Kudlanky se v české přírodě šíří více než kdy předtím, pronikají dokonce již i do hor. A navíc se na naše území už možná mohly dostat i další druhy, jež u nás nikdy předtím nenacházely vhodné podmínky. Vědci na to upozornili tím, že kudlanku nábožnou vyhlásili hmyzem roku.
Ruce spojené v gestu modlitby, které se ale umí během zlomku sekundy proměnit ve smrtící kosy. To je typický znak kudlanky nábožné, kterou Česká společnost entomologická vyhlásila v roce 2026 Hmyzem roku.
Kudlanka představuje dokonalého hmyzího predátora, který se od počátku tisíciletí nebývale šíří Českou republikou. Zároveň díky pověstnému kanibalismu, velkým očím a postoji, který připomíná modlící se postavu, přitahuje kudlanka neustále lidskou pozornost. Kudlanka nábožná je doposud jediným zástupcem kudlanek, který se trvale vyskytuje v tuzemsku.
Česká společnost entomologická vyhlašuje iniciativu Hmyz roku každoročně od roku 2021. Cílem akce je představit široké veřejnosti zajímavé zástupce hmyzu, přispět tak k jejich popularizaci a zapojit veřejnost do jejich monitoringu. Klade si tak za cíl pozvednout povědomí široké veřejnosti o fascinujícím světě hmyzu a problematice jeho ochrany.
Požíračka partnerů
Se svými sedmi až osmi centimetry patří kudlanka nábožná mezi naše největší druhy hmyzu. Přesto měl jen málokdo štěstí ji spatřit ve volné přírodě na vlastní oči – velikost totiž kompenzují nenápadným, zeleným či žlutavě hnědým zbarvením a tvarem těla, které připomíná pokroucenou větvičku. Navíc většinu života stráví nehybné, v trpělivém čekání na kořist.
Česká společnost entomologická ve spolupráci s Národním muzeem a Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy vyhlásila veřejnou mapovací akci s cílem dokumentovat současné rozšíření kudlanky nábožné v tuzemsku. „Pokud kudlanku nábožnou objevíte, dejte nám o ní vědět prostřednictvím aplikace iNaturalist, ať už využijete mobil přímo v přírodě, nebo webové rozhraní později z domova,“ prosí přírodovědci.
Dravý životní styl kudlanky se odráží v jejím vzhledu. Mají velmi pohyblivou hlavu a nápadně velké oči. Dominantní je ale masivní a otrněný přední pár „loupeživých“ končetin. Ty také vedly k jejímu českému pojmenování, jméno kudlanka je odvozeno od slova „kudla“, což je starší výraz pro zavírací nůž. Kudlanka útočí ze zálohy, po zaměření provede extrémně rychlý výpad, kterým se zmocní své kořisti.
Kudlanky jsou opředeny řadou pověstí a mýtů, které se týkají především sexuálního kanibalismu: tedy toho, že samice během páření sežere samečka.
„Tento jev se u kudlanek skutečně vyskytuje, přestože k němu dochází přibližně jen v jedné třetině případů. Dospělí samci žijí jen krátkou dobu, zpočátku proto pro páření vyhledávají především syté partnerky, které produkují více feromonů. Jak se jejich život chýlí ke konci, přestávají být vybíraví a více riskují. V případě napadení však páření nekončí ani po ukousnutí hlavy samce, akt je řízen nervovou soustavou nacházející se ve zbytku těla,“ vysvětlují biologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Šance na kudlanku
Dospělé kudlanky se dají ve volné přírodě nejpravděpodobněji potkat od července do října. Po páření kladou samice na různý podklad vajíčka do pěnovitého obalu, takzvané ootéky. Vajíčka zde přezimují, larvy se líhnou v dubnu či květnu dalšího roku a po šesti až osmi svlecích dospívají.
Kudlanka nábožná byla ještě koncem dvacátého století vzácným obyvatelem jediného místa v Česku – žila na jižní Moravě. K šíření jí pomohly dva faktory: jednak intenzivní doprava, ale také změna klimatu způsobená člověkem. Protože má ráda teplejší podmínky, dá se dnes najít po celé republice s výjimkou jižních a západních Čech, přičemž se už nevyhýbá ani vyšším polohám.
Další kudlanky na obzoru
A změny podnebných podmínek v Evropě přivádějí do blízkosti České republiky další druhy těchto predátorů.
„Na naše jihovýchodní hranice doslova klepají dva nové druhy kudlanek. Jedná se především o velkou kudlanku zakavkazskou (někdy označovaná i jako tenkozobá), kterou od naší kudlanky poznáme podle nápadných bílých skvrn přibližně uprostřed předních křídel a chybějících tmavých skvrn na vnitřní straně předních končetin. Druhou je drobnější kudlanku Spallanzaniho, která se mimo jiné vyznačuje skákavým pohybem a zkrácenými křídly u samic,“ uvedli entomologové.
„A nebo už u nás dokonce žijí?“ ptají se vědci a vyzývají veřejnost, aby jim v pátrání po těchto pozoruhodných tvorech pomohla.










