Malé nemocnice varují před reformou, kterou plánuje ministerstvo zdravotnictví. To chce více centralizovat zdravotní péči – specializovaná centra by v budoucnu měla poskytovat specializované zákroky. Podle vlády mají nejmodernější přístroje a proškolený a vysoce kvalifikovaný personál. Malé nemocnice se ale bojí o dostupnost péče. Téma v Událostech, komentářích moderovaných Lukášem Dolanským probrali ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) a místopředseda sněmovního výboru pro zdravotnictví Tom Philipp (KDU-ČSL).
„Musíme si uvědomit, že skutečně jde o velmi specializovanou péči, která je už dnes centralizovaná. To, co děláme, je takzvaná ‚docentralizace‘,“ říká Vojtěch. (…) „Problém je, že stále jsou malé nemocnice, které mimo ta centra operace dělají v řádu často jednotek, možná nižších desítek,“ dodal s tím, že kde je specifických operací prováděno větší množství, tam je vyšší kvalita péče a bezpečnost.
„Ano, dostupnost (péče) je důležitá, ale představte si, že máte skutečně život ohrožující diagnózu, například nádor slinivky. Tak půjdete třeba o padesát kilometrů dál, kde je mnohem větší zkušenost a třeba o třicet čtyřicet procent vyšší šance na přežití po operaci, nebo půjdete do nemocnice, která je třeba pět minut od vás, ale dělají tam takových výkonů pět za rok a šance na přežití je výrazně nižší?“ ptá se Vojtěch.
Philipp souhlasí, že centralizace je pokračováním již probíhajícího trendu. „To, co se děje, není nějaká revoluce,“ uvedl. „Je to tak, že Česko už před mnoha lety začala s centralizací, komplexní onkologická centra, kardiovaskulární centra, traumacentra – to jsou všechno pracoviště, která koncentrují tu vysoce specializovanou péči. A díky tomu pacienti dostanou opravdu to, co potřebují, v té kvalitě, kterou potřebují, a výsledky jsou v mezinárodním srovnání velmi dobré,“ říká opoziční poslanec.
„Nesmí se ale zapomenout na to, že dostupnost té péče nespočívá jenom v tom, že člověk přijde do toho centra – tam jsou nějaká vyšetření předtím, nějaká potom, doléčování a tak. A je třeba se na ten celý problém dívat komplexně,“ zdůraznil Philipp. Vojtěch v reakci připustil, že menší nemocnice i po centralizaci specializované péče budou mít svůj význam.
„Určitě nechceme rušit malé nemocnice, ony mají v té síti svou roli – v obecné chirurgii, obecné interně. Musíme si uvědomit, že nás čeká výrazné stárnutí populace, a role těch menších nemocnic bude důležitá,“ uznal ministr.
Asistovaná reprodukce pro ženy bez partnera
Hosté pořadu debatovali také o možné změně v pravidlech asistované reprodukce. Ministerstvo předložilo do připomínkového řízení novelu zákona o specifických zdravotnických službách, v rámci které chce umožnit využívání metod asistované reprodukce ženám bez mužského partnera.
„Jeden z důvodů je skutečně velmi nízká porodnost. A je otázka, jestli takováto podmínka (mít partnera) má v dnešní době smysl,“ sdělil Vojtěch. „Myslím, že v tomto směru spíš doháníme vyspělou Evropu a nevidím moc důvod, proč tam tato podmínka je, pokud je žena schopna se o dítě postarat a má o něj zájem, aby ho měla,“ uvedl dále s tím, že ve většině zemí Evropy dle něj ženy bez partnera možnost asistované reprodukce mají.
„Jsme jedna z mála zemí, která má podmínku, že žena musí přijít s partnerem. A je otázka, jestli to skutečně není diskriminační,“ podotýká ministr. „Ta iniciace, proč jsme to vlastně začali řešit, byla taková, že jsem dostal dopis od různých lidskoprávních organizací, (…) které argumentují tím, že jsou tady ženy, které z různých důvodů nemají partnera a chtěly by podstoupit umělé oplodnění. A zákon jim to neumožnuje,“ zmínil také Vojtěch.
Philipp „silně pochybuje“, že by změna pomohla zvýšit porodnost. Návrh předložený do připomínkového řízení dle něj směřuje k výrazné proměně pravidel reprodukční medicíny. „Ta je teď založena na tom, že chceme pomáhat párům, které nemohou z nějakého důvodu mít děti – ať už z důvodu ženy nebo muže. (…) Tady se do toho dostává situace, kdy vlastně ten stát sám předpokládá výchovu dítěte bez druhého partnera“ říká Philipp. „Protože víme, že právě samoživitelé jsou ti, kteří nejčastěji žijí pod hranicí životního minima, tak vlastně rovnou vhání tuhle skupinu lidí do ekonomické nesoběstačnosti,“ tvrdí lidovecký poslanec.
