Šéfdiplomatka v diskusi jako první zmínila situaci na Blízkém východě a hrozbu obnovení americké operace Epic Fury namířené proti Íránu, která podle ní vyvolává v Bruselu značné obavy. Kallasová upozornila, že dlouhodobé uzavření Hormuzského průlivu by mělo drastické dopady nejen na Evropu, ale na celý svět, zejména v oblasti potravinové bezpečnosti.
„Hormuzský průliv je kontrolním bodem, který má Írán ve svých rukou,“ uvedla s tím, že případné útoky na civilní infrastrukturu situaci nevyřeší. Podle ní je klíčové zapojení jaderných expertů a diplomatické řešení, které zahrne i bezpečnostní architekturu celého regionu.
Trump, Rubio a „nepřátelství“ vůči EU
Kallasová následně na konferenci, která se v Tallinnu konala minulý víkend, hovořila i o napjatých vztazích s novou americkou administrativou. Přestože přiznala, že od Donalda Trumpa obdržela vánoční přání, neskrývala, že postoj Washingtonu k unijním institucím je problematický.
„Zjevně se jim nelíbí Evropská unie. Je to proto, že pokud držíme pohromadě, pokud fungujeme společně, jsme si rovni. Jsme silní,“ prohlásila diplomatka. Ta se zatím bilaterálně nesetkala s nikým s Trumpovy administrativy, schůzku jí během návštěvy USA zrušil i americký ministr zahraničí Marco Rubio.
„V Evropě jsou jen dva typy zemí: malé země a ty, které si neuvědomily, že jsou malé země,“ citovala Kallasová v návaznosti na svá předchozí slova někdejšího trojnásobného belgického premiéra Paula-Henriho Spaaka. Právě v jednotě vidí jedinou cestu, jak čelit velmocem, které se snaží Evropu rozdělit, aby s jednotlivými státy mohly vyjednávat z pozice síly.
Žádné ústupky agresorovi
V otázce války na Ukrajině odmítá Kallasová tlak na územní ústupky, které by Kyjev musel učinit výměnou za mír. Zdůraznila, že Rusko zatím neprojevilo reálnou vůli vyjednávat. „Nejdůležitější je, abychom se drželi linie skutečného nátlaku na Rusko, protože oni nejsou ve fázi, kdy by přišli k jednacímu stolu,“ uvedla.
Zároveň glosovala návrh, aby Rusko při jednáních zastupoval bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, s čímž ironicky souhlasila. „Na zasedání Rady ministrů zahraničních věcí, které jsme měli, se zástupce jedné země freudovsky přeřekl. Řekl, že existuje návrh, aby Gerhard Schröder zastupoval Rusko. A já jsem řekla, že ano,“ směje se Kallasová.
Morfin, nebo chemoterapie?
Za možná největší historickou výzvu označila Kallasová ekonomický nátlak Číny, a to zejména v oblasti kritických surovin, baterií a elektromobility. Evropa podle ní sice správně určila diagnózu, ale nedokáže se shodnout na léčebném postupu.
„Máme velmi jasnou představu o diagnóze této nemoci, ale nemáme shodu o léčbě,“ přirovnala situaci k medicínskému dilematu. Zatímco členské státy podle ní volí cestu „zvyšování dávek morfinu“ v podobě dotací, které jen oddalují bolest, skutečným řešením by podle ní měla být „chemoterapie“ – tedy využití společných nástrojů k obraně proti nekalým praktikám, a to i za cenu dočasné bolestivé odvety.
„Obávám se, že nakonec i bohatým zemím dojdou peníze daňových poplatníků na dotace a základní problém zůstane nevyřešen,“ varovala Kallasová závěrem.
Jak udělat Evropu znovu silnou
Co ale evropské země vlastně mohou udělat, aby vůči Číně byly konkurenceschopnější? Na to v rozhovoru pro Aktuálně.cz odpovídá slovenská ekonomka a výzkumnice nevládní organizace GLOBSEC Zuzana Peláková.
Ta potvrzuje, že Evropská unie sice disponuje značným potenciálem, ten však zůstává nevyužit kvůli vnitřní roztříštěnosti. „Máme inovační schopnosti i obrovský trh se 450 miliony spotřebiteli, což je druhý největší trh na světě. Problém je v tom, že jsme zároveň velmi fragmentovaní,“ uvedla Peláková. S tím, že unijní potenciál se dosud nedaří plně přetavit v ekonomický růst.
Jako formu „chemoterapie“, tedy hloubkové a dlouhodobé léčby evropské ekonomiky, navrhuje Peláková například společné veřejné zakázky na úrovni celé EU, a to zejména v obranném průmyslu. Dosavadní praxe, kdy si státy řeší zakázky samy, je podle ní neefektivní.
„Probíhá to stále na úrovni členských států, které zcela přirozeně upřednostňují své národní firmy a národní zájmy,“ vysvětlila ekonomka. Upozornila také, že ačkoliv Evropská komise připravuje nástroje na zjednodušení regulací – například takzvané omnibusy –, procesy v rámci unijního aparátu jsou příliš pomalé.
Hlavní překážkou hlouběji integrovaného trhu je podle Pelákové upřednostňování krátkodobých domácích cílů před dlouhodobou stabilitou celku. „Problémem je vlastní zájem jednotlivých členských států. Každá vláda je volena svými občany, takže chtějí, aby se ekonomika hýbala interně,“ popsala mechanismus, který brání ve prospěch společného postupu. Tato roztříštěnost je patrná zejména u kapitálových trhů, kde jsou rozdíly v prioritách jednotlivých zemí propastné.
Vzhledem k obtížné shodě všech 27 členů navrhuje ekonomka jako možné řešení regionální integraci. „Vzít několik regionálně příbuzných států, kde je snazší trh integrovat, protože rozdíly mezi legislativami a politikami jsou někdy obrovské,“ myslí si Peláková.
Další cestou k posílení globální konkurenceschopnosti by pak podle ní mohl být vznik tzv. evropských šampionů, tedy velkých konglomerátů vzniklých spojením menších firem. Což by ovšem vyžadovalo uvolnění unijních pravidel pro hospodářskou soutěž.
