„Jsme sestry, spřízněné duše, kamarádky a v neposlední řadě business partneři. Někdy se nám stává, že myslíme na jednu a tu samou věc a vyslovíme ji obě najednou. Naše intuice nás zatím nikdy nezklamala, a proto společné podnikání tak dobře funguje,“ říkají.
Jejich profesní dráha začala už před osmi lety projektem Time for Workshop, v rámci kterého vzdělávaly ženy v online marketingu. Workshopy ale neprobíhaly v běžných sálech. „Důležité je zmínit, že jsme to dělaly jinak. Setkání probíhala na krásných místech v Praze, třeba v Hartigovském nebo Betlémském paláci. Věříme, že prostředí ovlivňuje vnímání a emoce,“ říkají sestry. Projekt ale přerušila pandemie covidu.
Související
Od svateb k vlastnímu místu
Zásadní obrat přišel v době lockdownů, kdy se obě sestry zasnoubily. Hledání svatebního místa je nakonec přivedlo k myšlence vytvořit vlastní.
„Měly jsme čas přemýšlet a zároveň jsme samy hledaly místo pro naše svatby. V Česku je spousta krásných míst, ale nic, co by v nás zanechalo hlubší dojem. Zámky působily chladně, stodoly a statky naopak příliš neformálně. Fascinovala nás italská a francouzská sídla, která jsou velkorysá, ale zároveň se tam cítíte jako doma,“ popisují.
Následoval rok intenzivního hledání napříč Českem. „Sledovaly jsme realitní nabídky ve dne v noci, objížděly jsme místa po celé republice. Věděly jsme, že až přijde to pravé, obě to poznáme.“ Našly ho v Červených Pečkách. „Ještě teď máme husí kůži, když si na ten moment vzpomeneme. Hned ten den jsme podepsaly rezervační smlouvu.“
Tvrz bez duše, ale s potenciálem
Objekt nebyl ruinou, ale ani místem s jasnou identitou. „Byl to prostor bez atmosféry, bez příběhu, bez emocí. Takové místo, které působí spíš jako hotelový pokoj než domov.“
Související
Tvrz navíc potřebovala rozsáhlé zásahy – od řešení vlhkosti a technického zázemí až po zahradu, která byla v původním stavu a značně zanedbaná.
„Zahradu jsme kompletně proměnily. Dnes je to klidná oáza a hlavní dějiště svateb. Stejně tak jsme dovybavily interiéry nábytkem s duší,“ říkají. Velkou část vybavení sestry sháněly osobně po celé republice. „Ráno jsme vyrážely s dodávkou a večer se vracely s kusy nábytku z antikvariátů – křišťálové lustry, gobelíny, vyřezávané postele nebo mramorové stolky. Každý kus jsme vybíraly intuitivně.“
Itálie v české krajině
Základní inspirací se stala tzv. italská nedbalá elegance. „Nešlo o dokonalost, ale o přirozenost. Zachovaly jsme původní dlažby a trámy, nic jsme zbytečně nevyměňovaly. Přidaly jsme jen prvky, které prostor podpořily – třeba smaragdové okenice inspirované Itálií,“ popisují. Důležitou roli hraje také zahrada, kde rostou levandule, rozmarýn a tymián.
Související
„Když si sednete na houpačku a díváte se na vilu, máte pocit, že jste v Toskánsku,“ říkají sestry. Název projektu vznikl spojením jmen obou sester – Dom (Dominika) a Carli (Karolína). „Je to náš společný otisk, ale i vize místa, kde se lidé setkávají a tvoří si vzpomínky,“ říkají.
Nejtěžší podle nich nebylo samotné budování, ale hledání rovnováhy mezi styly. „Česká architektura je pevná a strukturovaná, italská zase lehká a emotivní. Nechtěly jsme je jen spojit, ale najít jejich společnou řeč. Místo kontrastu jsme hledaly harmonii,“ vysvětlují.
Místo, které se stále vyvíjí
Villa Dom Carli není hotový projekt, ale dlouhodobý proces. Každý rok se proměňuje – přibývá nový nábytek, upravuje se zahrada i detaily interiéru. Dnes slouží jako prostor pro svatby i firemní akce, kde hraje klíčovou roli atmosféra.
„Hosté často říkají, že nic podobného v Česku nezažili. Kombinace komfortu a lehkosti je pro ně unikátní,“ říkají sestry. Zahrada navíc pracuje se smyslovým zážitkem – vůněmi, světlem i prostorem. „Chceme, aby si lidé odvezli takový ten italský oocit dolce far niente – nicnedělání, které je ve skutečnosti nejtěžší.“
Silnou roli v projektu hraje vztah mezi sestrami. „Dokážeme se pohádat, ale nikdy ne na dlouho. Potřebujeme si věci hned vyříkat a jít dál. V tom je naše síla,“ říkají.
Zdroj: autorský text
