Jedním z aktivistů je člen Moravského zemského hnutí Tomáš Kočko. Předseda hnutí Pavel Trčala sdělil, že o této akci nic nevěděl a nejde o iniciativu hnutí, nýbrž jednotlivců.
Policejní mluvčí Pavel Šváb večer sdělil, že při příjezdu policie byli na místě dva lidé, kteří se k činu doznali. „Kvalifikovali jsme jej jako trestný čin poškození cizí věci, škoda zatím stanovená není,“ nastínil Šváb. Dodal, že policie se bude věcí dále zabývat. Ceduli policisté ze sochy odstranili.
V prohlášení, které poskytl Kočko později, uvedl, že aktivisté žádají odstranění sochy. Podle nich nemá Beneš s Masarykovou univerzitou ani Brnem nic společného.
Rudá barva na Benešových rukou podle aktivistů symbolizuje nejen mrtvé při odsunu sudetských Němců po druhé světové válce, ale také oběti politických kroků prezidenta, konkrétně jeho „paktování s českými i sovětskými komunisty“, informoval iDNES.cz.
„Na rukou Beneše ulpěla krev 23 tisíc československých občanů, kteří byli násilně odvlečeni do sovětských gulagů. Beneš se jich nezastal. Další českoslovenští občané byli vylikvidováni do německojazyčných zemí,“ míní Kočko, který se označil za mluvčího „nezávislé skupiny moravských aktivistů“.
„Byl to právník, který přihlížel bezpráví. V každé zlomové politické situaci se rozhodl špatně,“ doplnil Kočko. Podle Trčaly aktivista v poslední době iniciuje akce, se kterými se neztotožňují ani někteří další členové Moravského zemského hnutí. „Ale jsme hnutí demokratické,“ vysvětlil Trčala, který souzní s tím názorem, že je potřeba, aby o Moravě politici v Praze věděli.
Kočko vytýká Benešovi i dekrety, které podle něj zničily život spousty lidí a zmínil i jeho výrok, že německý problém je třeba vylikvidovat, což podle něj připomíná tzv. konečné řešení židovské otázky, napsal iDNES.cz. Aktivisté se podle webu vymezili také proti usnesení Poslanecké sněmovny, které odsoudilo konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně. „Jde o sousedské setkání, je to zbytečná hysterie,“ prohlásil Kočko.
Beneš je podle historiků komplikovanou historickou osobností, kterou nelze nahlížet jednostranně. Nezpochybnitelná byla jeho role při vzniku československého státu po první světové válce. Snažil se o širší evropskou spolupráci, kterou však v meziválečné době znemožnily nacionalistické režimy. V září 1938 ustoupil nátlaku Velké Británie a Francie a přijal mnichovský diktát.
Po válce dosáhl obnovení Československa a svou autoritou přispěl k obnově demokratického zřízení. V únoru 1948 však podlehl nátlaku komunistů, přijal demisi demokratických ministrů a jmenoval vládu Klementa Gottwalda. V květnu 1948 odmítl podepsat Ústavu 9. května a 7. června téhož roku abdikoval. Krátce nato zemřel.
S jeho jménem jsou spjaty tzv. Benešovy dekrety, které v letech 1940 až 1945 vydával v londýnském exilu a poté i po návratu do vlasti a které se mimo jiné týkaly majetkových záležitostí zejména Němců a Maďarů na československém území, potrestání kolaborantů a znárodnění. Dekrety také právně zakotvily rozhodnutí Postupimské konference z května až června 1945 o odsunu Němců z Československa.
