Samozřejmě je ve hře ještě pět zápasů, a dokud nebude titul potvrzen i matematicky, může se přihodit cokoli. Ale nepředpokládám to.
Pozici Slavie upevnilo poslední kolo, nebylo to však jenom o něm. I náskok pěti bodů, tedy pokud by Sparta zvládla malé derby s Bohemians, by byl dostačující.
Přece jen se však rýsovala zajímavá zápletka. Slavia prohrávala doma s Olomoucí, v Ďolíčku byl bezbrankový stav a hosté měli šance.
Kdyby se zápasy vyvinuly tímto směrem, náskok by se ztenčil na dva body. A pak už by mohl všechno rozetnout vzájemný zápas…
Oba duely zásadně ovlivnila vyloučení. Sparťan Mercado šel ven ve 20. minutě, olomoucký stoper Lurvink krátce po půlhodině.
Občas slyším názor, že i v deseti se dá úspěšně vzdorovat, jenže to jsou jen kecy! Samozřejmě když přijde oslabení v konci utkání, tak se to dá uhrát, ale při takové minutáži těžko. Dnešní fotbal je hodně fyzicky náročný, dlouhé oslabení musí být poznat.
Slavia po dvou ztrátách – doma s Plzní a porážce v Hradci Králové – nebyla v pohodě. To se dalo vycítit i ze začátku utkání s Olomoucí, kdy po čtvrthodině prohrávala.
Mužstvo určitě poznamenaly nejen výsledky, ale i předchozí vyloučení dvou opor, útočníka Tomáše Chorého a kapitána Jana Bořila, a jejich následné tresty.
Je očividné, že nervozita přišla. Bylo na vedení a trenérském štábu, aby dokázalo z hráčů dostat negativní myšlenky, aby do jejich hlav nalilo jen pozitivní věci.
V začátku utkání s Olomoucí však na hráčích psychické zatížení určitě leželo. Pomohlo jim vyloučení stopera hostů.
Jeho zákrok se dá označit za nešťastný, červená karta se i zpochybňovala. Je dost ošemetné jít do střetu tímto způsobem.
Pokud si nejsi jistý, že zasáhneš míč, že souboj vyřešíš bez ohrožení vyloučením, tak do toho takto chodit nemůžeš. Je potřeba zvolit jiné řešení. Ztráta jednoho hráče je pro tým strašný problém, což se ukázalo.
S obhájcem titulu má v základní části pozitivní bilanci jen Hradec Králové – na podzim v Edenu remizoval, nedávno Slavii doma porazil. V obou případech měl velké štěstí a okolnosti mu byly nahnuté, ale to k fotbalu patří.
Nevím, co si o tom mám myslet. Jestli je pro sešívané skutečně tak nechutný protivník, nepříjemný, nebo si na něj nevěří. Ale protože se to opakuje už několik let, něco tam bude.
Nerad bych však snižoval zásluhu Hradce, jeho účast v elitní skupině herní vzestup a profesionální práci klubu jen dokládá.
Bohemka porazila doma Spartu po dlouhých 25 letech, naposledy v listopadu 2001, když chytal Petr Čech. Upřímně jsem vůbec netušil, že je to taková doba, vlastně si ji ani nedokážu představit. Ale zápas hodně ovlivnilo, že hosté hráli oslabeni. Kdy porazit Spartu, když ne za těchto okolností.
Přesto obdržené góly, oba z bezprostřední blízkosti, jak se říká z malého vápna, považuju za nepřijatelné. Něco jiného, když se míč nešťastně odrazí od bránícího hráče jako při vítězné trefě slávistů v Edenu.
Ale tohle je o osobní odpovědnosti, nedůslednosti, kdy obránce musí zabránit gólu za každou cenu, s maximálním soustředím a nasazením. Nemůže se rozhlížet, jestli někdo měl někoho držet a povinnost nesplnil.
Sparta v základní části pětkrát prohrála. To není na mužstvo, které touží po titulu, málo, jedna šestina zápasů. K tomu se ještě přidávají remízy.
Na druhou stranu se soupeři na ni, stejně jako na Slavii, chtějí vytáhnout, hráči se chtějí ukázat, že také něco umějí. Pět zápasů je však fakt poměrně dost.
V podještědském derby domácí Jablonec podlehl Liberci. Určitě ho hodně ovlivnila neproměněná penalta, kdyby šli domácí do vedení, všechno by se odvíjelo jinak.
Když jsem však viděl, jak na ni gambijský útočník Lamin Jawo jde, hned jsem si pomyslel, že je to špatně. Říkám si: Co je to za modernu, bez rozběhu? Vypadalo to příšerně. Také ji nedal. Úplně jinak se ke druhé postavil Honza Chramosta. Podíval se, dal si delší rozběh a bezpečně proměnil.
Baník Ostrava končí základní část na posledním místě, pokud sestoupí, bude to průšvih nejen pro klub a tamní region, ale pro celý český fotbal.
Zápasy se Spartou, Slavií, teď se vrací Brno, mají vždy náboj, jsou vyhecované, vyhrocené, lákají fanoušky. Bylo by to velká škoda.
Baník jsme rozebírali často, několikrát jsem poznamenal, že už to horší být nemůže. Ale ono je! Tahle sezona je šílená.
Na nadstavbu přichází už čtvrtý trenér, mužstvo přebírá Josef Dvorník z béčka. To je unikát.
Při první výměně jsem si říkal – dobrý, chtějí něco změnit. Tohle však není o trenérovi, ale o hráčích, aby na hřišti nechali všechno. Vykasali si rukávy a sto minut byli vyhecovaní tak, aby za klub padli.
Trenér určí sestavu, stanoví taktiku, jak mají bránit standardky, jak se prosadit při útočných. Ale pak záleží jen na hráčích. Je to na nich, průpovídky o novém koštěti jsou na nic.
Různé rozbory, že Baník má silný kádr a na poslední místo nepatří, neberu. To jsou jenom další kecy a doporučuju na ně zapomenout.
Jsou poslední, říkat si může každý, co chce. Jde především o způsob, jakým prohrává. Můžeš doma podlehnout Plzni nebo před tím Slavii. Pokud však nebudou hráči jezdit po zadku a nenechají na hřišti všechno, mohou se dívat do zrcadla a nalhávat si, že jsou lepší než v jiných klubech a měli by se v tabulce pohybovat někde jinde. Jsou však poslední, a pokud přístup nezmění, sestoupí!
Fanoušci hráče vyzvali, ať sundají dresy. Několik starých srdcařů v čele s Michalem Frydrychem odpověděli, že to neudělají, že za ně chtějí bojovat. Jemu to věřím. Ve všech klubech se uměl za výsledek přetrhnout. A další, kteří svléct dres odmítli. Přidat se musí však ostatní. Ti ať před fanoušky přestoupí. Vyhrává a sestupuje tým.
