Les budoucnosti bude vypadat jinak, než jsme zvyklí, říká výzkumník Krejza — ČT24 — Česká televize

Co znamená, že les trpí stresem ze sucha?

Znamená to, že v určitých fázích chybí voda. Teď jde o to, v kterých částech toho ekosystému – jestli už v půdě, nebo v těch samotných rostlinách. Náš způsob monitoringu přímo sleduje stav té rostliny – kolik vody chybí oproti tomu, kolik by jí tam mělo být. Čili jak je ta rostlina dosycená vodou a jak je schopná se dosycovat.

Ukazuje nám to na gradient mezi půdou, rostlinou a atmosférou a že v současné době voda v rostlinách prostě chybí. Je to dáno i poptávkou atmosféry, že spousta vody se odpařuje a zároveň zásoba v půdě klesá čili rostlina se hůř zpátky dosycuje.

Jaké jsou možné následky vysokého a extrémně vysokého stresu?

Tady je potřeba si to rozdělit i do nějakého časového hlediska. Teď na začátku vegetační sezony, kdy stromy začínají růst, ten důsledek není až tak viditelný.

Ale to, že strom už je nějakým způsobem vodou limitován, oslaben, samozřejmě má své následky. My vidíme, že tam, kde už začala růstová sezona, dochází k výraznému zpomalování růstu, takže kdyby ten stres pokračoval, tak rozhodně bude docházet k limitaci růstu.

Ten přírůstek je strašně malinkatý, u letokruhu jednotlivého stromu jsme v řádech milimetrů. Ale na republikové úrovni je pak ve finále strašný rozdíl, jestli to byl jeden milimetr, nebo půl milimetru. Najednou je to buď třicet milionů kubíků dřeva na úrovni republiky, nebo patnáct milionů, což je obrovský rozdíl. Takže ta limitace může být v růstových procesech, že se vytvoří daleko méně dřeva, daleko menší letokruhy.

A druhý způsob je ve vitalitě. Pakliže je vody málo, tak narůstá stres, klesá vitalita a roste nám pravděpodobnost, že stromy budou napadeny nějakým škůdcem. Můžou to být houbové patogeny, můžou to být kůrovci a podobné skupiny škůdců.

Může se stromům stát i to, že kvůli vysokému vodnímu deficitu uhynou?

Ano. Tady v České republice to k suchu obvykle přiřazeno není, protože ve finále se třeba u smrků vyskytne kůrovec, ale máme spoustu případů, kdy primárním mortálním faktorem je přímo sucho samo o sobě.

Takže obvykle to spíš vede k tomu, že strom není tak odolný a potom třeba odumře v důsledku napadení nějakým parazitem?

Ve většině případů je to kombinace těchto faktorů, ale tím primárním je sucho, protože tím došlo k oslabení a následně napadení patogenem.

Jak často dochází v českých lesích ke srovnatelné míře stresu? Je aktuální stav výjimečný?

Aktuální stav není ani tak výjimečný intenzitou, ale tím, v jaké části růstové sezony sucho v této intenzitě propuklo. Protože jsme pořád v jarním období, kdy by vláhy měl být dostatek. Ale souběhem okolností – tím, že byla relativně teplá a relativně srážkově chudá zima, se nacházíme v jarním období, kdy už propuká půdní sucho, což můžete vidět na serveru Intersucho.

Lesní hospodářství

Co mohou lesníci dělat proti vysokému vodnímu deficitu, který způsobuje ten stres, o němž mluvíme, preventivně a co mohou dělat v momentě, kdy už je problém větší, jako je třeba i teď?

To je možná ten nejproblematičtější bod, protože lesní hospodářství se nedá úplně změnit ze dne na den, je to spíš běh na dlouhou trať.

Z dlouhodobého hlediska je to opravdu změna dřevní skladby. S postupující klimatickou změnou se dá předpokládat, že sucha budou déletrvající, daleko častější a daleko intenzivnější. Proto bychom z pohledu dřevin měli volit ty, které jsou k suchu více tolerantní.

Ale když půjdeme k tomu, co by mohli dělat právě teď, tak je to sledování toho stavu. V případě sledování třeba rojení kůrovce zintenzivnit pochůzky v lese, vytipovat ty již napadené jedince a snažit se co nejrychleji proti tomu zasáhnout.

Rovněž by měli být opatrní při jarní obnově lesních porostů a vyvarovat se velkým výsadbám v tomto období, protože pakliže je velké půdní sucho, tak by mohlo dojít k vysoké mortalitě nové výsadby. Takže by bylo dobré opravdu si počkat až na vhodnější podmínky.

Máte informace o tom, zda se nějaká opatření aktuálně provádí? Jakým způsobem lesníci na sucho reagují?

Jde to, řekněme, dvěma směry. Jeden směr je ten, že našim datům věří a berou je, že jsou správně, že ukazují opravdu relevantní obrázek, jak to v lesích vypadá. Tam panují velké obavy, co s tím ekosystémem bude a jak to bude pokračovat do budoucna.

A pak je taková skupina skeptiků, kteří kolikrát tvrdí, že ani žádná klimatická změna není, a tam je to problematičtější je přesvědčit.

My zastáváme stanovisko, že by bylo dobré mít každé své rozhodnutí podložené daty. Prakticky děláme to, že nabízíme lesnickému sektoru data o aktuálním stavu, a oni ať se rozhodnou, jak s těmi daty naloží.

Jak ta spolupráce funguje?

Někde to funguje dobře s určitými technickými subjekty a projekty, kde opravdu důvěřují našim datům, a někde je to naopak trošku horší.

Extrémní počasí, mrazy a kůrovec

Zatím jsme mluvili především o suchu, ale už jste nakousl i jiné problémy. Jakým dalším výzvám české lesy čelí?

Tak kompletně české lesy rozhodně čelí, když to zarámujeme, globální klimatické změně. A s globální klimatickou změnou samozřejmě přichází extremita počasí. Takže to není jenom o suchu, ale o všech těch návazných problémech – vlny veder nebo povodně a podobné projevy extrémů.

Vegetační sezona začíná s postupující klimatickou změnou výrazně dřív, což nám rozšiřuje časové okno, kdy daný porost může být poškozený mrazem.

Většinou v souvislosti s mrazem v těch obdobích, kdy už bylo tepleji a pak přišly mrazy, se primárně mluví o tom, jakou to způsobí škodu na úrodě v sadech, na ovocných stromech. Co způsobuje tohle „přemrznutí“ lesům?

U lesů, když se budeme bavit třeba o listnatých porostech, které v téhle době už jsou plně narašené, když přijde mráz, tak dojde většinou k poškození asimilačního aparátu (ústrojí rostlin zajišťující asimilaci čili příjem a přeměnu přijatých látek na vlastní organické látky zvané asimiláty, pozn. red.).

Pro strom to rozhodně není mortalitní faktor, ale znamená to, že bude muset spoustu asimilátu (organické látky používané rostlinou k výstavbě vlastní tkáně, pozn. red.) investovat do toho, aby vytvořil listoví znova. A to se ve finále promítne v celkovém přírůstku čili produkci dřeva, protože holt ty dříve vytvořené asimiláty byly použity na to, aby se vytvořilo znovu listoví, místo aby byly investovány do formování vlastního letokruhu.

Takže je to určitá ztráta na produkci úplně stejně jako v produkci ovocných stromů.

Dalo by se to zjednodušeně říct tak, že strom místo toho, aby svoje prostředky investoval do rozvoje, tak musí investovat do opravy toho, co mu mráz poničil?

Přesně tak.

Jak změnila české lesy kůrovcová kalamita?

Změnila je hodně a možná i celému stavu svým způsobem pomohla, protože tady už se dlouho skloňuje to, že by se velké smrkové monokultury měly měnit víc k listnatými lesům, víc ke strukturně bohatým lesům, což je samozřejmě v lesnictví běh na dlouhou trať.

Napříč Českou republikou však spousta smrkových porostů odumřela a nové porosty se zakládají ve smyslu smíšení se dřevinami, které jsou daleko odolnější k těmto klimatickým extrémům. Dále je potřeba pracovat se strukturou lesa, která tam do budoucna bude vznikat, kde je nutno s porostem pracovat tak, aby výsledná struktura byla co nejkomplexnější.

Takže svým způsobem je to smutný pohled, když projíždíme krajinou a vidíme ta velkoplošná odlesnění nebo velkoplošné holiny nebo velkoplošný odumřelý les, ale na druhou stranu je to výzva pro lesnictví, že je potřeba strukturu našich lesů změnit. A v tomhle ohledu se občané budou muset připravit na to, že les budoucnosti bude vypadat trošku jinak, než na který jsme tady byli dříve zvyklí.

Změna skladby dřevin

Opakovaně mluvíte o tom, že se bude muset změnit skladba dřevin. Mohl byste uvést nějaké konkrétní příklady?

Musíme si představit, jak to s klimatickou změnou v České republice vypadá. Celý klimatický systém se posouvá v rámci nadmořské výšky.

Když si to řekneme na konkrétním případu, tak teplota, která před šedesáti lety panovala na nejnižších lokalitách České republiky, třeba soutoku Moravy a Dyje, najednou panuje na velké části třeba Českomoravské vrchoviny.

Čili opravdu tady je obrovský posun od nížin ke středním polohám a stejný posun by měl nastat s dřevinami. Dřeviny, na které jsme byli běžně zvyklí u nás v nížinách, což jsou převážně listnaté porosty, porosty s převahou dubu, tak ty rozhodně budou mít vhodné klimatické podmínky ve středních polohách. A zase ty typické dřeviny středních poloh, jako je třeba buk, budou mít své místo ve vyšších nadmořských výškách.

A jaké stromy, které bychom dřív nebo i ještě dnes tady nemohli potkat, můžou být za pár let třeba na jižní Moravě běžné?

No tohle je možná právě i výzva pro lesní hospodářství a vlastní výzkum. Testovat tady provenience našich dřevin, ale pocházející z daleko teplejších lokalit. Anebo i testování dřevin introdukovaných (uměle vysazených mimo areál běžného výskytu, pozn. red.), na které jsme tady úplně nebyli zvyklí.

Tyto výzkumy v České republice probíhají a opravdu se testují řekněme exotické dřeviny, jestli už současné klimatické podmínky jsou pro ně vhodné.

Kdybychom měli jmenovat, tak se bavíme třeba o borovici černé, o cedrech a podobných dřevinách nebo různých skupinách dubů, které jsou právě zdomácnělé spíše ve Středomoří.

Takže nižší polohy v rámci České republiky by skladbu dřevin mohly mít třeba do budoucna podobnější Středomoří?

Přesně tak. Tím, jak se klima v České republice bude blížit těmto podmínkám, tak i dřevinná skladba v těchto nejnižších tuzemských lokalitách by se mohla blížit k těm středomořským.

A zmizí naopak ze Sněžky kleče?

Je to tak. Právě tím, jak klimatická změna postupuje, jak se nám vytrácejí ty nejchladnější lokality v České republice, tak i druhy a rostliny, které jsou na tyto chladné podmínky vázány, nám nejspíš vymizí.

To je i právě příklad smrku, který pro svoji existenci potřebuje chladnější a vlhčí klima. Tyto lokality z České republiky mizí, proto i jeho zastoupení bude do budoucna významně klesat.

Hospodaření českých lesů bylo v minulosti dost odkázáno na pěstování smrku, protože to je dřevina, která se dá relativně lehce pěstovat, má vysokou produkci a podmínky pro ni tady byly vhodné.

Já se nedivím, že jsme na ten smrk všechno vsadili, protože já bych to asi v té době neudělal jinak. Ale podmínky se nám obrovským tempem proměnily a pro pěstování smrku už nejsou vhodné. Proto také došlo k tak obrovské kůrovcové kalamitě.

DendroNetwork

Co všechno se v rámci projektu DendroNetwork, který vedete, měří?

Já to ještě možná vezmu trochu šířeji, protože ano, máme tady projekt DendroNetwork, který je zaměřený na sledování stavu lesů v reálném čase. Velkou výhodou je, že v rámci CzechGlobe máme ještě i druhou síť jménem FireRisk, která je zaměřená na pozorování pravděpodobnosti vzniku přírodních požárů.

A velkou výhodou bylo, že tyto dvě sítě jsou prakticky stejně instrumentovány, proto mohlo dojít k jejich propojení. Proto i když mluvíme o DendroNetwork, mluvíme o dvou propojených sítích.

My nejenom že sledujeme ty klasické meteorologické proměnné, jako je teplota vzduchu, vlhkost vzduchu, charakteristiky v půdě jako vlhkost nebo vodní potenciál v půdě a teplota v půdě, ale právě sledujeme i přímou reakci dřevin, které na té dané ploše jsou.

K tomu tam máme instalované dendrometry. Dendrometr je takové zařízení, které je instalované na strom, obepíná ho a měří, jak kmen, řekněme, pulzuje, jak sesychá, jak zase nabobtnává. A v tomhle záznamu je schována spousta informací o lese.

Je tam zaznamenán vlastní vodní režim, jak strom s vodou hospodaří, ale jsou tam právě schované i ty růstové procesy, čili jak tvoří buňky dřeva, jak se formuje letokruh a ve finále kolik toho dřeva přirostlo.

A to všechno zjišťujete z toho, že ten senzor snímá, jak ten strom pulzuje?

Přesně tak. Je to taková kosmická věda, protože to pulzování je samozřejmě strašně malinkaté. Bavíme se o změnách v mikrometrech, což je tisícina milimetru, ale ty senzory jsou velice citlivé, takže jsou změnu schopny zaznamenat.

My víme, jak by ten záznam měl vypadat v čase, a právě jednotlivé odchylky od toho, jak by měl vypadat, nám říkají ty důležité informace – jestli strom má nedostatek vody, jestli je schopen se dosycovat, nebo ne.

A důležité je, že celá ta infrastruktura funguje prakticky v reálném čase. Protože když se budeme bavit o číslech, tak těchto stanic máme napříč Českou republikou zhruba 220. Každá stanice měří každou půlhodinu čili každou půlhodinu tyto data zaznamenáme a dvakrát denně nám veškerá data přijdou na naše servery.

Jakmile nám ta data přijdou, tak je začneme zpracovávat a do dvou až třech hodin jsme schopni ukázat výsledek, který vidíte na stránkách dendronet.cz, kde je vidět buď vitalita těchto stromů, nebo růstové procesy, nebo jednotlivé klimatické charakteristiky přímo z lesních ekosystémů.

Vy se věnujete monitoringu lesních ekosystémů od roku 2016. Jak se vaše práce proměnila během let?

Velice. Začínalo se s klasickými inventarizacemi lesa, kdy se musí dojít strom změřit klasickou průměrkou. Čili k tomu stromu přijít, přiložit průměrku, zapsat si to někam na papír a přinést to do kanceláře, přepsat to do počítače a nějakým způsobem to začít vyhodnocovat.

Teď nám tohle přijde ze spousty lokalit automaticky. Kdybychom se podívali do databáze, tak je to přes devadesát tisíc záznamů za každý den, které musíme automaticky vyhodnotit. Znamená to, že to musíme mít zautomatizované – sepsané skripty, rozjeté veškeré servery, abychom vůbec byli schopni vše v reálném čase spočítat. Takže změnilo se to opravdu hodně.

Dívat se dopředu

Kdybyste mohl na způsobu, jakým probíhá péče o české lesy, změnit jednu jakoukoliv věc, co by to bylo?

Bylo by to asi vrátit se do minulosti a zkusit daleko intenzivněji vyjednávat právě se správci lesů a daleko intenzivněji se je snažit přesvědčit, co nás do budoucna čeká. Protože i v současné době máme nástroje klimatického modelování, kdy se můžeme podívat do budoucna, jaké klima můžeme očekávat, a české lesy na to připravit.

V lesnictví mi přijde, že se díváme pořád dozadu, jak tady bylo, a pomocí toho se snažíme něco plánovat, ale v době změny musíme naše myšlení úplně otočit, naopak se dívat dopředu, co nás čeká, a podle toho volit způsoby hospodaření a dřevinnou skladbu českých lesů.

Zmínil jste, že ta dřevinná skladba se musí proměnit. Tak to by se asi dalo označit za výzvu, se kterou se lesníci ještě musí poprat. Co se naopak podle vás děje v péči o lesy dobře?

Rozhodně se děje dobře to, že začínají různé experimenty, jakým způsobem v lesích udržet vodu. Probíhají experimenty typu hloubení jam čili prostoru, kde je srážková voda udržována v dané lokalitě.

Protože v tomto ohledu si musíme uvědomit, že Česká republika je opravdu odkázána na to, kolik v daném místě naprší. Až na nějaké výjimky třeba té jižní Moravy a lužních lesů jsme odkázáni na vodu, která přichází ve formě srážek, a tu v té dané lokalitě musíme co nejdelší dobu udržet. Čili rozhodně pozitivně vidím projekty, které se věnují práci s vodou a jejímu udržení v daných ekosystémech. Například velké projekty, které mají Lesy České republiky nebo Biskupské lesy a podobné subjekty.

O lesích a lidech

Jak může běžný člověk, kterému na stavu tuzemských lesů záleží, pomoct?

No… to je dobrá otázka. Cítím z mého okolí, že i veřejnost ve velkém cítí, jak moc velký problém v lesích je, že lesy za posledních několik let trpí a trpí souběhem všech těch problémů, které jsou. Ale jak ten občan tomu může pomoci, je vlastně strašně těžké…

Rozhodně se veřejnost bude muset připravit na to, že lesy budou vypadat jinak. A tohle je možná ten důležitý bod – aby právě nebyl tlak veřejnosti proti tomu, že je tam najednou nový les, který se jim třeba nemusí úplně líbit.

Lidé by si mohli uvědomit, že ke změně lesa musí dojít, že hospodaření v lese je opravdu důležitým krokem, abychom ho na některých lokalitách udrželi. Pochopit ty důvody, proč se tomu tak děje, a naopak neklást překážky lesnímu hospodářství.

Takže být tolerantní a otevřený k tomu, že lesy se prostě budou měnit?

Přesně tak. To je třeba i případ školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, což je deset tisíc hektarů na sever od Brna. Tam právě začali s pěstováním lesů budoucnosti, které už vypadají trošku jinak, pěstují se v jiných formách, ale naráží to kolikrát i na reakci veřejnosti – „Proč to tady takhle děláte? Proč to neděláte takhle? Proč tady kácíte?“ a podobné otázky.

Takže ano, být rozhodně tolerantní k lesnímu hospodářství, protože ve spoustě případů se opravdu správci lesa snaží dělat co můžou, aby les v těch lokalitách udrželi.

Jsme lesní konzervativci?

Rozhodně jsme byli a já bych byl rád, abychom byli daleko méně a abychom do budoucna byli v tomhle ohledu co nejvíc progresivní a opravdu se spíš dívali dopředu a podle toho ten stav lesů usměrnili nebo změnili.