Fotograf Jan Šibík už desítky let přináší svědectví z míst, odkud jiní utíkají. Opakovaně se vrací mimo jiné na Kubu. V karibské zemi, která se potýká s hospodářskou krizí, při své poslední návštěvě vnímal velkou apatii a zoufalství, popsal v Interview ČT24 vedeném Terezou Willoughby.
K nejnovějším místům, které se Šibík vydal dokumentovat, patří právě Kuba. „Viděl jsem zmar a pořád si kladu otázku, jak je možné, že v takové zemi, kde je perfektní počasí, kde by se dalo pěstovat, chovat, že mají lidi hlad. Jednoduše můžete říct, že za to může (americký prezident Donald) Trump. Ano, ten to určitě blokádou a tím, že se tam přestala dovážet jakákoliv ropa, dorazil, ale jinak Kuba trpí už desítky let,“ podělil se o své postřehy.
Popisuje zemi, kde často nejde proud ani neteče voda. Takové podmínky přitom nezasahují jen chudé lidi, ale potýká se s nimi podle Šibíka i střední střída. Nejhorší pohled se mu naskytl v hlavním městě. „Odpadky jsou v centru úplně všude, deset dvacet třicet metrů odpadků. Do toho svítí slunce, prší, běhají tam krysy. A najde se plno lidí, kteří se v těchhle odpadcích snaží něco najít. Na Kubě se všechno recykluje, tam se nic nevyhodí, přesto tam někteří lidi hledají zbytky,“ dokresluje obraz současné Havany.
Devastace je znát i na zástavbě, která podle Šibíka v některých částech Havany vypadá jako po válce, protože domy jsou polorozpadlé, nebo dokonce zbořené úplně.
Dojem odevzdanosti
Očekával víc protestů, ale ve výrazech místních prý viděl především odraz odevzdanosti. „Říká se, že tři až čtyři miliony Kubánců utekly, tedy ti, kterým se tam nelíbilo žít, ti radikálnější. Takže zůstali ti měkčí – a ti se bojí,“ míní. Apatii vnímal i v úbytku mezigeneračních střetů, kdy starší generace, obdivující někdejšího kubánského vůdce Fidela Castra se nesnaží příliš usměrňovat mladé lidi a jejich obdiv ke Spojeným státům, který dávají najevo oblečením i vlajkami.
„Ono to vypadá, že policie v současné době nepronásleduje lidi, kteří jsou proti režimu tak, jako dřív, ale možná je to tak, že dokonce ani policie nemá dostatek benzinu na to, aby mohla jezdit a zatýkat,“ dodává Šibík.
Zhoršila se bezpečnost
Sám se kvůli fotografování s policií do křížku nedostal. Předpokládá, že vládnoucí komunisté nechtějí odrazovat cizince, protože ti do země přivážejí peníze. Zvláště když turismus ze země téměř vymizel. Naopak byl docela rád, když policejní maják zahlédl.
Zarazilo ho totiž, jak se za poslední dva roky v Havaně zhoršila bezpečnost. „Začíná se tam přepadat – a to nejenom tak, že se vám pokusí vytrhnout z ruky telefon. Už jsou i pokusy, že gang deseti- až patnáctiletých dětí přepadne úplně v centru turistu, a když se brání, dají mu i několik ran,“ líčí situaci, které byl sám svědkem.
„Ale já tomu rozumím. Ti lidé jsou v zoufalé situaci a dělají zoufalé věci,“ konstatuje. Prioritou se pro ně prý stalo sehnat jídlo, respektive peníze, za nějž by se potraviny daly koupit. „Sto lidí za den vás žádá o peníze, o výměnu peněz,“ říká Šibík s tím, že velký nedostatek je také léků.
Na Kubě fotil už dříve. Už začátkem devadesátých let, kdy země po rozpadu Sovětského svazu také zažívala krizi. Od té doby se tam vrátil více než dvacetkrát a rád by své cesty shrnul do knihy.
