Na sklonku února doručil zaměstnavateli, tedy Baníku Ostrava, výpověď se čtyřměsíční výpovědní lhůtou. Proč? Chtěl profesně růst.
Doma o něj nebyl zájem. I když s béčkem dělal zázraky – postup ze třetí ligy do druhé, pak záchrana v ní a v aktuální sezoně výstup do její horní poloviny, to vše podpořené zajímavým, aktivním fotbalem – šéfy ne a ne přesvědčit.
A tak hodlal vplout do nejvyšších trenérských vod jinde. Třeba v pražské Dukle, v Košicích anebo v Olomouci, na jejichž radaru se ocitl.
Nešlo o uraženou ješitnost či velké ego, ale o přirozenou a neskrývanou touhu po rozvoji.
„Pepa je nadstandardně inteligentní a nadstandardně zásadový,“ připojují lidé, kteří s Dvorníkem měli co do činění.
Jsou to dobré vlastnosti, jenže ve specifickém českém fotbalovém prostředí mohou být někdy na škodu. Nároční lidé na sebe i na okolí v něm bývají považováni za potížisty. A inovátoři za snílky hodné posměchu.
Právě na tomhle ztroskotal dřívější Dvorníkův posun k baníkovskému áčku. Mezi užšími kandidáty byl už v době, kdy klub hledal náhradu za Pavla Hapala. Ale přednost dostal internacionál Tomáš Galásek. Po jeho odvolání zase nad Dvorníkem vyhrál Ondřej Smetana.
V čem byl stěžejní zádrhel? Dvorníkova hlavní podmínka zněla, že k prvnímu mužstvu s ním půjde jeho realizační tým od béčka.
Kdekdo by pod vidinou kariérního posunu i platového vylepšení rychle zapomněl na vlastní hodnoty, protože takové nabídky se přece v Česku neodmítají, rodák z Hlinska nikoli. Raději sepsal výpověď.
Ovšem Galásek ani Smetana mužstvo neprobudili, naopak kultovní Baníček poslali ještě blíž k druholigové pasti, a tak majitel klubu Václav Brabec přece jen sáhl po záchranné brzdě jménem Dvorník. Ten dostal, co chtěl (spolupracovníky od rezervy), a mohl výpověď stáhnout.
„Bylo mým zásadním přáním, abych mohl i u A-týmu spolupracovat s lidmi, se kterými jsem pracoval teď ve druhé lize. Myslím, že nám to spolu fungovalo,“ potvrdil Dvorník.
Pak stručně popsal svoji pravou ruku. „Mým nejbližším spolupracovníkem a jakýmsi prvním článkem za mnou, který do celého procesu může nejvíce vstupovat, zůstane Lukáš Ďuriška v pozici prvního asistenta. Je to člověk, na kterého se můžu stoprocentně spolehnout, se kterým si dokážeme vyhodnotit i situaci, kdy jde někdy se svým názorem proti mému. Dostávám od něj zpětnou vazbu, jakou potřebuju,“ vysvětlil Dvorník.
Úlohu dovednostního trenéra v jeho štábu plní Michal Papadopulos. Ano, ten Papadopulos, který před dvaceti lety hrál v akademii londýnského Arsenalu.
Je logické, že nováček mezi trenéry elitní české soutěže potřebuje mít kolem sebe stejně naladěné lidi.
Zaprvé: nyní opravdu není čas někoho přesvědčovat o relevantnosti svých myšlenek a postupů.
Zadruhé: sám všechno v moderním fotbale neobstará u mančaftu ani Pep Guardiola.
Dvorník se bez dlouhých řečí pustil do práce. Na velké proslovy ho nikdy neužilo a také věděl, že nesmí prohospodařit ani minutu. Hra bez ladu a skladu, tak by se totiž dala v kostce shrnout kvalita produktu, který přebíral.
„Buďte si jistí, že teď hráči budou přesně vědět, co mají hrát,“ shodují se hlasy z Dvorníkova okolí. „Pepa z nich dostane maximum, co je v danou chvíli možné,“ ubezpečují.
S přestavbou začal od úvodního tréninku. „Naším prvotním cílem je dostat do hráčů znovu energii a život. Proto jsme hráli hodně malých her,“ konstatoval novopečený hlavní kouč.
„Budu chtít hráče přesvědčit o tom, že záchranu nejde ubránit a mužstvo musí být v určitých fázích hry aktivnější. Věřím, že když si některé věci ujasníme a trochu upravíme, aktivnější budeme,“ pravil.
Intenzita, celoplošná aktivita podložená vysokým postavením obranné linie, to jsou pilíře jeho úsilí.
Bezbranková víkendová premiéra s Mladou Boleslaví tenhle směr jen lehce naznačila. Víc přes noc ani udělat nešlo. Podmínka k tomu, aby to příště mohlo být lepší, však byla zaseta. Dvorník si totiž chyby umí pojmenovat a před veřejností je neskrývá.
„Po zisku míče ještě nebyla nabídka spoluhráčů taková, abychom měli víc řešení do ofenzivy. Pohled na naši hru může být různorodý, ale velmi dobře svou roli zvládli stopeři, které jsme tlačili do vyššího postavení. Až na jednu dvě výjimky se nám protihráči nedostali dovnitř,“ pronesl třeba na tiskovce po duelu s Boleslaví.
„Konečně někdo, kdo nazývá problémy pravými jmény,“ kvitovali otevřenost ostravští příznivci, byť si představovali, že výkon jejich miláčků bude pod oblíbeným trenérem ještě výživnější.
Mohou si však být jistí, že hráči nyní budou rubat. A Dvorník jim půjde příkladem.
„Trenér, který chce, aby hráči odváděli maximum, musí sám odvádět stejné penzum práce. Musíte mít každý trénink promyšlený. Do puntíku. Hráč je chytrý a pozná, když trenér není připraven,“ zdůraznil Dvorník pro klubový portál ještě coby velitel rezervy.
„Ne vždycky hráč s tím, co zrovna trénujeme, souhlasí. A někdy se i ozve. Ale pokud víte, proč to a to cvičení děláte, pokud jste o tom přemýšlel, máte argument a umíte to hráči vysvětlit, on vycítí, že jste se poctivě připravil, a akceptuje, když totéž chcete po něm,“ přidal.
Ani od tohoto kritéria neuhne. Je zvyklý věřit své cestě. I když na ní zafouká vítr. Tak tomu bylo, už když jako nadějný dorostenec přišel ze Zlína do Baníku za na tehdejší dobu docela slušné peníze. Zpočátku se zdálo, že tisícovky vyletí do vzduchu, protože neohrabaný stoper nestíhal.
„Pocítil jsem tvrdost zdejšího prostředí. V Baníku bylo tehdy hodně místních hráčů a nám, co jsme přišli zvenčí, to dávali zdejší borci dost jasně pocítit. Nebylo to pro mě lehké období, ale makal jsem na sobě a možná mě ty drsné podmínky nakonec natolik zocelily, že jsem se do áčka dostal a chytil jsem se,“ vzpomínal Dvorník.
Za Baník nakonec odehrál 100 ligových zápasů a oslavil s ním v sezoně 2003/2004 památný mistrovský titul. Pak si zahrál ligu i na Slovensku a v Turecku.
Nebyl to však tradiční fotbalista, který by pádil s ostatními po tréninku na pokec u kafíčka. Místo toho vystudoval vysokou školu. „Ukázaná platí,“ podotýká, čím se řídí ve fotbale i v civilním životě.
Teď musí ukázat, že s Baníkem patří do první ligy. Že to bude v klubu, kde se protočili u áčka v této sezoně již čtyři trenéři, těžké, je jasné i laikům.
Jenže Dvorník má to, co chtěl. A před ničím neuhýbá.
