Nizozemští klavíristé, bratři Lucas a Arthur Jussenovi, patří k hostům letošního festivalu Pražské jaro. Pocházejí z rodiny hudebníků a vystupují spolu od dětství. V Česku se poprvé představili před třemi lety.
Při svém prvním koncertě před českými posluchači hráli Valčík od Maurice Ravela. Na Pražské jaro se vrátili s hudbou od Beethovena, Bacha nebo Mozarta. Na druhý koncert si pak připravili skladby Gershwina či Bernsteina. „Rádi hrajeme v různých stylech. Velice nás těší vystupovat v Praze dvakrát po sobě v tak krátkém čase, ovšem s naprosto odlišným programem. Takto můžeme publiku ukázat dvě různorodé polohy,“ uvedli v rozhovoru pro ČT24.
Svou interpretací se snaží publiku předat emoce. „Jsme tu od toho, abychom jenom zprostředkovávali krásnou hudbu, o což se snažíme tím nejlepším možným způsobem. Soustředění je ta nejzásadnější emoce,“ podotýká Lucas.
Bratři Jussenovi bývali označováni za zázračné děti. Své první album nahráli ještě jako náctiletí. Klavírními virtuosy zůstávají i v dospělosti. „Na klavír jsme začali hrát proto, že to milujeme. A stále to tak je,“ říká Arthur. Zároveň dodává, že nomádský život, které přináší koncertování po světě, bývá pro hudebníky osamělý. Chvíle před publikem střídají hotelové pokoje.
„Známe spoustu hudebníků, kteří jsou šťastní na pódiu, ale jakmile z něj sejdou, je to pro ně těžké. A my máme jeden druhého. Sdílíme spolu proto dobré i špatné chvíle. A tohle je pro mě zásadní. Život hudebníka je pro mě lepší ve dvojici, než kdybych byl sám,“ přiznává Arthur.
Jeho bratr vnímá stejnou výhodu. A to i při hraní. „Možná ani nejde o to, že máme stejnou DNA. Spíše o to, že velmi dobře známe způsob hraní toho druhého. Slýchal jsem Arthura hrát od doby, kdy mi bylo pět šest sedm let. Vím tedy dopředu, jakým způsobem chce hrát,“ vysvětlil.











