Pražské divadlo Pomezí si pro svůj nový projekt vybralo prostor, který sám o sobě připomíná živý román. Laichterův dům v Chopinově ulici na Vinohradech, někdejší sídlo významného českého nakladatelství, se promění v kulisu i hlavního hrdinu imerzivní inscenace Mapa ticha.
Diváci se v ní nebudou usazovat do hlediště. Místo toho projdou domem od temného sklepa až po střechu s magickým výhledem a budou sledovat osudy devíti postav, které v jeho zdech žijí: meteoroložky, topiče, správce domu nebo třeba nájemné vražedkyně. Někteří obyvatelé jsou zde odjakživa, jiní přicházejí nově. V domě platí vlastní pravidla a vládne Řád, kterému se musí všichni podřídit. Jenže zatímco z ulice vypadá dům tiše a poklidně, uvnitř začínají záhadně mizet knihy.
Dům, který spojoval knihy, rodinu i moderní architekturu
Laichterův dům vznikl mezi lety 1908 a 1910 podle návrhu architekta Jana Kotěry pro nakladatele Jana Laichtera. Šlo o výjimečný koncept, který pod jednou střechou spojoval rodinné bydlení a provoz nakladatelství. V přízemí se připravovaly a vydávaly knihy, o patro výš žila rodina. Dům je dnes považován za vůbec první modernistický bytový dům v českých zemích. Ve třicátých letech jej rozšířil Kotěrův žák Pavel Janák, který navrhl citlivou nástavbu čtvrtého patra. Dodnes se zde dochovala řada původních prvků včetně monumentální schodišťové haly, která měla symbolicky propojovat soukromý a kulturní život.
„Nevycházíme ze skutečné historie Laichterova domu, ale spíše z jeho atmosféry. Jako dům bývalého nakladatelství je to místo s bohatou historií, které je prodchnuté množstvím příběhů a knihy jsou zde všudypřítomné. Rozhodli jsme se tak vytvořit vlastní svět, ve kterém jsou dokonce životně důležité,“ vysvětluje režisér Lukáš Brychta.
Právě knihy se staly jedním z hlavních motivů inscenace. „Zajímalo nás téma, jak různé příběhy, s nimiž se v životě potkáváme, utváří nás samé a to, jak rozumíme světu. Z jakých příběhů se vlastně my sami skládáme? A k jakým příběhům se v různých, i docela banálních, situacích vztahujeme?“ doplňuje dramaturgyně Barbora Smolíková.
Pro Pomezí nejde o první podobný experiment. Soubor už v minulosti oživoval například Winternitzovu vilu, Náprstkovo muzeum nebo Semlerovu rezidenci. Tentokrát však získali prostor, který byl ještě donedávna veřejnosti téměř nepřístupný. Návštěvníci se tak dostanou i do částí domu, které běžně zůstávají skryté.
Příběh domu, který komunisté nedokázali vymazat
Osud domu se dramaticky změnil po roce 1949, kdy komunistický režim zlikvidoval stovky soukromých nakladatelství. Jak v minulosti uvedl pro Aktuálně.cz Štěpán Lars Laichter, z domu tehdy odvezly nákladní vozy více než 27 tisíc knih, z nichž část byla následně zničena. Rodina přišla nejen o nakladatelství, ale později i o samotný dům. Ten získala zpět až po pádu komunismu.
Dnes se objekt postupně obnovuje a znovu se vrací ke své původní roli kulturního centra. Restaurování financují mimo jiné příjmy z rekonstruovaných bytů a apartmánu pro zážitkové přespání, který vznikl v bývalé prádelně a pokojíku hospodyně. Dům tak po více než sto letech znovu slouží knihám, kultuře a setkávání lidí.
„Mapa ticha dává divákům příležitost navštívit v nevšedním formátu části Laichterova domu od architekta Jana Kotěry, které nebyly dosud nikdy dřív veřejnosti zpřístupněny. Oživujeme tak historické prostory, které utrpěly velké škody jak za minulého režimu, tak na začátku devadesátých let. Dnes se stávají znovu prostorem pro nezávislou kulturu a setkávání lidí, kteří mají rádi literaturu,“ vysvětluje majitel domu Štěpán Lars Laichter.
Atmosféra místa přitom nevzniká jen díky samotné architektuře. Na podobě projektu se podílejí scénografky Anna Gumboldt a Jana Hauskrechtová, kostýmní výtvarnice Simona Pekařová a hudebnice Sára Vondrášková vystupující jako Never Sol. Devítičlenný herecký soubor pak provede návštěvníky spletitou sítí příběhů, v níž nebude nouze o tajemství ani nečekaná odhalení.
VIDEO: Skrytý poklad na Vinohradech. Dům na okraji Riegrových sadů má překrásný interiér
Zdroj: autorský text
