Na pátém nástupišti brněnského hlavního nádraží bylo ve čtvrtek odpoledne těsno. Mezi lidmi s kufry, běžnými cestujícími a policisty se mačkaly stovky hostů festivalu Meeting Brno i odpůrců sudetoněmeckého sjezdu. Právě odsud během války odjížděly transporty brněnských Židů do koncentračních táborů.
Ze začátku vypadala akce až překvapivě klidně. Ještě hodinu před začátkem nic nenasvědčovalo tomu, že by zde mohlo dojít k první demonstraci proti sjezdu sudetských Němců, který se bude v Brně konat až do pondělí, nakonec přece jen dorazilo celkem dost lidí. Podle našich odhadů jich mohlo být 350, možná i 400. V žádném případě to ale nebylo tak, že by převažovali, natož výrazně, odpůrci sudetských Němců.
Související
Nádraží rozezněly housle a dětský sbor, z druhé strany se postupně začal ozývat pískot. Demonstranti nejdřív stáli odděleně téměř symbolicky od účastníků za kolejemi, pak se ale začali promíchávat davem.
Nad hlavami vlály české vlajky, objevily se transparenty proti landsmanšaftu i na podporu Benešových dekretů. A hlavně zněly hlasité pokřiky. „Styďte se!“, „Zrádci!“ nebo „Nemáte tu co dělat!“ létalo směrem k účastníkům piety prakticky celou dobu.
Když kolem procházel sudetoněmecký předák Bernd Posselt, schytával choulostivé prostředníčky i jednu nadávku za druhou. „Ohol si tu patku!“ zaznělo například. Několikrát se německy ozvalo „Ausländer raus“ – tedy „cizinci pryč“. V prostoru, kde se vzpomínalo na deportace Židů, to působilo až absurdně. Odpůrci rovněž nejméně dvakrát zazpívali českou státní hymnu.
Celkově ale lze říct, že pietní akt proběhl bez nějakého závažného incidentu, kritici celé akce měli vlajky, transparenty, rozdávali noviny, připomínali tragické události II. světové války a vzestup Sudetoněmecké strany Konráda Henleina, která vyhrála v tehdejším Československu volby v roce 1935 a významně se podílela na rozbití republiky a připojení pohraničí k nacistickému Německu.
Wintonovy děti i muž v pruhovaném mundúru
Na pietu dorazily také Eva Paddocková a Milena Grenfell-Bainesová – dvě z takzvaných Wintonových dětí, které zachránil Sir Nicholas Winton před transporty. Přijel i jeho syn Nicholas Winton mladší.
Vedle nich stál Tomáš Kraus, ředitel Institutu Terezínské iniciativy a syn rodičů, kteří přežili Terezín i Osvětim. A právě vedle těchto hostů se pohybovali demonstranti s fotkami nacistických pohlavárů, obětí nebo transparenty v němčině.
Pozornost přitahovala i dvojice v pruhovaných košilích, která se stylizovala do vězňů koncentračních táborů. Vysvětlovali, že jsou potomky obětí holokaustu a protestovat přišli záměrně právě v tomto převleku.
Na místě byla výrazná bezpečnostní opatření. Přes desítku policistů, antikonfliktní tým i policisté v civilu bedlivě sledovali situaci, opakovaně uklidňovali nejhlasitější odpůrce a snažili se držet oba tábory od sebe. Většina lidí na místě se snažila pietu udržet důstojnou. Když demonstranti začali nejvíc pískat, z druhé části davu se často ozýval dlouhý potlesk.
Smířlivý Posselt
Samotné projevy přitom byly smířlivé. Zvláště ze strany Bernda Posselta, který se stal určitou tváří celé kontroverze a častým terčem. Otevřel tím, že protestující mají právo nesouhlasit.
„Toto je demokratická Evropa, za kterou stojíme. Svoboda je i pro ty, kteří myslí jinak,“ řekl za pískotu části davu. Pak připomněl, že právě nacismus byl největším zločinem evropských dějin a že podíl na něm nesli i sudetští Němci. „Na holokaustu se podíleli i sudetští Němci. A skláním se před přeživšími, potomky obětí a všemi, kteří trpěli,“ řekl. Za svá slova pak schytal současně potlesk i další bučení.
Podobně ostře reagoval dav i na Krause. Ten mluvil o svých rodičích, kteří přežili nacistické tábory, a o tom, proč podle něj dnešní Evropa potřebuje smíření místo další nenávisti. „A tak se můžete ptát, proč tu zrovna já nejsem ve pruhovaném mundúru. No právě proto. Nesmíme to znovu dopustit. Proto potřebujeme silné spojence. A tím jsou třeba Němci, i sudetští Němci,“ řekl.
Posselt později Aktuálně.cz řekl, že ho reakce nepřekvapila, ale naopak uvítal diskusi i s některými odpůrci. „Byli velmi slušní a přišli se mnou mluvit. Vyříkali jsme si spoustu věcí. Naopak jsem tu měl od příjezdu velkou většinu hezkých setkání,” zmínil.
Hold vzdal i Wintonovým dětem. „Opravdu jeden z nejkrásnějších zážitků mého života. Nesmírně si vážím, že tyto dvě dámy si udělaly čas a přiletěly přes oceán až sem, aby nás podpořily. Klaním se. Je to neuvěřitelné,” řekl Akutálně.cz.
Koleje mezi dvěma světy
S některými odpůrci jsme měli možnost mluvit. A byť jim třeba nevadí dialog na individuální úrovni, všichni do jednoho odmítají sjezd sudetských Němců v Brně.
V zásadě mají za to, že se Němci nezměnili, že se nepoučili ze své historie, že mají stále stejný cíl. Bylo pikantní jejich argumenty slyšet ve chvíli, kdy se Posselt omlouval za nacistické zločiny a zdůrazňoval, že je v demokracii přirozené, pokud spolu lidé nesouhlasí.
„Je zbytečné vyvolávat negativní emoce na základě historických sporů, štvát už zase Čechy pro Němcům a Němce proti Čechům,“ řekl nám jeden postarší pán, který do Brna dorazil i se svou ženou z jižních Čech. Zúčastnit se chtějí i dalších protestních akcí, které jsou naplánovány na pátek, sobotu i neděli. „Domníváme se, že by tato část historie měla být uzavřena – bohužel není,“ dodal.
Zástupce přítomných sudetských Němců označil za pohrobky nacistů, podle něj se tváří, jako kdyby se během II. světové války nic nestalo. „Jsou stále stejní. A byť jsme se dozvěděli, že ze svých stanov v roce 2015 vypustili majetkové nároky, tak také víme, že to Bavorský zemský soud zrušil. Tím pádem se svých cílů nezřekli. Jejich řeči jsou možná pěkné, ale falešné. Právně se svých cílů nikdy nezřekli,“ nepochybuje.
Podobně hovořili také ostatní odpůrci sudetských Němců. Nikdo z nich si nepřipouští, že se po Hitlerovi změnili, že prošli nějakou očistou, že se vyrovnali se svou minulostí a že nedopustí, aby se kdykoli v budoucnu mohly opakovat hrůzy, které způsobili jejich otcové a dědové. Jejich odpůrci de facto tvrdí, že osmdesát let dlouhá demokratická tradice německou společnost nepoznamenala. A že dnes jsou ambice jejich politiků de facto stejné, jako před rokem 1945.
