Konflikty odhalily zranitelnost evropské sítě civilních krytů. Řada zemí se nyní inspiruje ve Finsku, které vybudovalo v podzemí rozsáhlé prostory, jež využívá jako bazény či hřiště. Helsinky už navštívili zástupci Ukrajiny, EU či států Perského zálivu. Budovat takové kryty je ale drahé a soukromí developeři se změnám mnohdy brání. Desítky miliard eur plánuje nalít do nových bunkrů Německo. V Česku stálých krytů ubývá, k dispozici jsou ale i ty improvizované.
Finsko sdílí přes třináct set kilometrů dlouhou hranici s Ruskem, s nímž má neblahou historickou zkušenost. „První zákon o výstavbě obranných krytů byl přijat již v roce 1939, dva týdny před začátkem zimní války,“ řekl serveru France 24 vysoce postavený úředník záchranného sboru na finském ministerstvu vnitra Jarkko Häyrinen s odkazem na invazi Sovětského svazu, která trvala přes sto dní. „Finsko nebylo připraveno na obranu civilistů během války a byla to pro nás těžká lekce,“ dodal.
Na rozdíl od většiny zemí Finsko integrovalo civilní obranu do každodenního urbanistického plánování, poznamenal magazín Modern Diplomacy. Výstavba protiletadlového krytu je povinná pod budovami o rozloze přesahující 1200 metrů čtverečních.
Náklady na přístřešek pod novým bytovým domem, který hradí majitel budovy, se pohybují mezi 1,5 procenta a čtyřmi procenty celkových stavebních nákladů, řekl agentuře Reuters generální ředitel finsko-švýcarské společnosti Verona Shelters Group Ilkka Kivisaari.
Víceúčelové kryty
Snahy posílit civilní obranu v zemi zesílily po ruské ilegální anexi Krymu v roce 2014 a následné plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Ve Finsku se v současnosti nachází přes padesát tisíc udržovaných soukromých i veřejných krytů celkem pro 4,8 milionu lidí, tedy zhruba 85 procent celkové populace. Bunkry jsou navrženy tak, aby odolaly explozím, radiaci i ostřelování a často jsou víceúčelové.
Jen v Helsinkách leží pět a půl tisíce krytů. Jedním z nich je i rozlehlá plavecká hala Itakeskus se saunami vyhloubená desítky metrů pod zemí. Asi nejslavnějším krytem ale zůstává Merihaka z roku 2003 pro šest tisíc lidí v centru metropole.
Dvoje těžké kovové dveře u vstupu do tohoto bunkru odděluje silná žulová zeď, která je navržená tak, aby odolala opakovaným výbuchům. V případě nouze se místní obyvatelé po průchodu dostanou do uzavřené dekontaminační komory, kde jsou kohoutky a sprchy k smytí toxických materiálů z oblečení, než projdou do hlavního bunkru vytesaného hluboko do skalního podloží 25 metrů pod hlavním městem, popisuje britský Independent.
Stejně jako řada krytů v Helsinkách má bunkr Merihaka dvojí využití, přičemž řada hal je vybavena sportovním zařízením, kavárnou a dětským hřištěm. Chodby lze rozdělit závěsy a vytvořit tak oddělené prostory pro děti, soukromí pro seniory nebo pro poskytování první pomoci.
Prostor si nyní pronajímá město, které jej může vyklidit do 72 hodin a přestavět na palandy, vodní nádrže a přenosné toalety. V případě krize se rozezní po celém městě sirény a lidé dostanou na mobilní telefony upozornění s doporučením, aby si sbalili batoh s jídlem, spacáky, baterkami, léky, hračkami pro děti a veškerými osobními věcmi a zamířili do nejbližšího krytu.
Helsinky se 700 tisíci obyvateli mají k dispozici ubytování pro 950 tisíc osob, přičemž do bunkrů by mělo být možné se dostat maximálně do deseti minut, píše Independent.
Zájem o finské know-how
Prohlídky Merihaky v posledních letech absolvovali významní státníci jako lídr napadené Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj, jeho polský protějšek Karol Nawrocki, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová či dánský král Frederik X. s chotí. Celkem už bunkr navštívily stovky zahraničních delegací.
Kvůli konfliktu s Ruskem dorazili starostové ukrajinských měst, zájem o finské firmy zabývající se plánováním, výstavbou a udržováním krytů ale rostou i mezi státy Preského zálivu, které se potýkají s dopady války USA a Izraele s Íránem.
Návštěvu a informace si vyžádal například ropný gigant Saudi Aramco. „V Abú Dhabí došlo k docela velkému úderu a odtamtud mi volali, abych se ozval co nejdříve,“ sdělil Reuters Juha Simola, generální ředitel finské skupiny Temet, jež se chystá postavit v Emirátech stovky krytů.
Úsilí o obnovu i výstavbu
Rozsáhlou sítí bunkrů disponují i některé další evropské země. Dobře připraveny na krizi jsou zejména severské a pobaltské státy, přičemž Estonsko a Lotyšsko budují kryty ve školách a nemocnicích.
Švédsko má zhruba 64 tisíc krytů s dostatečným prostorem pro přibližně sedm milionů lidí. Největším je Klara ve Stockholmu, který může v době války pojmout až osm tisíc lidí. Švédská agentura pro civilní pohotovost (MSB) spustila plán za devět milionů eur (218,5 miliardy korun) na posílení kontrol a zajištění toho, aby bunkry mohly být v případě potřeby funkční do 48 hodin. Švédsku se také podařilo znovu uvést do provozu stockholmský bunkr Elefanten, který byl neaktivní sedmnáct let.
Obnovu krytů chystá rovněž Polsko, jež loni vyčlenilo 1,59 miliardy dolarů (33,19 miliardy korun) na rekonstrukci svých objektů kolektivní obrany. „Stavíme od nuly. Situace v tomto ohledu byla v Polsku opravdu hrozná – poslední kryt byl postaven v polovině 90. let, takže třicet let se nic nedělo,“ řekl Reuters Robert Klonowski, zástupce ředitele polského ministerstva vnitra.
Ukrajina a Polsko již zavedly novou legislativu, která v některých nových budovách zavádí povinné přístřešky, ale členka představenstva ukrajinského Klubu starostů Julija Čufistovová uvedla, že to vedlo k tomu, že soukromí investoři zrušili projekty na Ukrajině. „Cena je vyšší, když jsou pravidla přísnější, takže musíme najít rovnováhu,“ podotkla.
Vůbec nejrozsáhlejší systém jaderných bunkrů na kontinentu se nachází ve Švýcarsku, jediné zemi, kde je povinnost poskytovat jaderné kryty pro celou populaci zakotvena v zákoně, upozornil server Euronews. Země má přibližně devět tisíc veřejných krytů a asi 360 tisíc soukromých bunkrů. Jejich celková kapacita je přibližně 9,3 milionu lidí – což stačí k pokrytí všech zhruba devíti milionů obyvatel.
Asi sto tisíc malých přístřešků, postavených asi před čtyřiceti lety a schopných pojmout až sedm lidí, se rekonstruuje kvůli zastaralým ventilačním systémům. Plánem je nahradit tyto kryty většími veřejnými přístřešky. Program by měl stát 235 milionů eur (5,7 miliardy korun) Švýcarské veřejné bunkry pojmou dvě stě až pět tisíc lidí. Mezi největší zařízení patří kryt Beaulieu v Lausanne a tunel Sonneberg poblíž Lucernu, uvádí Euronews.
Norsko loni v lednu znovu zavedlo mandát z dob studené války, který spočívá v budování protiletadlových krytů ve všech nově postavených obytných budovách. Masivně navýšit obranný rozpočet se loni rozhodla německá vláda kancléře Friedricha Merze s cílem být připraveni na případnou válku nejpozději k roku 2029.
Masivní investice v Německu
V Berlíně se v této souvislosti rozproudila debata o výstavbě nových civilních bunkrů. Německo se skoro 85 miliony obyvateli aktuálně disponuje asi 580 kryty pouze pro 480 tisíc lidí, tedy půl procenta populace. Ještě v dobách studené války jich přitom mělo dva tisíce.
„Údržba a servis vybavení civilní ochrany se již neprovádí,“ sdělil loni listu The Wall Street Journal (WSJ) mluvčí německé vlády. Zbývající kryty v zemi, včetně čtyř berlínských zařízení, nejsou podle něj ani funkční, ani provozuschopné.
Federální vláda už oznámila plány investovat až třicet miliard eur (asi 750 miliard korun) do vytvoření kapacity pro milion lidí do roku 2030. Německé úřady zatím sestavují seznamy veřejných prostor, které lze rychle a levně přeměnit na kryty.
Původní železobetonové podzemní bunkry z dob druhé světové války se v průběhu času prodaly a v prostorách se nacházejí galerie, kluby či hotely. Až na několik výjimek by renovace těchto míst byla nákladná a pomalá a v některých případech by mohla nabídnout jen omezenou ochranu, píše WSJ.
Zkušenosti z Ukrajiny podle německých činitelů ukázaly, že hlavním rizikem pro civilisty je zasažení šrapnely raket nebo drony. Proto je potřeba vytvořit spíše velké množství menších prostor, které jsou chráněny před přímými zásahy a do kterých se lze dostat během několika minut od vyhlášení poplachu – nikoli rozlehlé podzemní bunkry, jejichž naplnění by trvalo hodiny.
Rostoucí hrozbu přitom vnímají i samotní obyvatelé. Stále více Němců se obrací na specializované stavební firmy, aby s nimi prodiskutovaly přestavbu sklepů na soukromé bunkry, uvádí WSJ.
Na krizi nejsou dostatečně připravené ani další evropské státy. Nizozemsko po desetiletích vyřazování z provozu téměř nemá funkční kapacitu krytů a nebyl oznámen žádný velký program obnovy. Francie, Itálie a Španělsko mají také minimální pokrytí a krizové plánování se zaměřuje především na přírodní katastrofy spíše než na vojenské hrozby, upozornil server Euronews.
Situace v Česku
V Česku stálých přístřešků dlouhodobě ubývá. Aktuálně se v tuzemsku nachází necelých šestnáct set stálých úkrytů s kapacitou pro přibližně 310 tisíc osob. Ochranný systém metra pak disponuje teoretickou kapacitou ukrytí pro dalších 332 tisíc osob, Strahovský tunel pro patnáct tisíc osob, uvádí v dokumentu Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru.
Ministerstvo obrany na dotaz ČT24 ohledně krytů uvedlo, že civilní obrana a kryty jsou v gesci resortu vnitra. Tento úřad posléze odkázal právě na Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru.
„(Stálé) kryty se ruší. Úbytek je způsobený tím, že je to pro provozovatele strašně nákladné udržovat. Je třeba připomínat, že praktické využití je de facto žádné. Tyto stálé úkryty jsou často z dob 50. let, většina z dob studené války a jsou stavěné tak, aby vydrželi atomové útoky,“ řekla ČT24 mluvčí generálního ředitelství hasičů Klára Ochmanová s tím, že některé kryty trvá uvést do pohotovosti dva dny.
Česko navýšení kapacit stálých úkrytů ani nadále neplánuje. Výstavba by totiž trvala desítky let a stála odhadem šest bilionů korun, argumentuje hasičský sbor. K dispozici jsou ale v případě konfliktu improvizované úkryty napříč republikou. Hasiči na webu uvádějí, že se jedná o předem vytipované, následně upravené a zodolněné již existující stavby, jako jsou podzemní prostory, garáže nákupních center, obytných budov či tunely.
„Závěry bezpečnostní strategie ukazují, že v současnosti je opravdu na místě se při ochraně obyvatelstva soustředit i na hrozby související s válečným konfliktem. Připravuje se novelizace jednotlivých právních předpisů, požadavků na systém ukrytí a kryty jako takové,“ uvedla Ochmanová. Změny reflektuje také nová Koncepce ochrany obyvatelstva, jejíž příprava se nyní dokončuje.
EU má svázané ruce
Míru zanedbání evropských krytů odhalil i nedávný dronový útok na britskou základnu na Kypru. Inspektoři posléze zjistili, že asi dvě stovky z 2500 registrovaných civilních krytů na ostrově jsou nepoužitelné. Objevili mimo jiné zablokované garáže, sklepní prostory používané ke skladování nebo kryty plné odpadu. Některá místa uvedená v tamní aplikaci SafeCY se vůbec nepodařilo najít.
Evropská unie má v tomto ohledu velmi omezenou přímou pravomoc. Podle článku 196 Smlouvy o fungování EE nesou odpovědnost za civilní ochranu jednotlivé státy. Unie může pouze pomáhat nebo koordinovat činnost, nemůže ale vynucovat výstavbu krytů, financovat bunkry ani stanovovat technické parametry.
EU může reagovat na mimořádné události díky Mechanismu civilní ochrany Unie (UCPM), jenž funguje prostřednictvím Centra pro koordinaci odezvy na nouzové situace. To umožňuje členským státům požádat o pomoc, když jsou vnitrostátní kapacity přetíženy.
V reakci na to lze mobilizovat rezervu rescEU, což je zásoba dočasných přístřešků. Jedná se však o modulární jednotky, stany a montované tábory, tedy o infrastrukturu pro vysídlené osoby, nikoli o kryty civilní ochrany odolné proti výbuchu a dalším katastrofám, podotýká Euronews s tím, že k větším zásahům by byla nutná změna unijní smlouvy, což by ovšem vyžadovalo souhlas všech států EU.
72 hodin
Evropská komise loni v březnu zveřejnila vůbec první strategii, jejímž cílem je zvýšit připravenost na katastrofální povodně a požáry, pandemie a vojenské útoky. Obyvatelé jsou v dokumentu vyzýváni, aby si udělali dostatek zásob potravin, vody a základních potřeb na 72 hodin.
Strategie byla částečně inspirována plány v Německu a severských zemích, které pravidelně rozdávají informační brožury pro veřejnost a vyvíjejí aplikace radící lidem, co dělat v případě vojenského útoku nebo jiné národní krize, napsal deník Guardian.
České ministerstvo vnitra loni v říjnu rozeslalo přímo domácnostem příručku 72 hodin, která je dostupná i on-line a v níž jsou rady a seznamy věcí, které se lidem budou hodit ke zvládnutí výpadků vody, tepla, elektřiny či internetu v první tři dny mimořádných událostí.
Autoři uvádějí, že lidé by v krizové situaci, kdy vypadne elektřina nebo přestane téct voda, měli zvládnout první tři dny bez pomoci záchranných složek, tedy jen s tím, co mají doma. V případě, že se na takovou situaci včas připraví, mohou navíc pomoci i ostatním a záchranáři se mohou soustředit na pomoc lidem, kteří jsou v přímém ohrožení života.
V manuálu pod odkazy jako nouzové zásoby, voda, jídlo, komunikace, ukrytí nebo evakuace tak Češi najdou informace o tom, co by měli mít doma pro co nejlepší zvládnutí prvních krizových dnů, jak by se měli během těchto situací chovat, kde získají ověřené informace o dění, o případné evakuaci nebo bezpečných úkrytech. Součástí jsou i hlavní zásady první pomoci.
Vedoucí projektu Jan Paťawa a sociolog Martin Převrátil z Krit.institute ve čtvrtek oznámili, že příručku si přečetlo nebo alespoň prolistovalo 83 procent lidí, kterým dorazila. Zhruba 43 procent uvedlo, že se dozvěděli něco nového, a 31 procent získalo pocit osobní odpovědnosti za svou přípravu. Zhruba 15 procent lidí pocítilo po obdržení příručky obavy a strach.
Jednorázové kampaně ale podle Převrátila nestačí, stát by se měl problému věnovat kontinuálně. Tak podle něj fungují projekty i v zemích, ze kterých si Česko bralo příklad, například Švédsko či Finsko. „Jinak bude povědomí o tom, co dělat, v populaci zase klesat,“ varoval sociolog.
