NS rozšířil prostor pro odškodné po očkování proti koronaviru

„Rozhodující je, zda očkování vedlo k lékařsky prokazatelné újmě, která má významný a dlouhodobý dopad na život poškozeného – tedy například omezuje jeho pracovní schopnost, každodenní fungování nebo kvalitu života. Takové posouzení přitom vyžaduje důkladné dokazování, včetně odborných znaleckých závěrů, které nižší soudy opomenuly,“ uvedla mluvčí NS Gabriela Tomíčková.

V rozsudku jde konkrétně o muže, u kterého se v roce 2022, dva týdny po třetí dávce očkování proti koronaviru, rozvinula myokarditida neboli zánět srdečního svalu. Léčili jej opakovaně v Nemocnici Hořovice a také v pražské Nemocnici Na Homolce. Před očkováním proti covidu-19 neměl žádné dlouhodobé problémy.

V žalobě se domáhal bezmála osmi milionů korun, šlo hlavně o náhradu za ztížení společenského uplatnění, dále o bolestné a náhradu ztráty na výdělku. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl. Poukázal na to, že podle lékařských zpráv muž odcházel do domácí péče v celkově dobrém stavu, není tedy naplněna podmínka „zvláště závažných“ zdravotních dopadů, což by mohla být třeba těžká invalidita nebo komatózní stavy.

Muž neuspěl ani s odvoláním k Městskému soudu v Praze. Poté podal dovolání k NS, který řízení přerušil a obrátil se na Ústavní soud. Navrhl zrušit část takzvaného lex covid a také část zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Poukázal jednak na rozpor mezi oběma normami, dále na výkladové nejasnosti, gramaticky chybnou a nelogickou formulaci, a také na přísnost právní úpravy.

Podle NS měl Ústavní soud zrušit v obou zákonech slova „zvlášť závažné“. Soudy by pak mohly v každé věci posoudit zdravotní následek očkování a stanovit spravedlivou náhradu. Ústavní soudci však dospěli k závěru, že zásah do právní úpravy není nutný, protože ji lze vyložit v souladu s ústavním pořádkem a s ohledem na okolnosti jednotlivých případů. Návrh NS proto odmítli, ale jejich usnesení dalo šanci benevolentnější interpretaci, kterou teď NS také uplatnil. Znovu rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2.

NS v rozsudku také poukázal na to, že cílem očkování je potlačovat nebezpečné choroby a prospívat společnosti jako celku. Očkovaní lidé proto musejí snést určitou míru nepohodlí, případně i mírné a krátkodobé vedlejší účinky. V takové situaci nárok na odškodné nevzniká.

„Na druhou stranu, tam, kde obtíže vyvolané očkováním přivodí očkovanému lékařsky diagnostikovatelnou újmu na zdraví dosahující takové intenzity, že ji lze klasifikovat jako intenzivnější vytrpěnou bolest či závažnější trvalé následky v podobě ztížení společenského uplatnění, případně že vyvolá delší pracovní neschopnost či si vyžádá nezanedbatelné náklady léčení, nastupuje kompenzační povinnost státu,“ konstatoval NS.

NS: Restaurace nemá nárok na náhradu marně vynaložených nákladů v době pandemie

Restaurace nemá nárok na náhradu nákladů, které zbytečně vynaložila na provoz v době covidových omezení. Nejvyšší soud (NS) zamítl dovolání firmy, která provozuje restauraci v Praze 5. Od státu žádala 357.500 korun, šlo o nájemné, leasing na auta, mzdy a odvody za zaměstnance z části roku 2021, kdy vládní opatření proti šíření koronaviru znemožňovala normální fungování restaurací. Rozsudek je dočasně zpřístupněný na úřední desce.

Mezi krizovými opatřeními a zmařenými výdaji není podle NS příčinná souvislost. Soud poukázal také na to, že pandemie ve sporném období trvala už přibližně rok. „Žalobkyně tudíž v době od 1. ledna 2021 do 11. dubna 2021 nemohla vynakládat náklady na provoz restaurace v jakékoliv důvěře v to, že jí bude umožněno ji bez omezení provozovat a musela si být reálné možnosti zmaření účelu jejich vynaložení vědoma,“ stojí v rozsudku.

Firma tvrdila, že výdaje na zajištění chodu restaurace ztratily smysl kvůli krizovým opatřením vlády. Uplatnila proto nárok na náhradu škody podle krizového zákona. Obvodní soud pro Prahu 7 žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že provozovatelka neprokázala příčinnou souvislost mezi přijatými opatřeními a vznikem škody. Uplatněné náklady podle soudu vyplývaly ze smluvních vztahů s třetími osobami, nikoli přímo z rozhodnutí státu.

Obvodní soud zároveň upozornil na to, že omezení podnikání mohlo vést spíše ke vzniku jiné formy škody – například ušlého zisku. Takový nárok však restaurace neuplatnila. Odvolací Městský soud v Praze verdikt potvrdil. Navíc uvedl, že ani případný nárok na náhradu ušlého zisku by nenašel oporu v krizovém zákoně.

NS dovolání restaurace zamítl. Rozhodnutí zároveň obsahuje obecnější právní závěry k otázce náhrady škody spočívající v marně vynaložených nákladech. „Pro přiznání náhrady takové škody je klíčové zejména posoudit, zda existuje příčinná souvislost mezi zásahovým jednáním, například krizovým opatřením, a tím, že se náklady staly bezúčelnými,“ uvedla mluvčí NS Gabriela Tomíčková.

Soudy se vždy musí zabývat také tím, zda v době vynaložení peněz existoval konkrétní právní nebo faktický vztah mezi potenciálním škůdcem a poškozeným a zda tento vztah mohl založit důvěru poškozeného v to, že zamýšlený účel nákladů bude naplněn. „Tyto závěry mohou být významné i pro další spory, v nichž se podnikatelé domáhají náhrady nákladů, které se zpětně ukázaly jako neúčelné,“ doplnila Tomíčková.

‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}