Fragment papyru byl objeven v břiše mumie, která byla pohřbená v hrobce z římské éry v Oxyrhynchu (nyní město Al-Bahnasa). Hrobka je stará zhruba 1600 let.
Mumii objevili výzkumníci z Ústavu pro studium starověkého Blízkého východu na Barcelonské univerzitě. Papyrus byl umístěný na břiše a byl součástí balzamovacího rituálu.
Nálezy fragmentů papyru u mumií jsou běžné, jelikož je starověcí Egypťané často využívali v mumifikačním procesu. Dříve byly nalezeny papyry psané v řečtině, které obsahovaly texty s magickým nebo rituálním obsahem. Objev Iliady v břiše mumie je ovšem prvním příkladem, kdy byl při mumifikaci použit řecký literární text.
Archeologové uvedli, že nedokážou určit, proč v procesu mumifikace Egypťané použili právě tento řecký text. Z předešlých nálezů je však známo, že mumifikace v římské éře v Oxyrhynchu kombinovala tradiční egyptské, řecké a římské zvyky.
„Není to poprvé, co jsme našli řecké papyry, svázané, zapečetěné a začleněné do procesu mumifikace, ale až doposud byl jejich obsah převážně magický,“ řekl profesor na katedře klasických, románských a semitských jazyků Ignasi-Xavier Adiego pro deník The Independent.
„Dále stojí za zmínku, že od konce 19. století bylo v Oxyrhynchu objeveno obrovské množství papyrů, včetně řeckých literárních textů velkého významu, ale skutečnou novinkou je nález literárního papyru v pohřebním kontextu,“ dodal.
Iliada je epická báseň, rozdělena do 24 knih, jejíž autorství je připisováno Homérovi. Dílo pochází z roku 800 př. n. l. a zaměřuje se na konec trojské války a především tragický osud řeckého hrdiny Achillea, který byl považován za nejsilnějšího řeckého válečníka.
Báseň pokrývá Achillovu roztržku s řeckým velitelem Agamemnónem a zabývá se tématy hrdosti, osudu, cti a smrtelnosti. Dílo kombinuje prvky starověké řecké kultury a mytologie.
Úryvek z Iliady, který badatelé našli, se týká pasáže z druhé knihy epické básně, kde autor vyjmenoval řecké lodě shromážděné před Trójou.
Kněží v době starověkého Egypta se snažili těla uchovat po dobu delší než 40 dní, k jejich dehydrataci používali síran sodný a balili je do lnu. Orgány také balili do konzervovaných materiálů spolu s papyry s řeckou literaturou, které byly poté uvnitř hrudní nebo pánevní dutiny zapečetěny hlínou. Těla byla nakonec uložena do rakví, které zobrazovaly směs egyptských a řeckých motivů.
