Konvalinková se narodila 18. dubna 1951 v Praze a k divadlu se poprvé dostala už během studií na pražském Gymnáziu Jana Nerudy. Po středoškolských studiích zamířila na DAMU, kde byli jejími spolužáky například Eva Jakoubková nebo Boris Rösner a profesory Vlasta Fabiánová či Václav Voska. Po absolutoriu na tři roky (1973–1976) zakotvila na prknech plzeňského Divadla J. K. Tyla, kde ztvárnila například Markétku v inscenaci Urfaust nebo Ofélii v Shakespearově Hamletovi.
Před filmovou kamerou se začala objevovat především v rolích mladých naivních dívek. Mezi ty ikonické patří třeba Květuška v Brdečkově a Lipského komedii Adéla ještě nevečeřela (1978) nebo Mařenka z pohádky Honza málem králem (1976), kde si zahrála po boku Jiřího Korna.
Další úspěchy přišly se snímky přelomu 70. a 80. let. Konvalinková si zahrála například v Bělkově televizním filmu podle hry Oscara Wildea Jak je důležité míti Filipa (1979), v Kachyňově Počítání oveček (1981), v menší roli Jiřinky v komedii Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982) či Jindry ve filmu Hořký podzim s vůní manga (1983). Jako protřelá Marcela bavila v 80. letech televizní diváky v komediích Hynka Bočana Šéfe, to je věc!, Šéfe, vrať se! a Šéfe, jdeme na to!
V roce 1980 se Konvalinková provdala za Oldřicha Kaisera, s nímž má dceru Karolínu, která je rovněž herečkou (společně si zahrály např. ve filmu Andělské oči). V roce 2005 pak manželství po více než dvaceti letech skončilo rozvodem.
18 let v Městských divadlech pražských
Kdybychom měli vyjmenovat všechny televizní role, ve kterých se Konvalinková objevila, vyčet by byl nekonečný. Přímo pro televizní vysílání točila již od sedmdesátých let několikrát do roka a zároveň hrála i v mnoha rozhlasových inscenacích.
Neustávala ani její dabérská práce. Namluvila například princezna Adélku v jedné z nejoblíbenějších českých pohádek S čerty nejsou žerty (1984) – herecká představitelka princezny Monika Pelcová (dnes Stará) měla totiž silný moravský přízvuk. V roce 1989 pak jejím hlasem promluvila třeba Stázina ve večerníčku Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni.
Tou dobou už působila i jako divadelní herečka na scéně Městských divadel pražských, kam nastoupila v roce 1976. Zahrála si tu v řadě divácky úspěšných inscenací – ztvárnila například Mimi ve hře Loupežník či Milušku v divadelní adaptaci románu Vladimíra Párala Mladý muž a bílá velryba. A proč Městská divadla pražská nakonec v roce 1994 opustila? „To byla doba, kdy jsme hráli pro tři řady. V té době v centru Prahy řádila mafie, ženy se bály. Ani repertoár nebyl pro diváky příliš lákavý. Třeba Kavkův Zámek. Navíc jsem v té době neměla žádnou pořádnou roli, dostala jsem herecký mindrák a s bolavým srdcem jsem proto dala výpověď,“ vysvětlila později v rozhovoru pro Český rozhlas.
V pohádkách a seriálech jako doma
Právě v 90. letech se Konvalinková vrátila i k filmům, ale tentokrát už v rolích laskavých a moudrých žen. V pohádce Nesmrtelná teta (1994) se objevila v roli maminky hlavního hrdiny Matěje (Filip Blažek) či jako drogistová Pivoňková ve filmu Andělské oči (1993), který Dušan Klein natočil podle knihy Bohumila Hrabala. Dostávala také velký prostor v televizních seriálech, např. O zvířatech a lidech nebo Bylo nás pět.
Často se objevovala i v pohádkách, jako Kouzelný měšec (1996), Lotrando a Zubejda (1997) nebo Šmankote, babičko, čaruj (1998), kde mohla uplatnit svoje typické herectví kombinující humor, vlídnost a lehkou nadsázku. To vše využívala i v televizních pořadech pro děti, které rovněž moderovala. Nejdříve šlo o Kuřátka (1991–1998) a později i o jejich nástupce Kouzelnou školku.
Charita pro děti a Divadlo na Vinohradech
V novém tisíciletí Konvalinková působila především v televizi, ale točila i filmové komedie. Jmenujme například roli Boženky v komedii Marie Poledňákové Jak se krotí krokodýli (2006) nebo sestřičky ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále (2008). O dva roky později si zahrála po boku Václava Postráneckého menší roli jeho ženy v divácky úspěšné komedii Líbáš jako Bůh.
V pozdějších letech se její aktivity rozšířily o charitativní činnost. Jako patronka nadačního fondu Rozum a cit se zapojila do pomoci opuštěným dětem, v čemž se mj. odrazila i její osobní zkušenost. O nelehkém dětství otevřeně promluvila například v cyklu Třináctá komnata, kde bez příkras popsala vlastní životní peripetie. V deseti letech skončila po rozvodu rodičů zhruba na rok v dětském domově a poté byla spolu se sestrou svěřena do péče babičky.
Dlouhou dobu tvořila nerozlučnou dvojici se svou nejlepší kamarádkou, herečkou Květou Fialovou, která však v roce 2017 zemřela. Nyní se Naďa Konvalinková věnuje především divadlu – od roku 2015 je členkou Divadla na Vinohradech, diváci ji mohou vidět např. v inscenaci Ondina či v dramatizaci románu Mornštajnové Hana. Rovněž v Českém rozhlase Region moderuje hojně poslouchaný kulinářský magazín Pochoutkový rok.
