Michal Prokop oslavil v srpnu na festivalu Krásný ztráty ve středočeských Všeticích osmdesáté narozeniny. Jeho hudební kariéra čítá s přestávkami šest dekád a je spojená především se skupinou Framus Five. Prokop se za ní krátce ohlédl i jako host Událostí, komentářů. „Snažím se bilancovat důstojně, a pokud možno ne sentimentálně,“ říká.
Jedním z hostů festivalu byla i americká zpěvačka Mavis Staplesová. „To je muzika, kvůli které jsem vlastně začal někdy v roce 1967 zpívat. Té dámě už je osmdesát sedm let, ale když jsem ji slyšel a viděl, najednou mi běžel film o životě a úplně jsem se viděl jako student v Paříži, kde jsem kupoval první desky, výběry sólové hudby,“ vzpomíná Prokop.
Začínal s kapelou Framus Five. A po obnovení činnosti společně hrají i teď. Jejich deska Ostraka se stala albem roku 2025 v cenách Anděl a Prokop obdržel i ocenění pro sólového interpreta. „Jsme třígenerační kapela. Vždycky jsme měli různé lidi různých generací, ale v tomhle případě se ti mladí kluci poprvé zapojili autorsky. To byl asi moment, proč ta deska působí na spoustu lidí trochu jinak než ty ostatní,“ dodává.
Od hudby si Prokop dal několikrát vynucenou i chtěnou pauzu. „Z nasvícení popularitou jsem odešel v sedmdesátých letech, na které nevzpomínám vůbec rád, protože to byla doba nejtužší normalizace a mně se velmi nedařilo. Takže to jsem velice toužil se vrátit. Druhý comeback byl někdy v roce 2006, když vyšla deska Poprvé naposledy, která to celé znovu nastartovala. To jsem naopak ani moc nechtěl, protože jsem se trošku bál, že vlastně už nebudu umět znovu naskočit do branže, kterou jsem opustil v úplně jiném režimu a také v trošku jiném věku,“ upřesnil Prokop.
Po listopadu 1989 se pustil i do politiky. „Jsem homo politicus, a taky proto jsem do politiky tenkrát v devadesátých letech vstupoval. S trošku jinými představami, než jak vypadá politika dneska, to se přiznám. Ta současná mě štve a hodně,“ dodal.
Životní jubileum, jakým osmdesáté narozeniny jsou, nebere Prokop jako důvod skončit s uměleckou kariérou. „Rozhodl jsem se, že dokud to půjde, tak prostě na jevišti stát budu. I když to není někdy úplně snadné. Energii čerpám od lidí, a když je vidím pod jevištěm, je to úžasný pocit, který stojí za všechna ocenění,“ uvedl. Nicméně doufá, že až bude čas skončit, pozná to sám.