Ukrajinské síly předvedly koordinovaný koncert raket a dronů, který zasadil Kremlu drtivý úder na místech, kde se Rusové dosud cítili naprosto bezpečně.
Nejbolestivější zásah inkasoval závod VNIIR-Progress v Čeboksarech v Čuvašské republice – tedy více než 900 kilometrů od ukrajinských hranic. Tento podnik je mozkem ruských přesných zbraní. Vyrábí se zde satelitní přijímače a klíčové antény Kometa, bez kterých neodstartuje jediný dron Šáhid, střela Kalibr ani balistický systém Iskander-M. Dva zásahy těžkými ukrajinskými střelami FP-5 Flamingo způsobily v tamní výrobní hale rozsáhlý požár.
Čeboksary ale nebyly jediné. Zásah dostala i Kujbyševova rafinerie v Samaře s kapacitou 3,7 milionu tun ropy ročně. Ve Vladimirské oblasti drony vyřadily dvě strategické přečerpávací stanice Transněftu (Lobkovo a Vtorovo), klíčové pro zásobování Moskvy ropou.
Útok odhalil pro Kreml brutální realitu: ruská protivzdušná obrana kolem klíčových měst má obrovské díry. Na sociálních sítích se objevila videa, kde střela Flamingo letí ruským vzdušným prostorem zcela nerušeně. Na Ukrajině vyráběná střela Flamingo je přitom výrazně pomalejší než běžné západní rakety a pro radary by měla být snadnou kořistí.
Jenže Ukrajina v květnu zničila rekordních 42 ruských systémů protivzdušné obrany a v červnu už dalších 15. Výsledkem jsou obří slepá místa v ruském radaru, která ukrajinská rozvědka dokáže identifikovat a využít k proklouznutí.
Rusko doplácí na to, že je největším státem světa a zkrátka nemá dostatek systémů na to, aby chránilo frontovou linii i hluboké vnitrozemí. Kreml tak čelí dilematu: pokud stáhne taktické systémy Tor nebo Pancir k ochraně rafinérií a továren jako VNIIR-Progress, nechá bez krytí vlastní vojáky v zákopech. Pokud je nechá na frontě, riskuje kolaps ekonomiky.
Ukazuje se obrovská efektivita kombinovaných útoků. Samotné drony nemají takovou ničivou sílu a neprorazí opevněné budovy. Ukrajinci ale posílají roje levných dronů, které ruskou obranu unaví a zahltí, a pomalé a těžší rakety mají větší šanci dostat se potom k cíli. Rusové čelí nejen technickým výzvám (kvůli nízko letícím dronům musí stavět okolo Moskvy obrovské ocelové věže, na které umísťují protiletadlové systémy Pancir, aby drony zachytili), ale i ekonomickému a logistickému dilematu.
Zatímco ukrajinský útočný dron vyjde zhruba na 55 000 dolarů, Rusové jsou nuceni na jeho sestřelení pálit střely ze systémů Pancir (100 000–150 000 USD) nebo Tor (až 400 000 USD). Pokud drony proniknou hlouběji a do hry musí vstoupit strategické komplexy S-300 či S-400, cena jedné protiraketové střely vystřelí na jeden až dva miliony dolarů. R
usové tak dostávají ochutnat vlastní medicínu – byli to oni, kdo přišel s taktikou levných dronů, které vyčerpávaly omezené zásoby drahých západních protiletadlových střel, které měli Ukrajinci k dispozici. Teď toto dilema řeší v Rusku.
Přestože zbrojovky jedou naplno, technologické limity a sankce omezují výrobu nejdražších střel pro S-400 na pouhých 40 až 50 kusů měsíčně. Prezident Zelenskyj v rozhovoru pro Sky News potvrdil, že toto je nová realita roku 2026. Cílem je dosáhnout parity s Ruskem a zvýšit počet denně vypuštěných dronů na více než 600.
Jak Zelenskyj podotkl: „Až budeme mít přes 600 dronů a střel denně, Rusové pocítí válku stejně jako my, ale pocítí ji doma.“ Dosavadní zprávy o stovkách vyráběných Flamingů měsíčně byly sice zjevně nadhodnocené, ale jejich reálný dopad je i tak značný.
Ukrajinský domácí zbrojař Fire Point má navíc v rukávu další projekt. Šéfkonstruktér Denys Štilerman oznámil, že na přelomu léta a podzimu 2026 odstartují ostré testy nové ukrajinské balistické rakety krátkého doletu FP-9. Tento 9,5 metru dlouhý projektil dokáže dopravit 800kilovou hlavici na vzdálenost až 855 kilometrů rychlostí přes 1200 metrů za sekundu. Pro srovnání – to je dost na to, aby raketa zasáhla Moskvu silou, jakou Rusové dosud nezažili.
Ruské systémy S-400, S-300 a A-235 dokážou teoreticky takové rakety sestřelit, prakticky ale budou mít problém. Systémy A-235 jsou určeny proti mezikontinentálním střelám a je jich jen omezený počet. Systémům S-300 a S-400 hrozí jednak zahlcení díky rojům dronů a jednak díky rychlosti FP-9 mají Rusové na detekci, potvrzení cíle, zaměření a odpálení vlastní rakety okno dlouhé jen pár desítek vteřin.
