhu. Prach hlavně z dieselových motorů je navíc karcinogenní. Jeho dlouhodobě zvýšené koncentrace tak zvětšují riziko rakoviny a onemocnění srdce a cév. Částice mohou také zhoršovat astma a přispívat k častějším infekcím dýchacích cest.
Průměrné stáří evropských vozů je necelých třináct let, na tuzemských silnicích je to ale víc než šestnáct roků. Hůř na tom je už jen Estonsko a Řecko. Čím je vozidlo starší, tím víc nedostatků je nutné řešit při pravidelných prohlídkách na stanicích technické kontroly (STK). Klíčová je pravidelná údržba.
Právě prohlídky na stanicích technické kontroly teď řeší Evropská unie. Původně chtěla, aby auta nad deset let „věku“ musela na kontrolu každý rok, což ale členové výboru pro dopravu zamítli. Ve hře zůstaly návrhy povinně zapisovat stav kilometrů během návštěv servisu, povinnost mít funkční všechny asistenční systémy a také možnost, že by se emise měřily dálkově.
„Taková věc již dneska existuje, ale to diagnostické rozhraní není na nic instalováno, nemá žádný vysílač, který by dané hodnoty někam odesílal. Kdyby se s tím dalo počítat v sériové výrobě, tak by takové vozidlo dokázalo trvale posílat (informace o tom, pozn.), jestli má v pořádku všechny systémy a jak ty systémy dynamicky pracují,“ vysvětluje předseda Asociace emisních techniků a opravářů Libor Fleischhans.
Činnosti STK kontroluje ministerstvo dopravy. To si už za minulého vedení nechalo vypracovat audit a v posledních letech provedlo samo dvacet takzvaných testů poctivosti. K dalším inspekcím pak vyzvalo krajské úřady. Ty udělaly pět set kontrol a zjistily pochybení u sto čtyřiceti techniků. Podle některých odborníků ale mohou být reálná čísla i vyšší.
„Z dat ISTP (Informační systém technických prohlídek) vyplývá, že se znovu a znovu dají najít nové typy podivuhodných okolností, podvodů, chyb. (…) Vyplývá z toho, že tu jezdí mnoho desítek tisíc aut, možná stovek tisíc aut, která prošla emisní kontrolou, mají emisní protokol, přičemž ten protokol neříká pravdivé informace,“ podotýká datový analytik Asociace emisních techniků a opravářů Petr Novák.
