Středeční třetí finále proteklo Dynamu mezi prsty v samém závěru, Třinec vyhrál 5:4 v prodloužení. Ve čtvrtek pak sérii po výsledku 4:2 srovnal.
„A teď je Třinec v obrovské výhodě,“ říká Růžička.
„Za stavu 2:2 je to jiné než za stavu 0:0. Série má nějaký vývoj, Třinec se vrátil a teď je na koni. Staly se věci jako ten obrat z 1:4, a to má v play off na psychiku hráčů velký vliv,“ pokračuje.
Pardubice táhne 40letý Červenka, kterého Růžička výborně zná jak z reprezentace, tak z pražské Slavie, kde šikovného útočníka uváděl do světa velkého hokeje.
Červenka v letošním play off doslova vládne, v 15 zápasech nastřílel 12 branek a přidal 10 asistencí. Nese bodový podíl na 22 pardubických gólech z celkových 48.
„Úplně odskočený od ostatních,“ reaguje Růžička. „Po olympiádě dominují extralize dva hráči – Roman a druhý za ním byl Filip Chlapík ze Sparty,“ doplňuje.
Když zúžíte výběr jen na sérii proti Třinci a přidáte k Červenkovi kapitána Pardubic Lukáše Sedláka, zjistíte, že 10 ze 13 gólů Dynama ve finále má podpis alespoň jednoho z nich.
Podle Růžičky je závislost týmu na nich dvou příliš velká.
„V play off vám musí pomoct celé mužstvo, nemůžete hrát na jednoho nebo dva hráče. Zvlášť ve finále,“ komentuje trenér, jenž vyhrál extraligu se Slavií v letech 2003 a 2008 a národní tým dovedl ke dvěma titulům mistrů světa.
Jiří Smejkal, Miloš Kelemen, Jáchym Kondelík nebo Vladimír Sobotka nemají ani půl bodu na zápas. Jakub Lauko v play off pořád čeká na gól. Nejen poslední dva jmenované do toho trápí zdravotní potíže.
„Je to tak, a jak už jsem říkal, Pardubice nejsou v lehké situaci,“ zopakuje Růžička.
Nechce podrobněji rozebírat, proč Pardubice duely v Třinci ztratily, ale shrnuje: „I když je to hokej a přihodit se může cokoliv, takhle zkušenému mužstvu by to tímhle způsobem utéct nemělo.“
U obřího přínosu „nezmara“ Červenky se ještě zastaví.
„Je neskutečně trénovaný, výborně připravený. Ta dlouhá kariéra, co má za sebou… Spoustu toho odkoukal od hráčů, s nimiž hrál. Velký podíl na tom, jak Roman rostl, má i Jarda Jágr,“ zmiňuje.
S legendární osmašedesátkou hrál Červenka na pěti šampionátech a dvou olympiádách, působili společně také v ruském Omsku.
„Podle mě je Roman dlouhodobě jedním z nejlepších hráčů Evropy, nejen extraligy. Akorát je škoda, že nedostal větší šanci prosadit se v NHL,“ vzpomene Růžička krátkou štaci Červenky v Calgary.
„Jak jsem zmiňoval Jardu, tak tohle dneska chybí mladým. Aby se od starších učili. Někdy mi připadá že si myslí, že umí všechno, ale ono to tak není. Musíte být připravený, trénovaný, namakaný a mít velkou pokoru,“ tvrdí trenér.
Vloni v příběhu pro Bez frází mluvil Červenka o tom, jak si v určité fázi kariéry vštípil režim, který někdy „sakra bolí“.
Letos na olympiádě v Miláně bylo třeba k vidění, jak si po jednom z tréninků ještě sám naordinoval sprinty. Po prohraném čtvrtém finále v Třinci zase skákal vedle pardubické šatny přes švihadlo.
„To je ten základ, být na tom fyzicky skvěle. A pak je tu hokejová stránka. Jen se podívejte na detaily Romanovy hry,“ rozpovídá se Růžička.
„Dostane puk a má pořád hlavu nahoře. Má obrovský přehled, umí si puk udržet, umí přejít hráče jeden na jednoho. To rozhoduje, a on to dělá každý zápas,“ říká.
Při pohledu na Červenku si často řeknete, že je o myšlenku nebo dvě napřed proti ostatním. „Jasně, předvídá a pořád má hlavu nahoře. Když koukáte do ledu, to si akorát naběhnete,“ podotýká Růžička.
K tomu všemu přidejte Červenkovo precizní zakončení.
„Obrovský důrazné. Vidíte, že i když má Roman prázdnou bránu, stejně je to rána do šibenice. Zkrátka nic nepodcení,“ komentuje kapitán naganských šampionů.
Specialitou jsou střely z těžkých úhlů a jen málokdy se stává, že Červenka neuspěje.
Nicméně stalo se třeba v prodloužení třetího finále, kdy mohl rozhodnout, jenže trefil lapačku Ondřeje Kacetla. To byl střet dvou fantomů play off, jako dělaný do highlightů.
Už před finále se mluvilo o tom, že pokud Oceláři eliminují Červenku, výrazně se mohou přiblížit sedmému titulu v klubové historii. Jenže jak proti pražskému rodákovi hrát?
„Platí na něj, pokud jste pořád blízko něj a nepouštíte ho, nedáváte mu prostor,“ začne Růžička první radou.
„A hlavně mu nesmíte koukat na kotouč. Jak mu soupeři koukají na puk, tak jsou o krok vzadu nebo někde prolítnou. Roman z nich pak dělá, jak se říká, však víte co,“ usměje se.
V Třinci to soupeři na Červenku zkoušeli drobnými provokacemi, zhostil se toho třeba jeho spoluhráč z reprezentace Tomáš Kundrátek.
A na konci čtvrtého finále to byl právě Červenka, kdo se opakovaně za hranicí pravidel snažil zastavit Miloše Romana před střelou do prázdné brány. To byl pořádný „šroubovák“ a pokud by útočník Ocelářů neskóroval, rozhodčí by dost možná uznali technický gól.
I na pardubickém lídrovi bylo vidět, že ho posun ve skóre série z 2:0 na 2:2 frustruje. Přirozeně.
„Hlavně je na Romanovi znát velké zaujetí, že ho hokej i v těch 40 letech hrozně baví. Pokud to tak bude dál, nevidím důvod, proč by měl končit. Byla by to škoda,“ zmiňuje Růžička.
V rozhodujících bitvách finále očekává taktičtější podívanou, než jakou dosud týmy nabízely. Vždyť série Pardubic s Třincem má v tuto chvíli průměr šesti a půl gólu na zápas.
„Teď už jich podle mě tolik padat nebude. Můžu se mýlit, ale týmy si budou dávat bacha. Budou čekat na přesilovku, na jednu chybu. Pro fanoušky je super, že je série takhle otevřená,“ uzavírá Růžička.
