Za novým výzkumem stojí tým odborníků z univerzit v brazilském São Paulu a novozélandském Aucklandu. Zaměřili se na část mozku označovanou jako laterální parafaciální oblast (pFL), která je známá především svou rolí v řízení dýchání. Aktivuje se například při silném výdechu – při fyzické námaze, kašli nebo smíchu. Jak se ale ukazuje, její funkce tím zřejmě nekončí.
Při experimentech na laboratorních potkanech totiž vědci zjistili, že daná oblast může ovlivňovat i krevní cévy – konkrétně je zužovat. Právě kombinace řízení dechu a regulace cév by podle nich mohla stát za některými případy hypertenze. To by vysvětlovalo, proč se u části pacientů nedaří tlak dostat pod kontrolu ani pomocí běžných léků. Odhady hovoří až o 40 procentech lidí, u nichž léčba nezabírá dostatečně.
Podle autorů studie může jít o propojení mezi změnami v rytmu dýchání – které si člověk ani nemusí uvědomit – a zvýšenou aktivitou sympatického nervového systému, tedy části nervové soustavy zodpovědné za reakci „bojuj, nebo uteč“. Právě ta hraje zásadní roli i v regulaci krevního tlaku. „Přibližně u poloviny pacientů s hypertenzí se předpokládá neurogenní složka onemocnění. Výzvou proto zůstává pochopit mechanismy, které vedou ke zvýšené aktivitě sympatiku,“ uvádějí vědci. „Takový objev by mohl nasměrovat vývoj nových léčebných strategií.“
V rámci experimentů vědci využili genetické metody, které jim umožnily neurony v oblasti pFL cíleně zapínat a vypínat. Současně sledovali dýchací aktivitu, činnost nervové soustavy i samotný krevní tlak. Ukázalo se, že aktivace těchto neuronů spouští řetězec reakcí v mozku, který vede ke zvýšení tlaku. Naopak jejich utlumení mělo opačný efekt.
Díky detailnímu mapování se podařilo sledovat i to, jak pFL komunikuje s dalšími částmi mozkového kmene a nervového systému. U zvířat s vysokým tlakem tato oblast neplnila jen svou „dýchací“ funkci, ale aktivně přispívala i ke stahování cév. A právě tady se otevírá prostor pro možnou léčbu.
„Zjistili jsme, že při vysokém krevním tlaku je laterální parafaciální oblast aktivovaná, a když jsme ji deaktivovali, tlak se vrátil na normální hodnoty,“ popisuje fyziolog Julian Paton z aucklandské univerzity.
Testováno pouze na zvířatech
Výsledky zároveň pomáhají vysvětlit i jiný známý jev – proč mají lidé trpící spánkovou apnoe vyšší riziko hypertenze. Při této poruše dochází během spánku k opakovaným výpadkům dýchání, což vede ke zvýšené hladině oxidu uhličitého a sníženému množství kyslíku v krvi. A právě na tyto změny pFL neurony reagují zvýšenou aktivitou.
Je ale důležité dodat, že výzkum zatím probíhal pouze na zvířatech. To znamená, že i když je pravděpodobné, že podobné mechanismy fungují i u lidí, jistotu zatím vědci nemají.
Přesto jde o významný krok. Vysoký krevní tlak trápí podle odhadů zhruba třetinu světové populace a představuje jeden z hlavních rizikových faktorů srdečně-cévních onemocnění. Spojuje se také s dalšími zdravotními problémy, včetně demence. Navíc ne všichni pacienti mají přístup k účinné léčbě nebo na ni reagují dostatečně dobře.
Další výzvou tak je najít způsob, jak na tuto konkrétní oblast mozku cílit léky, aniž by došlo k nežádoucím zásahům do jiných funkcí. A právě tady přichází další zajímavý směr výzkumu. Vědci se zaměřují na tzv. karotická tělíska – drobné shluky buněk v oblasti krku, které fungují jako senzory sledující složení krve.
Tato tělíska dokážou ovlivňovat aktivitu pFL neuronů nepřímo, tedy bez nutnosti zasahovat přímo do mozku. Podle vědců by právě jejich cílení mohlo představovat bezpečnější cestu, jak regulovat krevní tlak.
„Naším cílem je zaměřit se na karotická tělíska. Pracujeme s lékem, který by mohl tlumit jejich aktivitu a tím nepřímo a bezpečně ovlivnit laterální parafaciální oblast – bez nutnosti používat látky, které pronikají do mozku,“ vysvětluje Paton.
I tato strategie ale bude vyžadovat další výzkum a testování, než se případně dostane do klinické praxe. Přesto naznačuje, že budoucnost léčby vysokého krevního tlaku by se mohla ubírat směrem, který ještě donedávna zůstával spíše na okraji zájmu – k hlubšímu pochopení toho, jak spolu komunikují mozek, dýchání a cévní systém.
VIDEO: Nešpor: Alkohol je lichvář, něco půjčí, ale vyždímá mozek. Kocovinu je lepší přetrpět
Zdroj: University of Auckland, Science Daily
