Penpa Tsering je prezidentem země, ve které nikdy nebyl. Narodil se v Indii a vede tibetskou exilovou vládu. Na půdu Tibetu nesmí vstoupit, ale věří, že se tam jednou vrátí svobodný. V exkluzivním rozhovoru s Danou Zlatohlávkovou pro Českou televizi mluví o čínském potlačování Tibetu, jeho hodnot, jazyka i tradic. Tsering v Praze, kam přijel na Forum 2000, hovořil i o reinkarnaci dalajlamy, česko-tibetských vztazích nebo Václavu Havlovi. Čechům poděkoval za vyjadřování solidarity Tibetu.
Pane prezidente, účastnil jste se v Praze Fora 2000. Připomnělo nedožité devadesáté narozeniny prezidenta Václava Havla. Byl velkým přítelem Tibetu, osobním přítelem dalajlamy. Náš současný prezident Petr Pavel ho loni soukromě také navštívil. Jak významná jsou tahle gesta?
Hodnoty, které měl Václav Havel a které zastává i Jeho Svatost, jsou podle mě velmi cenné. Nejen pro Česko a Tibet, ale pro celý svět. Proto Havla chováme ve velké úctě. Jsou to v současném světě velmi potřebné myšlenky.
Dalajlamovi je 91 let a ačkoliv říkal, že plánuje žít dlouho, už se řeší jeho reinkarnace, tedy to, že se znovu narodí v jiném těle. Řekl, že se jeho reinkarnace poprvé narodí mimo Tibet, tedy teď mimo Čínu. Naznačil také, že by to mohla být žena a že nemusí mít tibetské občanství. To je hodně novinek.
Otázek je mnoho a taky mnoho náznaků od Jeho Svatosti, ale budeme muset počkat. Jednou se ho ptali, zda by příštím dalajlamou mohla být žena. A on řekl: Proč ne? Ženy jsou matkami a mají přirozený cit ke svým dětem. I když to není nutně otázka genderu. Ale ano, řekl, že je to možné.
Hledání začne po smrti Jeho Svatosti, ale politický boj o nástupnictví už probíhá. Peking si nárokuje právo schvalovat reinkarnace, oznámil, že se nový dalajlama musí narodit na čínském území. Dopadne to nutně tak, že budou dalajlamové dva?
Samozřejmě, taková možnost je pravděpodobná, podle toho, jak to teď vypadá. Komunistická vláda, která nevěří v žádné náboženství, v život po smrti – jak by mohli vybírat Jeho Svatost? Myslí si, že pokud budou kontrolovat dalajlamu, budou kontrolovat celý Tibet a jeho občany.
Čínské potlačování Tibeťanů
Kromě náboženství Peking systematicky potlačuje i tibetštinu, tradice. Podporuje přesídlení etnických Číňanů do Tibetu. Dokončit to má nový zákon o urychlení etnického sjednocení a pokroku. Proč teď vláda zákon potřebuje, když většinu opatření už dlouho praktikuje?
To je pravda. Ve světě všichni mluví o vládě zákona. Když existuje zákon, legitimizujete tím to, co děláte. Když se podíváte celkově na politiku Číny, co dělá s Tchaj-wanem, tam zas přijali zákon proti separatismu. V případě Hongkongu přijali zákon o národní bezpečnosti. V případě Tibeťanů, Ujgurů a Mongolů přijali zákon o etnické jednotě. Teď může být každý perzekvován, když proti tomuto zákonu vystoupí.
Ano, to je nové, zavedení trestní odpovědnosti. Porušení jsou ale vágně formulovaná, takže v podstatě může být trestně stíhaná tibetská babička, která doma svým vnoučatům vypráví o potlačení převratu v roce 1959?
Je to tak. Ten zákon se navíc netýká jen jazyka a kultury, ale také sociálního života. Tenhle zákon podporuje manželství Tibeťanů s Číňany. Nutí lidi měnit své domovy. Když renovujete třeba chrámy, musíte začlenit čínské symboly k těm tibetským, takže nemáte čistě tibetský design, se kterým by se budoucí generace mohly identifikovat. Snaží se nás vymazat a já říkám, že umíráme pomalou smrtí. Nedochází k takovému násilí jako dřív, ale ta kontrola a sledování jsou obrovské. Kvůli zákonu proti špionáži. U vás bych to přirovnal k nacistickým SS, lidé žijí ve strachu.
Část exilu požaduje radikálnější přístup – svobodu Tibetu. Vaše exilová a demokraticky zvolená vláda prosazuje takzvanou střední cestu, skutečnou autonomii v rámci Číny. Tedy že byste si sami řídili oblasti, jako je náboženství, jazyk, kultura nebo životní prostředí. A na Číně necháte zahraniční vztahy nebo bezpečnost. Peking kategoricky odmítá i to. Opravdu je dle vás kompromis možný?
Když se podíváte do historie, Čína anektovala Tibet v roce 1950 a přinutila nás podepsat takzvanou sedmnáctibodovou dohodu. Když se na ni podíváte, náleží podle ní Tibetu větší autonomie, než o kterou usilujeme my teď. Dynamika se změnila, Čína je silnější.
Pamatuju si, když Jeho Svatost dalajlama poslal naše požadavky tehdejšímu americkému prezidentovi Jimmymu Carterovi, který byl jeho přítelem. Ptal se na jeho názor. On odepsal: „Pokud usilujete o toto, musíte nejdřív žádat daleko víc.“ Když to dalajlama četl, řekl: „Jsem buddhistický mnich, já nemohu lhát.“
Dovedete si představit, že se v budoucnu věci změní a Peking přistoupí na kompromis?
Jako buddhisté věříme v pomíjivost věcí. Bavili jsme se o tom, že Jeho Svatost žije dlouho, a já si vždycky dělám legraci – uvidíme, jestli dalajlama přežije komunismus, nebo komunismus dalajlamu. Zůstáváme pozitivní. Lidstvo přežívá díky naději.
Dovolte mi osobní otázku. Vy jste se narodil v exilu v Indii, jste prezident země, ve které jste nikdy nebyl. Opravdu neztrácíte naději, že se jednou do Tibetu podíváte?
Jelikož jsem se narodil v exilu, velmi rád poslouchám příběhy o Tibetu od svých přátel, rodičů, všech Tibeťanů. Mám rád geografii, prohlížím si mapy. Jezdím na hranice a dívám se do Tibetu přes plot. Nemůžu vstoupit na svou vlastní půdu a abych ulevil emocím, tak dělám toto. Ano, uchováváme si naději, že se jednou vrátíme zpět svobodní. A děkuji všem lidem v Česku za to, že vyjadřují Tibetu solidaritu.