Londýn (od našeho zpravodaje) – V prvním kole si Kateřina Siniaková celkem v pohodě (6:4, 6:4) poradila s čínskou soupeřkou Čeng Čchin-wen. Pozitivní pocit jí nezkalilo ani to, že si po pádu musela ledovat zápěstí – v dalším průběhu turnaje by ji zranění limitovat nemělo.
Je to vážné?
Naštěstí ne, ruka je pouze naražená. Měla jsem ji úplně rovně, nebyla zkroucená, když jsem se svalila. Celá situace se seběhla tak rychle, že ani sama pořádně nevím, co se stalo. Nebyl to moc příjemný moment, ale jsem v pohodě.
Je to až neuvěřitelné, ale na Čeng Čchin-wen jste narazila v prvním kole Wimbledonu už potřetí a pokaždé z toho byla výhra. Čím to je?
Neřekla bych, že mi sedí samotná soupeřka, spíše mi vyhovuje tráva více než jí. Číňanka vyznává strojový tenis. Změna odskoků, nízké drcení míčů a překvapivé trajektorie dělají ze zeleného povrchu její neoblíbené prostředí. Můj herní styl naopak nabízí velkou variabilitu. Dokážu hru měnit, zahrát čop, zrychlit výměnu, jít na síť nebo zůstat vzadu. Tráva hraje do karet více mně a jsem ráda, že jsem vzájemnou bilanci udolala úspěšně i potřetí.
V příštím kole vás ale čeká české derby s Nikolou Bartůňkovou. Co od toho čekáte?
Jsem ráda, že vzájemné střetnutí konečně klaplo, mělo k němu dojít už na Roland Garros. Čeká mě těžká soupeřka. V této fázi turnaje je jedno, kdo stojí na druhé straně sítě, ale určitě uvidíme úplně jiný tenis než v dnešním utkání. Nikola je přesně hráčkou na trávu. Ráda si s míčem hraje, nabíhá dopředu, zrychluje údery a využívá kraťasy s čopy. Doufám, že diváci uvidí skvělý zápas, na který se moc těším.
Co říkáte na její vzestup po dopingové kauze? Po roce a půl je najednou v první padesátce žebříčku.
Je skvělé, jak se jí daří, že uplynulé události hodila za hlavu a neustále se zlepšuje. Věřím, že dosáhne skvělých výsledků. Její tenisová cesta se nachází na úplném začátku. Spíše bych jí popřála hlavně pevné zdraví, což je nejvíc. Má nakročeno k výborné kariéře.
Jak se vám obecně hraje proti Češkám?
Nebudu lhát, není to nic příjemného. Dobře se známe, média derby hodně probírají a fanoušci zápas sledují s větší intenzitou. S postupem času a přibývajícím věkem se však od tlaku dokážu oprostit. Beru situaci jako každý jiný zápas, vyhraje zkrátka lepší hráčka a je to v pohodě. Je pravda, že v českém derby je pro mě náročnější hlasitě křičet povzbuzující hesla. Člověk cítí ke krajance větší respekt než k cizinkám, ale nijak hluboce jsem nad tím nepřemýšlela.
Loni jste si tu po třech trofejích z ženské čtyřhry slavila i titul v mixu. Budete se Samem Verbeekem obhajovat?
Ještě nevím, na rozhodnutí zbývá úterní den. Upřímně mi tělo příliš nedopřává, takže jsem momentálně spíše nakloněná variantě, že mix hrát nebudu. Se Samem jsem v kontaktu, navíc bychom museli žádat o volnou kartu, takže start není stoprocentně jistý.
Měla jste i jiné nabídky s kým hrát?
Kluci mi psali dost dopředu, moje odpověď je však stále stejná. Většinou se rozhoduju na poslední chvíli, takže jsem zájemce spíše zklamala. Naposledy mě kontaktoval Mate Pavić, psal mi také Rajeev Ram nebo John Peers. Nabídek dorazilo víc, protože si hráči všimli mého opětovného zájmu o smíšenou čtyřhru. Těší mě, že zájem trvá, bohužel se nechci vázat dva týdny předem. Před začátkem grandslamu netuším, v jakém fyzickém rozpoložení se budu nacházet. Hrát všechny tři soutěže je nesmírně náročné. Nezvládala jsem trojboj ve třiadvaceti letech, nebudu se do toho pouštět teď.
Jaký to je pocit, když vás uhánějí tenisté?
Neberu to tak. I když to je samozřejmě příjemné. Kluky těší, že mix zvládnu na vysoké úrovni, což se potvrzuje ve klasické čtyřhře. Zprávy mi dělají radost.
To je běžná věc, že vaše číslo koluje tenisovým světem?
Telefonní čísla se mezi hráči v zákulisí rychle šíří. Často mi chodí zprávy z neznámých čísel, kontakty v komunitě zkrátka kolují. Deblisté a deblistky drží spolu a znají se, takže pokud kluci partnerku hledají, k číslu se snadno dostanou. Občas mi dorazí zpráva i na Instagramu, což vyžaduje trochu štěstí, abych si toho v záplavě ostatních vzkazů vůbec všimla.
